Box

Lucie Sedláčková: „Jediná moje motivace je srdce, které chce boxovat!“

DŇA 17. marca 2018 • PRIDAL Dominik
<

Rastie v Českej republike budúca hviezda svetového ženského boxu? Lucie Sedláčková má kvality aj ambície dosiahnuť na absolútny vrchol! Magazín Figurekeeper.com ju vyspovedal a v príjemnom rozhovore nám Lucka prezradila zaujímavosti zo zákulisia svojej prípravy. Plánuje zabojovať o svetový titul organizácie WBC? Prečo sa rozhodla pred pár rokmi skončiť s boxom? Akú hrá úlohu pri jej úspechoch priateľ a tréner Štěpán Horváth? Zostane v budúcnosti verná boxu alebo presedlá na MMA?

Ahoj Lucka, ďakujeme, že si si na nás našla čas. Ako vyzerá tvoj aktuálny program? Kedy ťa budeme môcť vidieť najbližšie v ringu?

Ahoj, potěšení je na mé straně. V mojí kariéře mě momentálně čekají velké změny. Máte se na co těšit!

V decembri si sa stala držiteľkou strieborného opasku organizácie WBC. Aké sú s odstupom času tvoje pocity? Uvedomila si si vôbec hodnotu tohto úspechu?

Ten večer, co jsem ho vyhrála, to byl úžasný pocit a dále hřejivý pocit z toho, že jsem dalším krokem ke svému velkému snu. Hodnotu svého úspěchu si uvědomuji, ale později moje pocity z výhry byly víc než jedno zklamání za druhým. Nejhorší věc, která je, se jmenuje očekávání. Očekáváte zadostiučinění, které samozřejmě v ČR přijít nemůže. Jsem všeobecně zklamaná z celého systému v ČR, jsem zklamaná z jednání mého týmu, jsem zklamaná ze sebe samotné, že jsem věřila, očekávala. Abych to zkrátila a rozuměli mi i lidé, kteří se nepohybují v bojových sportech. Sportovec po svém životním velkém úspěchu čeká, že se mu život změní. Otevřou se mu další dveře a další možnosti. Bude mít své uznání…

Proti tebe stála skúsená Bosniačka Irma Balijagič Adlerová, ktorá s tebou vydržala v ringu celých 10 kôl. Bol to náročný duel aj z pohľadu psychiky?

Fyzicky i boxersky jsem byla nejlíp připravená za celou mojí profesionální karieru, a to jsem se svým novým trenérem měla na přípravu obrovsky krátkou dobu. Po psychické stránce si myslím, že jediné, co bylo obtížné, že soupeřka nebyla tolik aktivní, jak jsem si myslela. Tudíž bylo náročné 10 kol boxovat s někým, kdo není tolik aktivní, ale snese toho neuvěřitelně.

Teraz máš právo vyzvať aj majsterku sveta organizácie WBC – plánuješ tak učiniť a zabojovať o najcennejší titul?

V plánu to máme. Ale musím posbírat více zkušeností, mám všechno teprve před sebou.

V tvojom rohu stojí aj tvoj priateľ Štepán Horváth – vnímaš jeho prítomnosť aj počas zápasu?

Samozřejmě, ale vnímám ho v zápase pouze jako svého trenéra, kterému věřím. Skvělé je, že Štěpán mě opravdu poznal jako člověka jako jeden z mála lidí, a proto mi tolik rozumí i po boxerské stránce. V zápase vás dokáže uklidnit, nasměrovat kam má. Celý zápas je pouze o mě, nechá mě hrát si svoji hru, nechá mě boxovat, nechá mě projevit se, v rohu mě pochválí a podpoří mě, dokáže mě zpátky vrátit se do hry. Důležité je, že si navzájem věříme, proto ani jeden z nás nestresuje toho druhého. Máme uvolněnou atmosféru, jsem opravdu na tom psychicky zápas co zápas lépe. Myslím si, že se mnou konečně někdo umí postupně pracovat. A za to mu moc děkuji. Víte, někteří lidé vás brzdí svým přístupem, svýma strachama vás zkrátka drží vzadu a nenechají člověka se projevit, nenechají ho dýchat… Myslím si, že ne každý má na to opravdu se věnovat trenérské práci.

Vedela by si si predstaviť aj opačnú situáciu, že by si ty pri ňom stála ako trénerka?

Já jako trenérka Štěpána Horvátha? (smiech) To je skvělý vtip. Samozřejmě, že ne. Kdyby bylo jeho přání mě mít nablízku, troufla bych si maximálně držet pití s vodou. A i to bych si dost rozmýšlela… (smiech)

Prejdime však k tvojim začiatkom – ako si sa vôbec dostala k boxu?

Každý člověk má nějaký svůj úkol na tomto světě právě teď. Já cítila už jako malá holčička, že ze mně bude jednou boxerka. Nevěděla jsem sice jak, ani kde, ale o to přeci nešlo. Moje teta mě ze začátku jako jediná v rodině podpořila a přimluvila se u mých rodičů, abych s boxem mohla začít. Začala jsem u svého prvního trenéra Václava Němečka, za kterého bych dala ruku do ohně.

Čo na to tvoji najbližší, najmä rodičia, keď si sa začala venovať tomuto športu?

Společnost jsem moc nevnímala, ale pamatuji si, že mě všichni v tom podporovali a měla jsem od všech uznání. Rodiče mi nevěřili, že by mě zrovna box mohl naplňovat. Nebrali mě vážně a nechávali mě. Nyní jsou neskutečnou podporou a bez nich bych nic z toho nedokázala. Když o tom teď tak přemýšlím, musela jsem stát spoustu lidí v mým okolí tolik nervů. (smiech) Všem děkuji!!!

Ešte v roku 2014 to však vyzeralo, že s boxom nadobro skončíš. Čo ťa k tomu dohnalo?

Co muže vést sportovce ke skončení kariéry? Jednoduše a prostě – lidi, kteří vám to chtějí znepříjemnit, vedení, systém. Byla jsem všeho tolik plná, připadalo mi, že žiju sen všech lidí, jenom ne ten svůj. Vyhrála jsem mistroství České republiky a skončila jsem ze den na den. Jsem šťastná, že jsem zažila nejlepší boxerský léta v ženské reprezentaci, kterou vedla Eva Líšková. Byl to jediný člověk, který to dělal srdcem a v té době neexistovalo, aby holky neměly výsledky a nepřivezly jsme placky ze všech turnajů domů. Doba je taková, když se člověk nepřizpůsobí hře ostatních, vždycky nastane problém. Když odešla trenérka, odešla jsem i já a celá reprezentace se rozpadla. Mrzí mě to ještě dnes, protože my měli na to dostat se mnohem dál. Dnešní reprezentaci raději ani nekomentuji. Už to nebude nikdy to, co bývávalo.

Ako sa potom zrodil návrat do ringu? Chýbalo ti to?

Na posledním mistroství ČR mi volal Lukáš Konečný. Nabídl mi jít do profiboxu do německé stáje, ve který byl celou svojí karieru. Odmítla jsem, nechtěla jsem o boxu už ani slyšet. Řekla jsem Lukášovi, že boxovat nechci a že začnu dělat modelku. Půl roku jsem se věnovala pouze modelingu, když v tom mi zavolal Lukáš, jestli jsem nezměnila svůj názor. Co si budeme povídat… Byla jsem docela ráda, že ho slyším. (smiech) Přijela jsem na trénink do Ústí, kam přijel i německý manažer a domluvili jsme smlouvu a podmínky.

Rozhodla si sa okamžite prejsť k profesionálom. Nelákala ťa aj amatérska kariéra s možnosťou zabojovať na olympijských hrách, kde by si mala veľké šance na úspech?

Po pravdě, kdybych měla sen být na olympijských hrách, nejspíš bych zkousla spoustu věcí a lidí. V té době, když jsem končila, holky teprve začínaly boxovat na olympiádě a moje váhová kategorie tam nebyla. Neměla jsem velké ambice ani sny v amatérském boxu. Dnes je to jiný. Jsem starší, rozumnější, více věcí bych udělala i jinak a po svém. Možná otevřou mojí boxerskou váhovou kategorii na olympijských hrách a kdo ví, co bude do té doby. Ale zatím mě profibox naplňuje určitě víc. Je to celé pouze o mě. Když udělám chybu, je to pouze moje. Nemám ráda, když o vaším životě a vaší kariéře rozhodují jiní lidé. Profibox mi je určitě blíže, vidím v tom větší budoucnost, můžete se zabezpečit. Po pravdě nechápu, jak někteří holky, mohou být ještě v amatérech.

V profesionálnom ringu máš ohromnú bilanciu 11 výhier a 1 remíza. Ktorú výhru si ceníš najviac?

Každého zápasu a každé výhry si cením stejně. Není v tom rozdíl. Cením si toho, že vždycky z ringu vyjdu zdravá a mohu boxovat další zápasy. Držet nad hlavou pás je nádherná věc. Ale opravdové výhry a štěstí v životě jsou úplně něco jiného. Možná proto vyhrávám, když tohle vím… (smiech)

Hnevá ťa spätne tá jedna remíza proti Poľke Kopinskej hneď v tvojom druhom zápase?

Ano. Ale ne proto, že to byla remíza, ale protože ten zápas jsem měla vyhrát. Obrečela jsem výsledek, protože jsem to absolutně nepochopila. Bylo to nespravedlivé. Ale když se podívám zpětně, jsem za remízu ráda. Protože mi remíza víc dala, než vzala. Uvědomila jsem si věci, které bych samozřejmě neviděla, kdybych vyhrála.

Za tvojimi víťazstvami stojí obrovská drina počas tréningov. Ako zvládaš prípravu na duely?

Od zápasu k zápasu jsou přípravy více náročné, více těžké. Přiznávám, že se mnou není úplně lehké pracovat. Spoustu věcí se mi v přípravě nelíbí, s hodně věcmi nesouhlasím. Nenechám si poradit, jsem dost tvrdohlavá. O to všechno je to potom více náročnější. V ringu přeci jenom stojím já sama. Když v přípravě něco neklape podle mých představ, umím udělat oheň na střeše! (smiech) Já si box beru moc osobně. Když se více v přípravě uvolním, mám kolem sebe pozitivní lidi s pozitivním přístupem a mohu se soustředit jenom na výkon, potom jde všechno samo.

Bojové športy zaznamenali v Českej republike aj na Slovensku rozmach. Teší ťa tento zvýšený záujem? Pociťuješ to aj z tvojho pohľadu?

Velmi mě to těší. Pociťuji, že na české a slovenské půdě se bojové sporty rozrůstají.

Stáva sa ti, že ťa už ľudia spoznávajú ako úspešnú reprezentantku v boxe?

Ano, dojímá mě, když lidé podpoří váš úspěch.

Máš víziu, akým smerom by sa mohla uberať tvoja kariéra? Čo chceš dosiahnuť v rámci športu?

Bez vizualizace nemůžete mít sny.

Nelákajú ťa aj iné disciplíny? Napríklad MMA, ktoré je na výraznom vzostupe po celom svete…

Musím se přiznat, dostávám nabídky jít do MMA i ze zahraničí. Mám ráda MMA, líbí se mi tento sport, ale na vysoké úrovni. Nejdříve si chci splnit svůj sen v mojí disciplíně a potom kdo ví…

Aká je Lucie Sedláčková v súkromí? Dokážeš si nájsť čas na relax?

(smiech) To se spíše zeptejte Štěpána… Myslím si o sobě, že v soukromím životě jsem holčička, která si právě užívá ten život tou pohodou, kterou si vytvářím okolo sebe. Snažím se vyvážit si život. V boxu je samá dřina, tvrdost, samí chlapi. V soukromím životě mám kontrast. Více jemnosti, něhy, kafé s kamarádkou.

Čomu sa venuješ okrem športovania a prípravám na zápasy?

Myšlením na přípravu. (smiech)

Už v mladom veku si obrovskou motiváciou pre dievčatá, ktoré by sa chceli venovať boxu. Kde však nachádzaš motiváciu ty?

Děkuji! Tohle na tom nejvíce miluji! A nesmírně si toho vážím. Po pravdě u mě je dost náročné s hledáním motivace. Jediná moje motivace je moje srdce, které chce boxovat.

Chcela by si niekedy svoje skúsenosti zúročiť aj ako trénerka? Lákalo by ťa odovzdávať rady mladším fighterkám?

Opravdu nevím. Necítím, že bych jednou měla být trenérkou. Nemám k tomu zatím žádný vztah. Myslím si, že můj život půjde jiným směrem po skončení boxu. Ale být něčeho součástí, nebo být vyloženě trenérka pouze malých holčiček by mi dělalo radost. Protože jedině v dětech je budoucnost a děti mohou změnit svět.

Lucka, ďakujeme ti za rozhovor. Čo by si chcela na záver odkázať svojim fanúšikom a našim čitateľom?

Já děkuji za rozhovor a hezké otázky, které se týkají boxu. Doufám, že jsem čtenáře nenudila. Chtěla bych vzkázat čtenářům jedno. Žijte svůj život, svůj sen, buďte tím, kým doopravdy chcete být a jděte si tvrdě za svým. Lidé, kteří vás mají rádi to vždycky ocení a kdo neocení, neztrácejte čas ani svoji víru jinými lidmi. Na svět jste přišli sami a taky sami umřete, je na vás, jaký životní příběh si napíšete. S láskou Lucie.

Zdroj fotografií: archív Lucie Sedláčkovej, Facebook Lucie Sedláčková

Musíte byť prihlásený na pridávanie komentárov.