„Profíkem jsem být nechtěl, je to úplně jiný vesmír,“ přiznává Stanislav Slimák

DŇA 27. apríla 2018 • PRIDAL Petr
<

Jedna z nejvýraznějších tváří slovenské kulturistiky 90. let. Úspěšný podnikatel a dlouholetý nadšenec do cross country. To je Stanislav Slimák. Veterán kulturistických pódií se po jednadvaceti letech rozhodl vrátit zpět na soutěžní prkna a dokázat tak nejen sobě, ale i ostatním, že ještě rozhodně nepatří do starého železa. A že to byl opravdu povedený comeback! Jaké má Stanislav plány ve zbytku soutěžní sezony? Co si myslí o současné kulturistice a proč se rozhodl založit na Facebooku stránku věnovanou československým legendám? To a mnohem více se dozvíš v dnešním rozhovoru!

Stano, k závodní kulturistice ses vrátil po jednadvaceti letech. Co tě přimělo k tomu, že ses opět postavil na soutěžní prkna?

Miloval jsem kulturistiku a chyběla mi. Začal jsem se věnovat Legendám a znovu mě to chytilo. Rozhodl jsem se soutěžit s tím, že budu závodit pro sebe a pro radost. To byl asi základní impuls. Potom jsem měl taky nějaké zdravotní problémy… a taky jsem trochu přibral.

Včera a dnes: Stano Slimák v roce 1995 a  při svém „návratu“ v roce 2017

Na Mistrovství Slovenska dorostenců a masters jsi vybojoval 4. místo. Jak své první závody po takové době hodnotíš?

Se čtvrtým místem jsem spokojený. Byla to největší konkurence za poslední roky, kdyby byla moje váhová kategorie rozdělená, tak bych vyhrál. Nezískal jsem ale nejvyšší příčku, rozhodli to správně. Beru to jako úspěch. Navíc mě zradila zadržená voda, trochu jsem pokazil formu. Nebýt toho, tak bych měl možná šanci na druhé místo. Ale neřeším to, byla to radost a úspěch. Pro mě určitě.

Den nato ses zúčastnil Liptov Cupu. Provedl jsi nějaké rychlé změny v přípravě? Na co ses zaměřil?

Byl jsem zalitý vodou. Při váze 106 kg jsem musel rychle vyřešit, jak stáhnout vodu z těla ven – totálně jsem omezil stravu, dal jsem si horkou koupel, saunu a pil diuretický čaj. Do rána se mi tak podařilo stáhnout 5–6 kilo vody a nastupoval jsem v perfektní formě.

Ve své kategorii jsi nakonec skončil na krásném druhém místě. Byl jsi s výsledkem spokojený?

Samozřejmě, byla to nejtěžší kategorie a já se vrátil po jednadvaceti letech. Nečekal jsem, že hned budu konkurovat těžkotonážníkům, navíc mužům, šel jsem původně závodit do masters. Po letech jsem tak hned patřil mezi nejlepší. Co mě ještě víc potěšilo, bylo, že mi dávali i větší šance a žádný z rozhodčích o umístění nepochyboval. Takže obrovský úspěch.

Liptov Cup 2018: Stanislav Slimák (vpravo) a Mišo Križánek

Jaké jsou tvé další plány v letošní soutěžní sezoně?

Teď o víkendu mám další soutěže, půjde o Extrifit a pak v neděli o cenu Rakouska. Za dva týdny pak jedu na Diamond Cup do Srbska. Velké naděje si nedělám, bude tam fakt velká konkurence – jde mi spíš o to si zazávodit si, a pokud to zdraví dovolí, mám v plánu pokračovat zase na podzim. Tak uvidíme.

A výhledově? Máš nějaký dlouhodobý cíl ve sportovní kariéře, kterého bys chtěl ještě určitě dosáhnout?

Zatím se chci dostat do formy. Mým snem je zúčastnit se Arnolda a amatérské Olympie, což by bylo možné, kdybych požádal, protože jsem soutěžil na Mistrovství Slovenska. Ale v žádném případě bych se neúčastnil teď (směje se), protože rozvoj svalů a jejich hustota po tak krátké přípravě zatím neodpovídá tomu, abych se postavil na stage takových velkých soutěží. Ani by nemusely být nějaké medaile, prostě si zazávodit na těchto soutěžích – to by mi stačilo.

Při soutěžích je důležitá také podpora blízkého okolí. Kdo podporuje ve tvém úsilí tebe?

Úplně největší podporou je moje manželka Zuzka. A pak Niko Kvasnovský, který mi se vším pomáhá a stará se o mně na soutěžích. On je trenér, i když já přímo trenéra nemám, ale konzultuju s ním, co je třeba. Byl jsem jeho učitel na škole, kde se Niko začal o kulturistiku zajímat. Dneska je z něho velmi úspěšný trenér. Na závodech se o mne stará jako otec.

Na Facebooku jsi založil skupinu „Kulturistika a legendy ČSSR“, kde se ti podařilo shromáždit početnou komunitu zájemců. Vnímáš také podporu fanoušků na sociálních sítích?

Samozřejmě, je tam hodně lidí, kteří mi píšou a fandí. Je to strašně super pocit, když přijdou s tím, že se chtějí vyfotit s legendou, ale já nejsem žádná legenda (směje se). Mám z toho obrovskou radost – po letech návratu mám pocit, jako bych žil ve vlastním snu. Takže přeji všem jen dobré. Dělám to hlavně pro lidi. Nikdo mě neplatí, všechno financuju sám ve svém volném čase. Mám velkou skupinu příznivců, které pozdravuju, jsem jim vděčný a děkuju jim.

Vraťme se nyní ke tvým začátkům. Jak ses vlastně dostal k činkám?

Ve třinácti jsem se poprvé chytil činek, do toho jsem dělal karate a hrál volejbal. Když jsem viděl postavy v časopisech, byl jsem z nich unešený a od té doby jsem cvičil. Udělali jsme si s kamarády posilovnu ve sklepě – rezavé činky, železo – a už jsme bušili.

A proč ses nakonec rozhodl pro soutěžní kulturistiku?

Miloval jsem ten sport, nebylo nad čím přemýšlet (směje se).

Zajímal ses vážně o další sporty? Napadlo tě někdy v průběhu kariéry, že bys nechal kulturistiky a věnoval se něčemu jinému?

V tomto věku asi ne. Jinak jsem sportoval celý život, od sedmi let jsem hrál tenis, fotbal, na škole pak sprinty a atletiku… Když jsem skončil s kulturistikou, podařilo se mi vrátit do vyšší ligy cross country. Teď jsem se vrátil ke kulturistice a jiný sport dělat nechci.

Máš mezi sportovci svůj vzor? Někoho, kdo tě inspiroval?

Jako pro všechny z mojí generace, i pro mě byl největší vzor Arnold Schwarzenegger. Na něm celá naše generace vyrostla. Co se týče starých československých kulturistů, ty obdivuju všechny. Ale Arnold je jednoznačně topka.

Sám jsi soutěžil už v 90. letech. Pokud bys měl porovnat kulturistiku tehdy a dnes, v čem vidíš největší rozdíly?

Hlavně v kvalitě, kterou dneska rozhodčí vyžadují. Za mých časů mělo pár závodníků vyrýsované zadky, profíci už standardně, ale amatéři jen někteří. Dneska je to na mezinárodní úrovni klasika. A celkově rozvoj svalstva je dneska jinde, takže jsem měl sám co dělat, abych se dostal do formy, se kterou bych se alespoň přiblížil dnešní době.

Už jsme se zmínili o předsoutěžní přípravě. Ale co trénink? Máš nějaký oblíbený tréninkový split?

Dříve jsem jel standard 4+1, teď jedu jiný systém, ale nebráním se ani změnám. Máme teď spíše split, ne přímo tréninkový systém. Předtím to byl styl heavy duty, obrovské cheatingové váhy a krátké pauzy. V tomto věku už jedu úplně jinak. V podstatě teď natlačím hodně sérii a opakování do tréninku, který má maximálně 45 minut. Jedu na doraz, ale využívám nižší váhy a více technický způsob, protože šlachy už nejsou, co bývaly. Na to mě upozornil lékař, ale nevěřil jsem tomu (směje se).

Označil by ses, například co se tréninků týče, za sportovce „ze staré školy“? Nebo zkoušíš neustále něco nového?

Ano, ze staré školy, volím klasické cviky. Kdo dělá kulturistiku, tak ví, že důležitý není ani tak počet sérií a opakování, ale spíš ten sval fakt procvičit. Já preferuju prostě starou školu, pokud dneska závodníci používají často lana a jiné techniky – ty já nepoužívám.

Jak vypadá tvůj jídelníček? Zařazuješ někdy i „cheat days?“

Cheat days nebo volné dny, dneska se to používá i anglicky (směje se). Vždycky jsem je využíval. Pamatuji i doby, kdy je znalo jen pár kulturistů, když to sem došlo z Ameriky. Má to smysl, protože metabolismus se zpomaluje, ale volné dny to nabourají a zase ho zrychlují. I mimo sezonu držím stravu a jím dietně. A ano, používám i cheat day.

Chodí k tobě pro radu i začínající cvičenci? Vnímáš nějaký zásadní rozdíl mezi začátečníky dnes a v dobách, kdy jsi začínal ty sám?

Ano, ale nemám na to moc čas, protože mám vlastní firmu, zaměstnance, rodinu…. Rozdíl mezi začátečníky je obrovský: My jsme nepoužívali žádné nelegální podpůrné látky, dlouho jsme trénovali, než jsme šli na soutěž. Dneska je to naopak. Všechny zajímají suplementy, proteiníky nebo steroidy. Lidi to mají prostě jinak. A jsou pohodlnější. Věnují se víc doplňkům a krásným strojům než samotnému tréninku.

Kdybys měl nováčkům v posilovně poradit jednu věc, co bys jim na začátku jejich cesty doporučil?

Všechno má svůj čas, i doplňky. Sám jsem trénoval dlouho bez doplňků. Zařadil jsem je, až když jsem se rozhodl vrátit se na stage. Není důvod se odpálit během jedné dvou sezon. Takže pomalu. Mladí jsou dneska netrpěliví.

Všechno chceš čas. Bez pořádné dřiny to nepůjde!

Co domácí kulturistika? Kdo ti na současné kulturistické scéně (slovenské nebo české) přijde nejzajímavější?

Dobrých kluků je hodně. Pro mě je nezajímavější Tabačiar, hodně mu fandím, asi i proto, že jsme kamarádi. Pak určitě Miško Križánek, to je talent. Českou scénu nemám ještě tak zmapovanou, jsem zpátky teprve chvíli a ještě se rozkoukávám (směje se).

A ve světě? Je například mezi profesionály někdo, koho delší dobu sleduješ?

Profíky tolik nesleduju, abych řekl pravdu. Věnuji se jim jen trochu. Profíkem jsem být nechtěl, je to úplně jiný vesmír. Tam už je to o genetice a o chemii Možná Phil Heath. Nebo Winklaar, ten je výborný a tomu fandím. Uvidíme, jakou udělá na další Olympii formu.

Myslíš, že je u nás obecně o kulturistiku zájem? Kudy myslíš, že se bude kulturistika v budoucnu ubírat?

Zájem je jednoznačně větší, už proto, že existují i jiné asociace než IFBB. Počet soutěžících je vyšší než dřív – dneska je daleko víc závodníků a kategorií. Co se ale týče přímo těžké kulturistiky, tam až takový zájem není, protože je to tvrdý sport, který stojí strašně moc dřiny a peněz. Co se bude dít do budoucna? Těžko říct. Myslím si, že spíš než hardcore kulturistika se budou rozvíjet ostatní kategorie. Tam jde více o estetiku a o zdraví.

Stano, děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v pracovním i osobním životě. Chtěl bys na závěr vzkázat něco svým fanouškům a čtenářům?

Chtěl bych všem fanouškům poděkovat a říct jim, že to všechno dělám nejen pro sebe, ale i pro ně. Chtěl bych jim předat celou tu historii a všem – zejména závodníkům – přeji mnoho úspěchů a fandím jim. Pro mě je kulturista každý soutěžící, ne jenom mistři světa. Ještě jednou děkuji všem, dodává mi to obrovskou energii a moc si toho vážím.

Stanislavovi budeme na nadcházejících soutěžích držet palce. A co ty? Sdílej tenhle článek s ostatními a přidej se k nám!

Zdroj fotografií: Instagram Stanislava Slimáka

Musíte byť prihlásený na pridávanie komentárov.