Box

Štěpán Horváth: „Chci dostat šanci boxovat o mistra světa a pak skončím!“

DŇA 14. marca 2018 • PRIDAL Dominik
<

Skvelý športovec a úspešný boxer – bude z neho v budúcnosti tréner na plný úväzok? Štěpán Horváth má v profesionálnom ringu úctyhodnú bilanciu 18 výhier a 6 prehier, pridá k nim ešte nejaký zápis? Ako prežíva úspechy svojej partnerky Lucie Sedláčkovej? Čo si myslí o náraste popularity bojových športov?

Ahoj Štěpán, vidíme, že si stále v tréningovom procese, avšak od septembra si nezápasil. Plánuješ sa znova vrátiť do súťažného diania?

Ahoj, ano, pořád se udržuji, celý život sportuji, takže tělo je zvyklé se hýbat, ale nejsem v plném tréninku, musel jsem si dát delší odpočinek. Je to těžká otázka, nabídky mě stále chodí.

V septembri si prehral v titulovom zápase organizácie WBO s Rusom Magomedom Kurbanovom na body. Ako sa spätne pozeráš na tento zápas?

Zápas byl vyrovnaný, což se dalo čekat na takové úrovni, nechci to nějak ani komentovat. Nebyl to zrovna dobrý okamžik pro mou kariéru. Jediné, co si z toho všeho beru, že po prohře se ukázalo spousty věcí, které bych nikdy neviděl, kdybych tenkrát vyhrál. Takže vlastně co je prohra…

Kurbanov už odvtedy stihol titul obhájiť. Neplánoval si odvetu s týmto súperom?

Jojo všiml jsem si, že obhájil. Odvetu jsem chtěl ale bez odezvi. Asi si musím počkat. : -)

V profesionálnom ringu pôsobíš už dlhé roky. Máš stále nejaké nenaplnené túžby?

Chci dostat šanci boxovat o mistra světa a pak skončím.

Počas posledných mesiacov sa realizuješ aj ako kouč tvojej snúbenice Lucie Sedláčkovej. Našiel si sa v trénerskom remesle? Chcel by si sa mu venovať aj po skončení boxerskej kariéry?

Při svojí kariéře ve volných měsících jsem se vždy na chvilku realizoval jako trenér, Lucka je talentovaná boxerka. Hned od prvního okamžiku jsem věděl, že má v sobě sílu šampiona a je tomu tak. Ano, po skončení si myslím, že něco takového vznikne. Ono se to těžko vysvětluje, ale našel jsem v boxu systém (mentálně-fyzično) sám to zatím neumím specifikovat. Ale selsky uvidím boxera, chvilku ho sleduji a vidím vše. Je to taková moje diagnostika talentu. Jak říkám, i já se pořád učím a jednou to třeba dokážu popsat lépe. : -)

Tvojej polovičke sa darí v ringu rovnakým spôsobom a dosahuje jeden úspech za druhým. Ako vnímaš jej úspechy z pozície kouča a priateľa?

Vnímám to samozřejmě pozitivně. Upřímně, ona se narodila pro tento sport. Tam, kde se jiní začnou lámat hlavně psychicky – ona začíná. Jde i o to, že s talentovaným sportovcem se musí zacházet jinak. Ona vlastně ví, co od ní chci při tréninku a při zápase. Nesmíte vynaložit žádný tlak, ale pohodu a pak jde všechno jak po másle. A myslím, že to skvěle funguje a úspěch přijde sám bez žádného tlaku – asi jako Ledecká na lyžích. :- ) To je role trenéra a přítel… to ať vám raději řekne sama. : -)

Vedel by si si predstaviť opačnú situáciu – a teda, že ona by ti rozdávala taktické pokyny počas zápasov? : -)

Nad tím se nikdy nerozmýšlel, ale jsem si jist, že Lucka by do toho nešla. Ona je prostě dáma, a to mám na ní rád. I když dělá mužský sport, pořád je to holka, co chce být holkou a tahle role jí nepatří. Tím nechci říct, že by to nezvládla. : -)

Vráťme sa k tebe a tvojim začiatkom. Kto ťa priviedol k bojovým športom?

Táta a brácha. Bratr Jakub se věnoval boxu dřív jak já a byl hodně talentovaný. Za nějaký čas jsem se touto cestou vydal i já a zůstal. Ale je krásný, když jsem se nedávno bráchy zeptal proč vlastně nemakal dál, když měl takový talent, tak jeho odpověď byla, že melu hlouposti. Řekl: „Já miluju boj a ne ty tvoje pásy a kraviny.“  No a je pravda, že on trénuje celý život box také.

Nelákali ťa kolektívne športy, ako napríklad futbal či hokej?

Jako kluk jsem dělal snad všechny sporty – musím říct, že mě šlo vlastně všechno. Ale ten faktor, že prohraješ ne vlastním úsilím mě nebavilo. Mám rád kolektivní sporty pro zábavu.

Ako sa s tvojím rozhodnutím o kariére profesionálneho boxera vysporiadali tvoji najbližší?

Jsem vychovávaný trochu jinak, i kdybych se chtěl potápět se žraloky, tak v naší rodině strach nemá místo. Takže by mě rodiče řekli: „Hlavně buď v suchu, ať nenastydneš!“ : -)

Spomínaš si na svoj úplne prvý zápas? Sú to príjemné spomienky?

Pamatuju, to je jasný. Všechno jsou příjemné vzpomínky, měli jsme partu a všichni jsme společně vlakem jezdili na utkání a fandili si. Co si pamatuju, tak jsem prohrál a brácha, samozřejmě, vyhrál.

Mal si niekedy chuť skončiť so športom? Kedy ťa dobehnú takéto myšlienky?

Myslím, že to potká každého sportovce. Jde jen o to, jak si to dokážeš srovnat.

V tvojej bohatej kariére si narazil na mnohých kvalitných súperov. Ktorý z nich bol najťažší?

Musím říct, že v profi-ringu mě nikdo až tak neupoutal. Ale v amatérské kariéře to byl jasně kubánský boxer Lorenzo Aragon – mistr světa. Tehdy jsem prohrál o jeden bod…

V decembri si oslávil 35. narodeniny, čo ešte pre boxera neznamená nevyhnutný koniec kariéry. Vyjadroval si sa, že ešte stále túžiš zabojovať o titul majstra sveta. Sú tieto plány stále aktuálne?

Hodně se změnilo, nejde to popsat pár větami. Pořád to v hlavě mám, ale lidi, se kterými bych to chtěl realizovat, ne. A sám se tak daleko nedostanu – to je vyloučené.

V čom vidíš svoju silnú stránku oproti iným bojovníkom?

Na každého používám jinou. Takže moje rada zní – měj jich co nejvíc, pak vyhráváš!!!

Kde hľadáš inšpiráciu a motiváciu vytrvať v tom, čo robíš?

Jde to ze mě, občas to spí, ale naučil jsem se to ovládat. Ve správný čas se to nahodí. Rád čtu a dopřeju si samotu.

Čo ti box ako taký dal a naopak o čo ťa ukrátil?

Dělám ho od 12-13 let – to znamená 22 let… Ty vole, to je hrozný. : -) Doprovázel mě na každém kroku, vychovával mě. Nechal mě okusit, co je to vítězství a naopak, co je prohra. Co je a není spravedlivý. Co je lež, co je pravda, co je strach a co není, co je být agresivní, a naopak v útlumu – je to opravdu celá škála pocitů, ať špatných nebo dobrých. A myslím, že o tomhle je sportovec – o té zranitelnosti a síle!

Aký je Štěpán Horváth v súkromí? Čomu sa rád venuješ okrem športu?

Jsem obyčejný kluk, co má rád srandu, dělám rád všechny sporty.

Ako vnímaš nárast záujmu o bojové športy v Českej republike a na Slovensku?

Na tohle ani nevím, jestli mám odpovídat. Asi spousty rádoby bojovníku nase… Kde jen jsou ty časy, kdy jsme opravdu museli něco umět a předvést, a to, že se o nás napsalo v novinách byla obrovská čest… a v TV, tak to už jsi byl někdo! Teď je doba, která beru krásu těchto sportů. Bojovníci jsou nevyrovnaní, nepřipravení, technicky nevybavení, takticky a vlastně absolutně nesoudní. Proto si myslím, že je takový nárůst. Za mého času si nemohl každý nasadit rukavice a jít do ringu, protože by ho tam niko nepustil a za druhé by ho odnesli nohama napřed. Proto si myslím, že je nárůst bojových sportů…

Sleduješ aj iné disciplíny, ako napríklad MMA či kickbox? Nezamýšľal si sa nikdy nad tým, že by si skúsil aj tieto odvetvia?

Kickbox určitě ne, nevidím moc rozdíl mezi boxem – stejně vyhrává většinu ten, co má lepší ruce. Ale o MMA jsem se začal více zajímat, jelikož připravuji jednoho zápasníka na ruce. Zkouším si i zápasit. Někdy koukám i na zápasy MMA. Kdo ví třeba dostanu nabídku tady.

Čo by si si želal do roku 2018?

Ať je každý sám sebou. Zdravíčko.

Štěpán, ďakujem za rozhovor a budeme ti držať palce v ďalšej kariére. Čo by si na záver odkázal našim čitateľom a svojim fanúšikom?

Já děkuji za rozhovor a fanoušci… brzy se setkáme v ringu!

Zdroj fotografií: archív Štěpána Horvátha

Musíte byť prihlásený na pridávanie komentárov.