Petr Šorf: „Nic mě nelimituje, je kam se posouvat. Cesta je jasná.“

DŇA 21. júla 2018 • PRIDAL Petr
<

V pracovní době pomáhá a chrání, ve volných chvílích drtí železo v posilovně. Petr Šorf, jeden z nadějných závodníků v kategorii physique, má za sebou jarní závodní sezónu. Nastupoval na několika vyhlášených evropských soutěžích, zažil radost z úspěchu i občasná zklamání. Jak Petr uplynulou sezónu hodnotí? Co si myslí o kategorii physique? A mají čeští závodníci budoucnost i na světové scéně? Na to jsme se ho zeptali v dnešním rozhovoru.

Petře, děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Mohl by ses čtenářům, kteří tě ještě neznají, na začátek představit?

Zdravím čtenáře FigureKeeper a moc děkuji za tento rozhovor, velmi si toho vážím. Mé jméno již znáte, co se týče věku tak  1. srpna mi bude 29 let. Pracuji 9. rokem u ozbrojených složek, momentálně u PČR. Jsem svobodný, bezdětný, nezadaný (směje se). Ke zbytku se myslím dostaneme v dalších otázkách.

Petr Šorf

Co tě vůbec přivedlo do posilovny? Věnoval ses předtím i jiným sportům?

Vzhledem k tomu, že jsem na základní škole byl asi do 8. třídy ten, který seděl na lavičce s holkama v první řadě při focení třídy, a vypadal jsem tak, že jsem si mohl půjčovat od děvčat tričko, tohle je asi první důvod: Byl jsem malej, podvyživenej kluk. Později v pubertě začali kamarádi cvičit a to, že jsem byl hubený, se ještě zvýraznilo. Tak jsem začal chodit s nima. To bylo kolem 16 let… Ale vlastně to s fitkem nemělo nic společného. Vůbec jsem nevěděl, co dělám, a docházel jsem tam v pondělí a v dubnu.

Věnoval jsem se dosti sportům. Začalo to šermem, kde máme dost rodinných úspěchů a já šel ve stopách svého staršího bratra. Nejdéle jsem se věnoval hokeji a fotbalu, k těm bych se chtěl vrátit i po své závodní kariéře. Je fajn mít vše ve svých rukou… Ale ten kolektiv a vůně ledu nebo pivo s klobáskou po zápase mi vážně chybí.

Kdy ses poprvé rozhodl, že zkusíš štěstí na soutěžních prknech?

Vím to přesně, bylo to v létě 2015. To jsem začal hltat různé videa, články atd. Dá se říct, že v té době jsem teprve začal cvičit. Přineslo to nějaká kila svalové hmoty, a tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Tehda mi Martin Dráb řekl, že na to nemám a mám tomu dát čas. Mě to zklamalo, ale zároveň šíleně namotivovalo. Pak jsem vlastně asi měsíc před závody poznal i svého trenéra Jakuba Kiovského, se kterým spolupracuji od samého začátku.

Hned na své první soutěži ses dostal mezi trojici nejlepších, je to tak? Jak na svou soutěžní premiéru vzpomínáš?

Jednalo se o kondiční závody v Ostravě a Brně. Ano, máš naprostou pravdu skončil jsem na obou závodech v TOP 3, a to na 2. místě. Nepoznal jsem chuť vítězství, a to mě nakoplo na další rok.  Vzpomínám na to skvěle, byli se na mě podívat kamarádi a byl to skvělej pocit, že mi přišli fandit. Aspoň teď zpětně to tak cítím. Co se týče projevu a formy, k tomu se vyjadřovat nebudu. Takhle by to vážně vypadat nemělo.

Ty sám závodíš v kategorii physique. Proč sis vybral právě tuhle soutěžní kategorii? Přemýšlel jsi někdy v minulosti (nebo třeba výhledově) o změně?

Řeknu to s nadsázkou, páč se tady zase fyzici budou zlobit. Ale je to lehčí cesta, já to tak vnímám. Bohužel mé zázemí a pracovní doba nejsou takové, abych mohl jet 365 dní v roce naplno. Pokud tohle neděláš, nemůžeš chtít být kulturista na světové úrovni. Tak jako nemůžeš chtít být profík když nemáš podmínky na to být profík. Momentálně jsem přestoupil do NPC, kde fyziky nesekají za hmotu, což mi vyhovuje, a to je moje cesta.

Tento rok jsem si zkusil i Classic physique. Nikde jsem to nekřičel, ale 6 týdnů před závody mi praskl meniskus levého kolena a natáhl křížový vaz. Nohy jsem cvičil na Aulinu a doklepal to, jak to šlo. Nechtěl jsem se vymlouvat. Bohužel to šlo znát a ty nohy nebyly takové, v jaké jsem doufal. Momentálně pokud budu startovat, tak pouze v physique. Je na čem pracovat, je kam se posouvat, nic mě teď nelimituje. Cesta je jasná.

Jeremy Buendia se nedávno odvážně vyjádřil, že právě vznik kategorie physique zachránil upadající kulturistiku. Jaký na to máš názor?

Svým způsobem má pravdu, i když se to kulturistům nelíbí. Z čeho berou promotéři peníze na to, aby mohli vyplatit profíkům peníze? Z amatérů. Co si budeme povídat, jak často je 40 kulturistu v jedné kategorii? Je to hodně nadsazené, co Jeremy řekl, ale zčásti s ním souhlasím. Ale nemyslím si, že by kulturistika upadala… Já spíše vnímám lidi, že začínají více obdivovat a vzhlížet k závodníkům z kategorie classic physique.

Při pohledu na startovní listiny je zřejmé, že počet účastníků v physique stále roste, a to i na úkor jiných kategorií. Co je podle tebe na physique atraktivnější?

Pro šikovného kluka to znamená rok fitka, závodní pódium a dokonce i možný úspěch, tak asi proto. Je tam více vlivů, ale ty asi nechci řešit.

V současnosti se mluví o stále silnější konkurenci napříč jednotlivými kategoriemi. Je mnohem těžší se prosadit. Jak to vnímáš ve své kategorii? Roste s počtem účastníků i počet nadaných a výborně připravených závodníků?

No, bohužel s tímhle nemůžu souhlasit. Ano, dostupnost informací je větší a to jde vidět i na připravenosti těch závodníků, v tomhle máš pravdu, ale prosadit se? Dneska je každý víkend jeden závod, někdy i dva, kde se rozdávají  profi karty a Elite karty. To znamená že obsazenost závodů se rozprostře do těch termínů. Profi karty dneska už nemají takovou váhu jako kdysi. Tím nechci zpochybňovat kvalitu lidí, co je v posledních měsících získali. Já přeji úspěch každému českému závodníkovi, ať je v jakékoliv kategorii nebo federaci.

Po závodech v Rimini jsi byl v hodnocení docela (sebe)kritický. V jakých kategoriích jsi startoval a jak hodnotíš konečný výsledek?

Rimini byl pro mě jeden velký stres, zklamání a neúspěch, při kterém jsem si uvědomil spoustu věcí jak v osobním životě, tak v tom závodnickém. V Itálii byla konkurence mílemi vzdálená od Olympie ve Španělsku. V Itálii jsem si to prohrál já sám vším, měl jsem velká očekávání, a ve finále jsem na pódiu prodal jedinou věc, a to stres, který jsem měl. Na takové závody je třeba rychle zapomenout a posunout se dále.  Já jsem závodník, nejsem tu od toho, abych hodnotil své umístění. Od toho jsou tam rozhodčí, a těm jsem se nelíbil. Tak bych to uzavřel.

Krátce nato ses zúčastnil Olmypia Amateur Spain, kde jsi opět vystoupil na vítěznou příčku. Byl jsi tentokrát s konečným výsledkem spokojený?

Ano, Španělsko vyšlo a mohlo být ještě lepší, kdybych nestartoval v Classic Physique , ale i za to 3. místo jsem velmi rád. Ondra Kmošťák, Míra Juríček a Sima Harabaszová mi tam šíleně pomohli a já, i přes komplikace v osobním životě, na pódiu tančil a užíval si každou chvíli.

Petr Šorf

Jak hodnotíš celkovou atmosféru a organizaci soutěže? Líbilo se ti ve Španělsku?

Atmosféra super, bylo nás tam více Čechů. Co se týče organizace, drobné nedostatky tam byly, ale co už, já si to užil i přes to, že jsem 4 hodiny po semifinále sušil hubu a po 4 hodinách nám řekli, že finále bude až další den. Jinak Španělsko je moje oblíbená destinace, takže ano, do Španělska na závody každej rok!

Setkal ses mimo pódium i se zahraničními závodníky? Mají v zahraničí čeští sportovci dobrou pověst?

Jasně, díky Ondrovi Kmošťákovi, který se samo se všema profíkama už zná. Upřímně, ta pokora a přátelství mezi profíky je úplně někde jinde než u amatérů. Naši závodníci určitě nedělají ostudu, stačí se podívat a jména jako Šádek, Koritenský, Kyptová, Kmošťák, Ferenčuková atd. prostě nejsou žádné druhé housle. Jsou úžasní a moc jim přeji další a další úspěchy.

Kdo tě v přípravách a na soutěžích podporuje? A jak vnímá tvůj sportovní zápal rodina a přátelé?

Vzhledem k tomu, že se pohybuji vedle ambiciozních lidí, kteří si jdou za svým, tak mě každý chápe a podporuje. I když ví, že to znamená, to že jsem absolutně mimo kolektiv. Můj největší fanoušek je moje máma a pak mě velmi podporuje můj brácha.

S kým v současné době spolupracuješ? Vyhovuje ti dosavadní spolupráce?

Spolupracuji již druhým rokem s  firmou Amix Nutrition, za což jim moc děkuji. Dále velmi dobře vycházím s  fitkama v Ostravě, které mi umožňují tu nej přípravu, a to Quatro Fitness a Fitpark. Firma Restart Energy od Tomika Pazdiory má zase skvělé doplňky stravy. Tohle všechno je moc pěkné, ale co si budeme povídat, nejdůležitější v přípravě jsou finance a na ty jsem sám, takže se to vše přizpůsobuje možnostem.

Kde nyní trénuješ a jak vypadá tvůj trénink? Experimentuješ s tréninkovým splity a metodami, nebo se držíš osvědčených postupů?

Trénuju buďto v Quatro fitness v Ostravě Porubě a nebo ve Fitparku v Ostravě Vítkovicicíh. Víš co? Cvičím pocitově a pro radost. Přijde mi, že čím víc nad tím přemýšlím, tím je to horší. Dělám, co mě baví, cvičím co mě baví… Možná proto ještě nejsem profík (směje se).

Petr Šorf

Přemýšlel jsi o tom, že by ses dal na profesionální dráhu, pokud se naskytne možnost?

Je to můj sen se postavit na tu profi stage vedle těch kluků, to ano. Ale momentálně na to nemám, jak jsem výše uváděl ty podmínky. Je to o financích, o času… A ty prostě nemám. Snad jednou bude práce taková, abych byl schopný utáhnout jak osobní, tak závodní život.

Jaké nejvyšší mety bys chtěl ve sportovní kariéře dosáhnout?

Sen každého, kdo tohle dělá, je Olympie. Proto závodím i v této federaci.

Čemu se ve volném čase, pokud nejsi zrovna v přípravě?

Já se věnoval všemu ještě před přípravou na Pepu v roce 2016, tím myslím, že jsem hrál fotbal, hokej, florbal, prostě vše. Jsem sportovně založený a sport miluji. Ale závodění chce vše, takže jsem hodil kopačky do koše a hokejovou výstroj na půdu a věnoval se jen jedné věci. A tak to zůstalo dodnes. Teď je to jen práce, fitko, jídlo, motorka. Občas si zajdu na bembajs nebo tak něco, ale aktivně už tam nic není.

Máš nějaký sportovní vzor? Co tě motivuje?

Jarda Jágr. To je člověk, který prostě ukazuje, jak to má vypadat, když něco děláš srdcem a věříš tomu. Jinak vzory nemám. Pro mě je inspirací každý, kdo něco dokázal, ať už je to úspěšný podnikatel, umělec nebo sportovec.

Co plánuješ na podzim? Na které soutěži tě zase uvidíme?

Uvažuji nad EVLS a San Marinem, ale to rozhodnutí padne v horizontu pár dalších dní. Momentálně jsem se rozhodl pro stavbu rodinného domu a to bude jak časově, tak finančně náročné. Takže netuším… Kde ale budu vidět je stoprocentně jaro 2019. A to bude velké, to mi věřte.

Petře, díky za rozhovor a na dalších soutěžích přeji mnoho úspěchů. Chtěl bys na závěr vzkázat něco svým fanouškům?

Děkuji za to, že jste se dostali až sem. A děkuji za vaší podporu.

Zdroj fotografií: Instagram Petra Šorfa

Musíte byť prihlásený na pridávanie komentárov.