MMA

Sandra Mašková: „Mým cílem je skloubit kickbox a MMA dohromady!“

DŇA 23. apríla 2018 • PRIDAL Dominik
<

Multitalentovaná zápasníčka, ktorá chce okrem kickboxového ringu dobyť aj klietku v rámci MMA! Takmer vždy dobre naladená fighterka Sandra Mašková, známa aj pod prezývkou Medojed, má na to, aby zbierala úspechy v oboch disciplínach. Ako sa dokáže preorientovať z kickboxu na MMA? Prečo sa na to dala? Obetuje kickbox – alebo sa bude venovať aj tomu? Je taká veselá aj v súkromí? Aj to sa dozvieš v našom rozhovore!

Ahoj Sandra, ďakujem, že si si našla čas na rozhovor. Len pred pár dňami si pod hlavičkou XFN proti čínskej súperke Li Mingrui, ktorej si podľahla na body. Ako hodnotíš tento zápas? Hnevá ťa prehra?

Ahoj. Ano, jak říkáš. Zápasila jsem proti Číňance, který jsem podlehla na body. Zkráceně ho hodnotím tak, že proti resultu rozhodčích nic nenamítám. Samozřejmě, že bych mohla analyzovat, proč se situace vyvinula tak a tak… a za jakých okolností by to bylo jinak, ale bylo by to zbytečný – prohrála jsem. Tečka. Z prohry pochopitelně nemám radost, ale nijak mě to neničí. Přijímám to prostě tak, jaké to je.

Vnímaš tento duel aj napriek prehre ako ďalšiu cennú skúsenosť?

Ano, jako cennou a bolavou zkušenost… (smiech) A jako ukazatel toho, kde je třeba se zlepšovat.

Celá akcia bola súbojom elitných českých a čínskych bojovníkov. Bola to pre teba pocta, že si ťa promotéri vybrali?

To si piš, že to byla pocta! Jsem přesvědčená, že to byla pocta pro všechny zápasníky, kteří se na tý gale mohli ukázat. Vždyť jak často dostaneš nabídku porovnat svoje síly s čínskou špičkou?

Ako si vôbec zareagovala na túto ponuku? Váhala si alebo si okamžite išla do toho?

(smiech) Volal mi trenér: „Sandro 19.4. zápas na Česko vs. Čína…“

Já: „Jo, a to se mě ptáš nebo mi to oznamuješ?“

Trenér: „To ti oznamuju, chtěli to ode mě vědět hned.“

Asi takhle to bylo (smiech)… byla to jedinečná nabídka. Jak řekla Alena Holá, český zápasníci dostali nabídku ber nebo nech být. Takže jsme ani nevěděli, proti komu budeme zápasit.

Českí reprezentanti však prekvapili a Číňanom nič nedarovali. Medzi oboma tímami sú určite odlišnosti v podmienkach, mentálnom nastavení aj samotnej kultúre. Prejavia sa takéto veci aj v ringu?

Řekla bych, že určitě. Jak to vnímám já – ti čínský zápasníci byli neskutečný držáci. Byli dravý a hrnuli se dopředu. A třebaže nejsou zas až tak moc technický, ten drive tam prostě maj.

Len nedávno si takisto v rámci XFN absolvovala debut v disciplíne MMA? Čo ťa k tomu viedlo?

Vedla mě k tomu myšlenka mého trenéra Lojzy Škeříka, protože už rok před tím, než jsem do klece opravdu nastoupila, upozorňoval na to, že ten zápasovej trend prostě směřuje do klece a že to lidi bude zajímat víc než kickbox. Takže už tehdy jsem se dala dohromady s mým druhým trenérem Míšou Hořejším a začali jsme něco plácat na zemi.

Zamýšľala si sa nad tým dlhšie?

Neměla jsem moc času na rozhodování, protože nabídka přišla ve chvíli, kdy jsem vyhrála Světové hry v kickboxu. Byl to velký úspěch, protože Světové hry (World Games) jsou olympiádou pro neolympijský sporty. Takže se zvedla vlna zájmu, na který jsme se svezli vlastně až do klece. (smiech)

MMA je v súčasnosti mimoriadne populárnym športom, čo sa prejavilo aj na fanúšikovskej kulise pri tvojom debute. Boli reakcie publika pre teba príjemným prekvapením?

Byla jsem překvapená opravdu hodně. Na jednu stranu jsem byla zaskočená, ale na druhou mě to táhlo dopředu. Měla jsem radost, že mě diváci takhle srdečně přijali.

Čo je najdôležitejšie, tak tvoja premiéra dopadla úspešne, k čomu ti gratulujeme. Ako spätne hodnotíš tento zápas?

Jo, děkuju moc. Zápas zpětně hodnotím asi tak, že to byla pinkačka na zkoušku a byli jsme s trenérama v zápase hodně opatrný, protože jsme nevěděli co od toho čekat, resp. co čekat od mě. (smiech)

V oktagone si strávila celých 15 minút, bola to pre teba nepoznaná skúsenosť. Bolo to náročnejšie po fyzickej či psychickej stránke?

No, rozhodně to nebyla situace, na kterou bych byla zvyklá. Ta časová dotace je fakt rozdíl oproti tomu, co chodím. V kickboxu to jsou 3×2 minuty nebo 3×3 minuty. Po zápase jsem řekla, že už tohle absolvovat nikdy nebudu, že musím vymyslet způsob, jak ty zápasy řešit rychleji. (smiech)

Zaujímalo by ma, ako sa dokážeš tak rýchlo preorientovať z MMA znova na kickbox. Ide takáto zmena hladko alebo sa s tým musela poriadne popasovať?

Hladce to určitě nejde. Jsou tam opravdu velký rozdíly ve vzdálenosti a v celý taktice boje. Už jen přeučit mě samotnej postoj byl pro trenéra docela voříšek. Zatím nejsem schopná říct, jak moc úspěšně si vedu. Ještě nemám moc srovnání. Tenhle rok bude takovej zkušební a pak budu moct říct, jestli to potáhnu na obě strany, nebo se rozhodnu jen pro jednu disciplínu. Teď mám dva měsíce na to, abych se naučila zase hýbat se na zemi, protože mě v červnu čeká zápas v O2 aréně.

A čo budúcnosť? Tú svoju vidíš v kickboxe alebo MMA? Alebo sa budeš snažiť nájsť istý kompromis?

Dokud to půjde kompromisovat, budu se o to snažit, ale pořád si říkám – Ester Ledecká, Ester Ledecká! (smiech)

Ako si sa vlastne dostala k bojovým športom? Čo bolo prvotným impulzom?

19 let. Měla jsem potřebu se odlišovat od vrstevníků a dělat něco „zajímavýho“… No povedlo se mi to, ne? (smiech)

Skúšala si viacero športov, pri ktorých si nevydržala, preto sa ponúka otázka, že prečo vyhral práve kickbox?

Jo zkoušela jsem toho mraky moc. Už jako maličkou mě mamka protahovala různejma kroužkama a sportama. Zkoušela jsem vážně všecko možný, od různých tanečků, přes pingpongy, dramaťáky… ale nikdy jsem u toho nevydržela příliš dlouho. Nevím z jakýho důvodu moje srdíčko zahořelo právě pro kickbox.

Pri ňom si nemala také myšlienky na koniec?

Asi 3x jsem se za svojí kariéru ocitla na pokraji vyhoření. Ale za poslední 3 roky musím říct, že se mi podobná situace neopakovala. Ani náznakově to nevypadá, že by něco obdobnýho mělo v nejbližší době nastat. Baví mě to prostředí, miluju ty lidi, kterýma jsem obklopená. Jsem naprosto spokojená tam, kde jsem.

Máš za sebou bohatú kariéru aj medzi amatérmi, kde si absolvovala vyše 60 zápasov. Chcela si byť na prechod k profesionálom absolútne pripravená?

Ne, nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Já vždycky kombinovala amatéry s profesionálními zápasy. Jinak si myslím, že vyzápasenost v amatérech rozhodně neznamená absolutní připravenost pro profi-ring… záleží spíš na tom, jak se zápasník vyspí! (smiech)

V športe ako takom je dôležité aj psychické nastavenie. Venuješ sa špeciálne aj tejto stránke?

(smiech) Ano, velmi. Psychika je pro mě jedna velká kapitola. Musím podotknout, že od doby, co jsem poznala Míšu Hořejšího jsem zaznamenala významnej psychickej posun. Psychika a vnitřní psychický prostředí je pro mě nekonečný téma. Pořád se v týhle oblasti snažim vzdělávat a získávat informace.

V čom vidíš najväčší prínos športu do tvojho života? Ovplyvnil ťa aj ako osobu?

Ten sport mě udělal takovou, jakou jsem. Zformoval mojí osobnost do podoby, v jaký je teď.

Keď sa pozrieme na tvoje rozhovory a celkové vystupovanie, tak si taká veselá kopa. Si taká aj počas tréningov alebo tam sa situácia mení?

Ráda bych řekla, že jsem nonstop veselá kopa, ale jsou situace, kdy mi opravdu nejde se moc smát. Často se stává, že při tréninku brečím. Vlastně je to skoro každej druhej sparring. (smiech) Nejde to, nechce se mi prát, nechci mlátit lidi, který mám ráda, tak dostanu sama na držku – sebeobviňování, sebelítost – pak to všecko bouchne, já se jdu vybrečet… pak se vrátim, předvedu uplně jinej výkon.. Asi tak nějak. Hele – trenéři to se mnou nemaj jednoduchý, obdivuju je a jsem jim oběma vděčná za to, že mě ještě někam nepohřbili.

Aká je Sandra Mašková mimo ringu a gymu? Čomu sa rada venuješ vo voľnom čase?

Jaká je Sandra Mašková? No je to alternativní blázen, kterej se snaží pořád vymýšlet, jak by se věci daly dělat líp a zdravěji. Třeba si přestane mýt hlavu šamponem a už 6 let si myje vlasy žitnou moukou, aby na sebe nepatlala chemický koktejly. (smiech) S tím volným časem je to opravdu bída. Mám pocit, že ho prostě nemám, ale když se nějakej najde a nebudu do toho počítat úklid domácnosti, tak ho trávím ráda s rodinou, s knížkou v ruce nebo v přírodě. Jo, a pak teda jsem na starý kolena začala pracovat na jednom uměleckým projektu Martina Janáče, kde jsem poskytla svoje tělo jako umělecký plátno – no rozdělali jsme dílo, který mi pod kůží zůstane napořád. Takže když je po zápase chvíli prostor, po kouskách přivádíme tuhle práci k dokonalosti. Ano, propadla jsem tetování.

Veľa fighterov sa venuje aj trénerstvu, láka aj teba takáto budúca kariéra?

Já jako trenér funguju už asi 8 let. S kickboxem jsem začala studovat i Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestru, takže jsem posbírala tituly, certifikace a zkušenosti, který mi povolání trenéra umožňujou. Byla jsem dřív trenér, než profesionální sportovec. I v současný době mám klienty, bez kterých bych to finančně neutáhla, protože ty prostředky, který je třeba vynaložit do toho sportu jsou obrovský.

Bojové športy zaznamenávajú obrovský boom v Českej republike aj na Slovensku. Ako to vnímaš z tvojho pohľadu? V čom je to najviac cítiť?

Díky Bohu za tu šanci, že bojovníci budou náležitě odměněni za to neskutečný úsilí, který do toho sportu vkládaj. Zatím to vnímám tak, že je o bojový sporty všeobecně větší mediální zájem, kterej vlastně tvoří půdu pro ty profesionální sportovce. Čím víc se o bojových sportech bude mediálně mluvit, tím víc fanoušků tenhle sport přitáhne. A tím lepší podmínky pak budou pro sportovce. Budou dostávat peníze a budou se moci kvalitněji připravovat na sportovní výkony.

Máš nejaké konkrétne ciele v športe i mimo neho?

Ano, je potřeba mít nějaký cíle. A i když se říká, že „cesta je cíl“ (s čímž souhlasím), tak přece jenom kdyby nebyl vytyčenej nějakej cíl, nebude ani ta cesta, takže ano – cíle mám. Teď v současný době je mým cílem skloubit kickbox a MMA dohromady.

Láka ťa aj UFC, ktoré je aktuálne vrcholom toho, čo môže MMA fighter dosiahnuť?

Hele, už od samotného začátku, kdy mě naverbovali do klece, po mně chtěli slyšet ze všech stran, že „mým snem je dostat se do UFC,“ ale já jsem tuhle myšlenku měla vždycky na salámu. (smiech) Vždycky jsem to zahrávala do outu tím, že pokud budu chtít, tak se tam dostanu… Teď v současný době, když občas trošku sleduju tu zápasovou scénu, tak mi přijde, že by to nebylo nereálný (i s ohledem na ten můj předhazovanej věk (smiech)). Občas si už děláme i s trenérama srandu z toho, že „až budeme v tom UFC…“ Myšlenka, i když nadsazená, tady už je… a víme, že myšlenka tvoří. Tak uvidíme.

Sandra, ďakujeme za rozhovor a budeme ti držať palce v ďalšej kariére. Čo by si chcela na záver odkázať svojím fanúšikom a všetkým čitateľom?

Fanděte bojovníkům a podpořte bojový sporty svojí pozorností. Potřebujeme vás!

Zdroj fotografií: Facebook Sandra Mašková, Real Fighters Life, CzechFighters.cz

Musíte byť prihlásený na pridávanie komentárov.