„Silový trojboj je krásný sport,“ tvrdí nadšeně Hana Takáčová

DŇA 20. mája 2018 • PRIDAL Petr
<

Silový trojboj není žádný med. Kromě fyzické síly vyžaduje značnou psychickou odolnost a tvrdou disciplínu. Pokud navíc chodíte do zaměstnání a pečujete o rodinu, musíte se pořádně ohánět. Své o tom ví i Hana Takáčová, jedna z královen českého silového trojboje a několikanásobná mistryně světa, Evropy i České republiky. Se zvedáním železa začínala skoro ve čtyřiceti letech, tedy v době, kdy mnoho kulturistů a powerlifterů už míří do „sportovního důchodu“. Za její silové výkony by se přitom nemuseli stydět ani mnohem mladší závodníci. Co Hanku do posilovny přivedlo? A jak vidí budoucnost silových sportů u nás? Nejen o tom bude náš dnešní rozhovor.

Hanko, kdy ses poprvé dostala k činkám?       

To mě bylo skoro čtyřicet a po operaci jsem se rozhodla, že musím něco dělat, jelikož bych jinak neprošla dveřma. Dostala jsem se do posilovny silového trojboje a byla ukecána, ať to zkusím. Samozřejmě tam ale byly i další předpoklady a já se zas nenechala dlouho přemlouvat.

Věnovala ses předtím ještě jiným sportům? 

Pouze v televizi jsem velká fanynka. Fandím každému, kdo reprezentuje naší republiku. Sledovala jsem rychlobruslení, atletiku,biatlon… pouze nemám moc ráda box. Nechápu, jak se může někdo řezat na povel.

Proč sis nakonec vybrala silový trojboj?

Jako dítě školou povinné jsem se pokoušela bruslit, lyžovat, a zjistila jsem, že veškeré kulaté věci, se kterýma se dělá sport, mi vůbec nejdou. Powelifting jsem poznala až po čtyřicítce. A zjistila jsem, že je to ten správnej sport pro mě. Trojboj je moje srdeční záležitost.

Hana Takáčová

Od kondičního cvičení vede k soutěžím dlouhá cesta. Kdy ses poprvé rozhodla poměřit síly s ostatními? A jak vzpomínáš na svou první soutěž?

Brzy na podzim roku 1994 jsem začala chodit do posilovny a na jaře dalšího už jsem závodila. Vzpomínám, že jsem nešla na vojenskou přísahu syna, ale závodit na oblastní závody. Výkony už nevím ale od tý doby jsem trojbojařka.

Která ze tří disciplín (dřep, mrtvý tah, bench press) byla tvou nejoblíbenější? A kterou bys naopak označila za svou „slabou stránku“?

No, ze začátku to byl dřep, ale po zranění, kdy jsem přešla na benche, to jsou benche. Úplně nemusím mrtvoly.

Ty sama jsi několikanásobnou mistryní České republiky, mistryní světa i Evropy… Kterého vítězství si ceníš nejvíc?

Toho v roce 2007. Na Mistrovství světa v bench pressu jsem poprvé vyhrála. Šla jsem do toho po hlavě a nekoukala, kolik mi tam naložili… jen si lehla a zvedla. Nezapomenutelné.

Hana Takáčová

Můžeš se čtenářům pochlubit nějakými osobními rekordy?

Dřep 180,5 Kg, bench press  152,5 Kg  a  mrtvý tah 160 Kg.

Závodnímu silovému trojboji se věnuješ i v současnosti, je to tak?

Soutěžím pořád, pouze na mezinárodních závodech nezávodím v kategorii open.

Jaké máš cíle do budoucna? Na které soutěži tě fanoušci v dohledné době uvidí?

Chtěla bych na podzim na RAW a koketuju s MS v Mongolsku.

Hanko, ty sama cvičíš v úctyhodném věku. Jak reagovalo na tvůj výběr sportu nejbližší okolí?

Většinou jsou překvapeni a vyzvídají, ale já jim dávám za vzor Adinu Hykovou, která závodí ještě v 75 letech.

Za který oddíl závodíš a kdo tě ve tvém úsilí podporuje?

Závodím za TJ Sokol Nymburk a podporuje mě strašně moc lidí.

A co jiní lidi ve fitku? Jak reagují na to, že často zvedáš víc než borci v nejlepších letech?

No, já netrénuju ve fitku, ale v naší Rambodílně [posilovna, ve které trénuje Hančin oddíl, pozn. redakce] a tam se všichni známe. Ale vzpomínám si, jak nám zavřeli na dva měsíce posilovnu, a to jsem do fitka chodila, jelikož mi probíhala příprava na ME v benči. To ostatní čuměli, co to tam je za babku a kolik zvedá!

Chodí k tobě pro radu i mladší cvičenci?

Spíš jim to řeknu rovnou, takže  chodit nemusí. Pokouším se radit všem, jelikož když vidím, že ten dřep není hlubokej nebo při benči není žádnej most a leží tam jako placka, tak mám zkrátka připomínky.

Nakolik se liší tvůj trénink, popř. jídelníček oproti dřívějšku? Jak často trénuješ?

Trénuju třikrát týdně, ale už to tolik nehrotím. Ani ten jídelníček. Jím docela zdravě, jenom jsem na sladký.

Ty sama se v „oboru“ pohybuješ dlouhá léta. Co si myslíš o úrovni silových sportů u nás?

Po zavedení RAW bych řekla, že si může každý vybrat. A tak to je v pořádku. O těch ,co používají doping, bych raději nemluvila, neuznávám je. Myslím ale, že obecně je větší zájem o sport jako takovej. A silovej sport není výjimkou, máme nárůst závodníků od té doby, co začala RAW, protože je to levnější a, popravdě, příjemnější.

V čem vnímáš mezi sportovci/závody největší rozdíly oproti době, kdy jsi sama se silovým trojbojem začínala?

Právě v tom, že si můžou vybrat, jestli RAW a nebo dresy. Rozdíl mezi cvičenci moc nevnímám. Když jsem byla na začátku, tak krom toho, že jsem trénovala a závodila, jsem měla tři děti a minimálně jsem jim musela navařit, uklidit, vyprat a ohlídat, aby nedělali blbiny.

A kdybys měla zkusit trochu předvídat? Jakým směrem se podle tebe bude trojboj a další silové sporty (nejen) v České republice ubírat?

Nejsem věštec ale přesto si myslím že zvítězí RAW.  V dresech se bude potit naše stará garda, protože, jak říkají, dres mají, aby se nerozpadli.

Ptám se také proto, že jsi díky své práci měla k hodnocení soutěžících dost blízko. Pracovala jsi také jako rozhodčí, je to tak? Jak je tomu v současnosti?

Ve Spartaku Chodov dělám výběrčí, jak mě nazvali. Neustále jsem rozhodčí. A kromě toho taky v revizní komisi. Jednou až dvakrát do roka jedu do Prahy a kontroluju účty. Dělám to celý den a pan Vacek mi, pokud najdu něco divnéh,o vysvětluje, co to znamená. A rozhodčí, krom toho, že váží závodníky, kontroluje vybavení, taky rozhoduje, zda pokus, který závodník vykoná, je podle pravidel IPF. A podle toho mu dá bílou nebo červenou .

Byla pro tebe práce rozhodčího zajímavá? V čem?

V pozorování techniky u ostatních závodníků.

Čemu se nyní ve volném času věnuješ?

Stala jsem se babičkou, a tak hlídám vnuka. Taky chodím do bazénu a do práce, na víc mi nezbývá čas.

Máš, ať už u nás nebo v zahraničí, nějaký sportovní vzor? Kdo tě inspiruje?

Pokud se týká trojboje, je to Adina Hyková, která mě k trojboji přivedla. A jinak každý sportovec, který má sport rád.

Hana Takáčová a Adina Hyková

Ženské ikony českého silového trojboje: Adina Hyková a Hana Takáčová

Kdo ti přijde mezi současnými silovými sportovci (trojbojaři) nejzajímavější?

Já nechci vybírat jednoho z mnoha. Každý je nějakým způsobem zajímavý.

A kdybys měla možnost vrátit čas, uvažovala bys o kariéře v jiném sportu?

Ne, vybrala bych sis znovu silový trojboj.

Hanko, děkuji mockrát za rozhovor a do dalších let přeji jen samé úspěchy. Chtěla bys na závěr vzkázat něco svým fanouškům a čtenářům?

Chci poděkovat těm, kteří mi v průběhu let pomáhali, třeba Míra Vacek, Péťa Slanička, Jarda Hodík a spousta dalších. A můj odkaz je: Silový trojboj je krásný sport!

Více o úspěších Hanky Takáčové se můžeš dozvědět třeba na tomto odkaze. 

Zdroj fotografií: Facebook Hany Takáčové

Musíte byť prihlásený na pridávanie komentárov.