Jiří Tkadlčík (nejen) o úspěchu v Brazílií: „It´s a Game, not a War!“

DŇA 8. mája 2018 • PRIDAL Petr
<

Během šampionátu strongmanů nastoupil hned ve dvou kategoriích – do 105 kg a v kategorii open – a přivezl si dokonce tři cenné kovy! Nemožné? Pro Jirku Tkadlčíka žádný problém. Právě takový úspěch se přerovskému silákovi, přezdívanému také „český lev„, nedávno podařil na Arnold Classic South America. A že bojoval skutečně udatně! Z brazilského klání si tak odvážel nejen dvě zlaté placky – vítězství ve své kategorii a ocenění pořadatele za skvělý výkon –, ale také stříbro z kategorie open. Proč se Jirka nakonec rozhodl změřit síly s mnohem těžšími borci? A jaké jsou jeho další plány? Nejen o tom se dozvíš v dnešním rozhovoru!

Jirko, co tě vůbec přivedlo k posilování?

Samozřejmě touha líbit se ženským. Chtěl jsem vypadat dobře a balit na to baby, což mi ale po chvilce přišlo hodně povrchní a doslova jsem se zamiloval do síly a pocitu zlepšování se.

Kdy ses rozhodl, že zkusíš dráhu strongmana?

Asi před čtyřmi lety. Strongman sport jsem ale znal od mala z EuroSportu, jen mi to nikdy nepřišlo reálný a popravdě se mi to vůbec nelíbilo. Chtěl jsem si udržet pěknou figuru, a tenkrát jsem netušil, že někde existuje kategorie do 105 kg. Až poslední čtyři roky fakt naplno jedu tuhle dráhu.

Jiří Tkadlčík

Zkoušel jsi i jiné silové sporty, je to tak? Proč sis nakonec vybral právě strongmany?

Dělal jsem judo, a taky dlouho hrál hokej. Bohužel nebo bohudík jsem si vážně zranil nohu a musel jsem s hokejem přestat. I v přípravách na trojbodové závody jsem občas spároval MMA nebo jen tak ze srandy na pytli boxoval, ale není to zatím to, co bych miloval. Strongman byla prostě láska na první pohled.

V současnosti jsi již známý člen profesionální scény. Pochlubíš se nějakými osobními rekordy?

Určitě, rád. Momentálně držím ve strongmanech U105 kg světový rekord na mrtvý tah, kdy jsem v Singapore potáhl 385 kg, v tréninku mám ale potaženo 400 kg. Dál jsem hodně pyšnej na super yoke, kde jsem odnesl 500 kg a na českých závodech jsem dokonce prohnal a porazil i 180kg pány. Podobně mi jde třeba loglift, axle a další výrazy a tlaky – snažím se být totiž hodně komplexní, o tom podle mého strongman je.

Mohl bys blíže seznámit čtenáře se svým tréninkem? Čím se liší od běžného silového splitu?

Split nejezdím vůbec. Můj split – jedu to, co mě zrovna nebolí z předešlých dní. Každopádně, budeme-li se bavit o dnech přípravy na závod, dělám to takhle: Vezmu 5 disciplín, které budou na závodech, a ty drtím v X formách v podstatě celou dvou až tří měsíční měsíční přípravu. Je-li tam třeba mrtvý tah, loglift, kufry, yoke a atlasy, jezdím tohle v různých složeních tréninku pravidelně skoro každý den. Jen měním u mrtvoly třeba výšku tahu nebo tloušťku osy, s dresem nebo bez, u logliftu jedu jednou maxko, pak opakování, pak třeba viper press, u kufrů s yokem jedu někdy sprinty, někdy vyloženě maximální váhu co nejdál, drtím hodně úchop různými dalšími cviky… a atlasy. Ty prostě musím natechnizovat a nabouchat tam co nejvíc tréninků, vychytat mouchy. Do toho každý den jedu dopolední lehčí fáze, kdy cvičím, co mám rád – benche, bradla, shyby… Nebo jdu běhat, na brusle, tenis, pořádné strečinky a tak.

Nedávno jsi na Youtube sdílel video, ve kterém radíš, jak zatáhnout na mrtvém tahu 400 kg. Sám jsi to předvedl v praxi na jednom z tréninkových vlogů.  Máš nějakou osobní váhovou hranici, kterou bys chtěl určitě pokořit?

Určitě bych rád tuhle hranici pokořil i na závodech, aby se už nepochybovalo o váze činky. Sice si z hloupých komentářů o podvážených kotoučích nic nedělám, ale rád bych to zapsal oficiálně jako nový světový rekord U105kg strongmanů. Což na tréninku takhle brané není. A uvidíme, kam mě to pustí do budoucna. Věřím, že ten tah by byl za 400 kg, otázka ale je, jestli kolem 105 kg mé váhy. Obecně kategorie U105 kg roste a občas se spekuluje, jestli to brzy nebude U110 kg, jako to je v trojboji. Takže uvidíme, kam vyrostu já a co se podaří v budoucnu.

Jiří Tkadlčík

Tvé tréninky jsou nepochybně náročné. A co jídelníček? Rýže a kuřecí na vodě to asi zrovna nebude…?

Tak to určitě ne. Rád bych k tomuhle řekl jednu věc: Kulturistika je samostatná kapitola, která má svá pravidla, svoje jídelníčky, tréninky, svůj svět. Nechápu, proč se běžná populace, která chce ,,jen“ vypadat dobře a dobře se cítit, inspiruje v jídelníčku zrovna u té nejnezdravější sportovní disciplíny, co se tohohle týče. Kulturistika by neměla běžným lidem diktovat, co je a není zdravá strava. Rozdíly mezi zdravým jídelníčkem a jídelníčkem kulturisty jsou v jeho přípravě OBROVSKÉ a kuřecí prsa na vodě s rýží, to prostě sedmkrát týdně fakt není nic zdravého. Strava má být pestrá, má být složená z kvalitních surovin. Vždycky jsem chtěl vypadat dobře, ale jsem sportovec, a myslím si, že většina sportovců to vidí podobně. Jen u kulturistiky je 70 % strava, u běžných sportů ne, tam je hlavní dřina a jídlo je prostě palivo. Kdybych měl svoji váhu a tréninky udržet na jídelníčku kulturistů, tak se zabiju. Takže za mě: Dřina, a pak jídlo – kvalitní, ideálně domácí, vyvážený. Nemám problém se svíčkovou – kvalitní maso, zelenina, smetana. Proč ne?

V Brazílii jsi vybojoval mezi strongmany první příčku. Jak průběh soutěže zpětně hodnotíš?

Bylo to skvělý! Soutěž sice trvala dlouho, ale už jsem na komplikace v organizaci zvyklý, moc jsem to neřešil a nenechal jsem se zlomit. Expo bylo velkolepý, skvělý, fakt jsem si to užil. Sice tam nebyli ti nejlepší stopětkaři ze světa, ale byl tam kdo tam byl a po mém zranění to byl ideální comeback!

Jiří Tkadlčík

Aby toho nebylo málo, krátce nato ses přihlásil i do kategorie Open, ve které závodí podstatně těžší borci. Co tě k tomu přimělo a jaká jsi měl očekávání?

Upřímně – já si chtěl jen zazávodit a zatrénovat. Měl jsem v plánu jít stejně na mrtvé tahy do fitka, a když jsem viděl tu hotelovou hrůzu, kde nebyla ani činka, tak jsem si řííkal: ,,Tak pojď na open. Ty váhy jsou na open nižší (byly to těžší váhy než U105 kg a lehčí open váhy, něco mezi), přinejhorším shoříš jak papír. Užij si, že od tebe nikdo nic nečeká, když to posereš, tak to posereš!“ A určitě i tenhle přístup zajistil to, že jsem byl hrozně uvolněnej, v klidu, bavil jsem se tím. A podle toho jsem i závodil a měl výsledky.

Nakonec z toho bylo skvělé druhé místo a navíc i další zlatá medaile od pořadatele.  Jaké byly tvé pocity?  A co reakce okolí, že je smetl borec, který si „přišel nahradit trénink“?

Reakce okolí byly hodně pozitivní. Brazílie mě přijala dobře, bylo vidět, že to neberou jako: Ježiš, on nám jde vybrat závod, ale spíš jako: Tak to je show! A to mám moc rád. Jak vždycky říkám a jak mám i na týmovým triku: It´s a game, not a war. Je to tak potřeba brát. Nikdy se přece nejdeme na závod pozabíjet, jdeme ukázat, kdo jsme a co umíme. A když je někdo lepší, tak to musí člověk uznat a měl by se od něj učit a poučit. Já tam ten den měl jen jednoho konkurenta a měl jsem formu, proto jsem byl druhý. Kdyby to byl jiný den, jinde, mohl jsem být třeba desátý nebo dvacátý a nebo třeba první. Je to sport, a i když ho miluju, vím, že jednou je silnější ten a pak onen.

Co atmosféra na soutěži? Jak hodnotíš brazilské diváky?

Diváci byli fajn, hodně se chtěli fotit, mám to rád!

Vraťme se ještě zpět ke tvé kariéře: Jaké jsou tvé další plány ve zbytku soutěžní sezony?

Momentálně naplno chystáme World’s Ultimate Strongman Championship U105kg, který máme tu čest pořádat v ČR, takže to bude zároveň meta, kterou bych chtěl zvládnout – ukázat se před českým publikem jako nejsilnější muž světa střední váhy. Závod se bude konat 18. srpna v Přerově, kde jsem se narodil, a všechny tímto srdečně zvu. Bude to show!

Máš nějaký sportovní vzor? Kdo ti připadá nejzajímavější na současné strongman scéně?

Na současné scéně je můj oblíbenec Brian Shaw, se kterým jsem měl čest se několikrát setkat, kdy jednou přímo sledoval náš závod v Austrálii, a byl hodně milej, měl skvělý rady, poznámky k výkonu a celkově mi hodně sedl jeho charakter a vystupování i brutální výkony. Velkou ikonou je pak bezesporu Eddie Hall, já mám ale ještě trochu radši Bennyho Magnussona. Opravdu vzorem mi pak ale je, bohužel zesnulý, Jon Pall Sigmarsson. Jeho energie, přístup, síla, to je prostě něco, co zůstalo na tomhle světě i po jeho smrti. Inspirace tisícům lidí, a bez sociálních sítí.

Kdybys přemýšlel výhledově: Jaké nejvyšší mety by si chtěl ve sportovní kariéře dosáhnout?

Určitě bych se chtěl stát zmíněným nejsilnějším mužem střední váhy ve strongmanu, a dál žádné konkrétní tituly nemám v plánu. Cílem pro mě není ani tak sbírat ty tituly, spíš ukázat lidem, že ať se narodíte s jakýmkoliv handicapem, ty limity jsou v hlavě – vždycky s tím lze něco dělat. Chtěl bych dál motivovat širokou veřejnost, chtěl bych, aby se mladí učili jít si za svým, ale poctivě, bez zkratek.

Umíš si představit, že by ses vzdal sportu a věnoval se naplno jinému povolání?

Asi ne. Sport už je součást mě. Dovedu si představit věnovat se třeba té motivaci a nezávodit – nebo ne naplno. Ale jít třeba teď vařit do restaurace, to fakt ne – to by nechtěli ani zákazníci.

Co tvé okolí? Máš v rodině a mezi kamarády podporu?

Mám velkou podporu ve své budoucí ženě, která je tu pro mě 24/7 a stará se kompletně o zázemí, o administrativu, e-shop, můj komfort, vše – tak, abych mohl mít focus jen na tréninky a závody. Bez ní bych nestíhal nic. A samozřejmě se mě snaží podporovat všichni přátelé i zbytek rodiny, a někdy je to pro ně hodně těžký. Za to jim děkuju všem, že držej!

Vnímáš mezi dnešními nováčky (nejen) ve fitku nějaký rozdíl oproti době, kdy jsi začínal ty?

Dneska jsou mladí často voražení. Hned ví všechno nejlíp, protože to říkal Filip, nebo trénujou jak magoři, protože tak trénuju já, v jejich očích. Další věcí je, že neumí využít naplno svůj potenciál a v 95 % ZBYTEČNĚ sahají po urychlovačích, které nic neurychlí, jen jim zničí zdraví. Tohle je mi hodně líto a doufám, že se ta doba zase změní a půjde do popředí dřina, protože bez té nejsi NIC!

Kdybys jim měl dát ze svých zkušeností jednu radu, co bys jim poradil?

Nenechte si do života od nikoho kecat. Dělejte svoje vlastní autentický chyby, který vás vytvarujou. A jděte si za svým. Že máte teď 60 kg s postelí neznamená, že tomu za 10 let dřiny nemůže být jinak.

Jirka TkadlčíkGenetika nebo talent? Podle Jirky jenom opravdu tvrdá dřina!

Věnuješ se také osvětě a přednáškám na školách. Jak se ti s mladými spolupracuje?

Většinou skvěle. Zatím se mi i na školách podařilo vždycky oslovit většinu publika, a je to velký pocit zadostiučinění, když se ti podaří ovlivnit takhle mladé lidi, kteří opravdu mají vše před sebou a můžou naložit se životem daleko líp, než kam jsou třeba často okolím sráženi. Proto se snažím motivovat a ukazovat, že to jde!

Poměrně široká je i tvá fanouškovská základna na soc. sítích. Pomáhá ti to nějak?

Jasně! Jsem hrozně rád, že nemám fanoušky složené z hejterů, ale naopak lidí, které to reálně opravdu zajímá. Hodně mi pomáhají nejen v psané podpoře nebo jako fanoušci na závodech nebo návštěvníci seminářů a akcí, ale i jako taková kulisa. Když jsem tisíce kilometrů daleko, na závodech a třeba chytnu krizi, řikám si: Ty vole, víš, kolik lidí tě sleduje? Představ si tady v tý hale 43 tisíc lidí. Nemůžeš je zklamat! A to mě často neskutečně namotivuje.

Jirko, děkuju za rozhovor a přeji mnoho úspěchů na dalších soutěžích! Chtěl bys na závěr něco vzkázat tvým čtenářům?

Já taky moc děkuju a rád bych jen poděkoval všem za velkou podporu, moc si toho vážím.

Chceš se o Jirkovi dozvědět více nebo ho podpořit? Sleduj jeho Instagram a sdílej článek s ostatními!

Zdroj fotografií: Instagram Jiřího Tkadlčíka

Musíte byť prihlásený na pridávanie komentárov.