Nikdy nezapomenu na ty nevěřící pohledy v posilovně, tvrdí Daniel Minster

DŇA 5. augusta 2018 • PRIDAL Petr
<

Osud nám často klade do cesty překážky, které mohou v mžiku převrátit náš dosavadní život naruby. S myšlenkou, že nic už nebude jako dříve, se musíme rozhodnout, jak pokračovat dál. Před podobným rozhodnutím stál před dvanácti lety i Daniel Minster, kterého autonehoda upoutala na invalidní vozík. Nevzala mu ale chuť do cvičení: dnes je Daniel profesionálním kulturistou a inspirací pro ostatní. Jak se dokázal se svým zraněním vyrovnat? A co by vzkázal těm, kteří o svých snech pochybují? To nám prozradil v dnešním rozhovoru.

Dane, díky, že jsi přijal naše pozvání rozhovoru. Můžeš na začátku čtenářům prozradit, co tě vůbec přivedlo k činkám a poprvé do posilovny?

Co bylo prvním impulsem k posilování ? Tak především to byl můj otec a posléze i bratr. Doma v panelovém domě oba společně vybudovali na tehdejší poměry dobře vybavenou posilovnu. Takže zázemí bylo, já v té době jezdil na BMX a pracoval na fyzičce, jak jen to šlo. Tehdy mi bylo 17 let.

Jak vzpomínáš na své začátky? Odkud jsi tehdy čerpal informace o fitness, tréninku a stravě…?

Vzpomínky na začátky posilování mám jen v tom dobrém, i když tehdy nebylo tolik dostupných informací, studií o trénincích nebo doplňků stravy jako je dnes, prostě nás to bavilo.Chodil jsem cvičit s kamarádem, navzájem jsme se hecovali, snažili se jeden druhého překonat. Jo, bylo to krásné období. Informace se čerpaly především z časopisů, jelikož internet nebyl. Ovšem v té době už bylo k mání na stáncích PNS dostatek časopisů.

Zvažoval jsi závody v kulturistice už v mládí?

V tom věku, a vlastně ani pozdějším, jsem vůbec o soutěžení neuvažoval. Sice jsem sledoval, kdo kde se jak umístil, ale jak říkám, vůbec by mě ani nenapadlo, že bych jednou vstoupil na pódium a pózoval pro veřejnost, natož soutěžil.

Mohl bys říci čtenářům více o svém zranění?

Má diagnóza po autonehodě byla rozdrcený obratel TH10 v oblasti hrudníku, a tím i úplné přerušení míchy, což mělo za následek ochrnutí více jak poloviny těla.

Daniel Minster

Jak vypadaly tvé nové „začátky“ v posilovně?

Na to si vzpomínám až moc dobře i teď, po 12 letech strávených na vozíku. Zaprvé nikdy nezapomenu na ty nevěřící pohledy ostatních návštěvníku posilovny, co že tam vlastně chci, snad ne cvičit, natož se sápat na lavičku. Samotný pocit těla a vůbec sedu třeba pod multipress, kdy jsem chtěl znovu okusit tlaky na ramena, všechno bylo takové podivné, nepřirozené… No, vyžadovalo to hodně si přivyknout na nový stav držení těla, zvyknout si na zcela nové pocity a vůbec vnímat své ochrnuté tělo.

Co tě nakonec přimělo zkusit štěstí na soutěžním pódiu?

Ono to vše vyplynulo tak nějak z nabídky od Toma Bureše a Martina Jebase. Z jejich strany vzešel nápad, zdali bych to nechtěl zkusit na soutěžním pódiu. Dostal jsem na rozmyšlenou tři týdny. Jelikož jsem do té doby nad touhle možností vůbec neuvažoval, ale z internetu jsem věděl, že ve světě existuje kategorie soutěžících na vozíku, byl jsem z toho docela zaskočen. Nakonec jsem si říkal, že zkusit se má všechno, a tak jsem s jejich nabídkou souhlasil.

V současnosti jsi držitelem profesionální karty. Co se ti honilo hlavou, když přišla nabídka nastoupit profesionální dráhu?

Nabídka k obdržení PRO karty přišla velmi brzo, v době, kdy na mne moc svaloviny nebylo, takže jsem jí po zvážení odmítnul a to na dobu tří let s tím, že až něco naberu tak si o PRO kartu zkusím požádat sám. Tří roky strávené v posilovně v objemovém a střídavě dietním období utekly jak nic. Něco jsem nabral i zkušenosti kolem stravování pobral a v roce 2016 jsem zažádal o PRO kartu. Následně mé žádosti bylo vyhověno a na nadcházející soutěžní sezonu  2017 mi byla udělena PRO karta.

Svou profesionální premiéru jsi měl na Arnold Classic v Ohiu, je to tak? Jaké sis odvážel dojmy? Co atmosféra a fanoušci?

Ano, první PRO soutěž byla hned jedna z nejprestižnějších soutěží, a to Arnold Clasic. Dojmy byly skvělé, už samotná pozvánka, která vám musí přijít domů, byla pro mne něčím výjimečným. Pravda je, že jsem měl trochu obavy a trému, jak to vše zvládnu s přípravou, jaké bude cestování a vůbec samotná superkompenzace. Ale nakonec mé obavy byly naprosto zbytečné, veškerá organizace neměla jedinou chybu, soutěž i atmosféru jsem si užil na 100 % byla to naprostá spokojenost. Arnold Classic v Ohiu mám jako naprostou TOP soutěž.

Jak probíhaly tvé přípravy na cestu?

Přípravy na samotné cestování se nijak neliší od běžného cestování, hlavně si nic nezapomenout, nic extra nebalíte, krom gum na rozcvičení a i ty byly zbytečné, jelikož v zákulisí AC se nacházela bohatě vybavena rozcvičovna.

Do zámoří ses letos podíval už několikrát. Jak hodnotíš uplynulou soutěžní sezonu?

Uplynulou sezonu hodnotím kladně, opravdu jsem v rámci svého handicapu spokojen. Samozřejmě, vždy je na čem zapracovat a posouvat se dál, ale vše nemůžete mít hned. Táto sezona byla pro mne výjimečná, a to z několika důvodů: za prvé mne čekala účast na třech soutěžích a mimo jiné i sice krátkodobá, ale pro mne velmi cenná spolupráce s jedním z profi trenéru v USA. Tohle předsoutěžní vedení mi opět dalo pár cenných zkušeností, a to jak v tréninku, tak i v samotném dietování před samotnou soutěží. Jsem za to moc rád a už se těším, až si to znovu zopakuji.

Co si myslíš o tom, jak se vyvíjí kategorie vozíčkářů? Kudy myslíš, že se bude ubírat další vývoj?

Vývoj kategorie vozmenů kulturistu jde dopředu, už  tento rok proběhne první ročník Mr. Olympia v této kategorii. Sice se bude jednat o pódium na expu soutěže, ale i tak je to dobrý začátek pro další ročníky a vývoj této kategorie. Bohužel pro mne letošní soutěžní sezona již skončila, a tudíž se Mr. Olympia z důvodu rekonvalescence zranění nezúčastním.

Měl jsi možnost setkat se blíže i s dalšími závodníky ve své kategorii?

Tak určitě, jednak spolu komunikujeme prostřednictvím sociálních sítí a na samotné soutěži jsme všichni tak nějak v blízkém kontaktu, kde mezi námi panuje velmi dobrá kamarádská nálada. Myslím si, že ani tak o samotné soutěžení nejde,  jako spíše o to užít si atmosféru a ukázat ostatním lidem, že ani s poraněním míchy a upoutáním na invalidní vozík život nekončí.

Reaguje okolí pozitivně na tvé úspěchy a zálibu v kulturistice?

Ale tak já myslím, že jo, sice v těch začátcích mi to přišlo, že si sem tam si ze mne utahují a více méně jsem pro srandu všem v okolí, ale postupem času a účasti na soutěžích to nabývá na vážnosti a uznání toho, kolik do tohoto sportu dávám.

A co ostatní cvičenci? Musí to být pro ně motivace dát do toho všechno, když vidí tvé úsilí a výkony. Chodí za tebou pro radu i méně zkušení návštěvníci posilovny?

Postupem času dotazů přibývalo jak ze strany mladších, tak i starších cvičenců, týkajících se hlavně stravování. Někdy mi to nedá, když vidím především ty mladší, jak se kroutí pod zbytečně velkou vahou činek, tak sám poradím. Někteří radu přijmou, a jsou i takoví, co mají svou hlavu a dál nesmyslně cvičí. Dokonce mi bylo nabídnuto i trenérství, ale na to zatím nemám čas z důvodu vlastních příprav a trénování na soutěže.

Máš nebo měl jsi ty sám nějaký sportovní vzor?

Tak maximálně jsem vzhlížel k Arnoldovi, ten byl, je a bude i nadále ikonou kulturistiky. Ten je pro mne, dá se říct, vzorem, to je tak vše.

Kde v současné době trénuješ? A měníš v průběhu roku nějak zásadně svůj trénink?

Momentálně cvičím v místním malém fitku, žádná extra výbava, max. dvě kladky a zbytek vše jednoručky a velké nakládací činky. Tím bych chtěl poukázat, že dobře se dá zacvičit všude a nepotřebujete k tomu špičkově vybavené fitko. Akorát tedy krátce (asi dva měsíce) před soutěží prostřídám místní fitko s fitkem vybaveným posilovacími stroji. Tréninky nijak extrémně neměním: tu a tam zvednu nebo uberu opakování, vyměním cviky, žádné radikální změny nedělám. Krom nohou, ty mě nebaví, a tak je necvičím vůbec. Není pravdou, že kdo necvičí dřepy není kulturista (směje se).

Kdo ti pomáhá s přípravou na závody a na cestách?

V těch začátcích to byl především Tomáš Bureš a Standa Pešat. Teď už si jídlo a tréninky dělám sám. Samozřejmě, že vždy přijde vhod, když vaší předsoutěžní formu zhlédne i oko někoho jiného. Co se cestování týče, tak to je o tom, kdo je zasvěcen do cvičení a má zrovna v danou dobu čas se mnou cestovat na soutěž.

Jaké máš plány v příští závodní sezoně? Na které soutěži tě fanoušci zase uvidí?

Jak jsem již psal, letos mám odsoutěženo, a to díky zranění. Ale aspoň si tělo odpočine, jelikož dostalo poslední tři roky nepřetržitě zabrat a ten nechtěný oddych přijde vhod. Jinak bych se k němu nedonutil, a to by taky nebylo moc dobré. Takže, jak vždy v těchto příhodných situacích říkám, všechno zlé je k něčemu dobré. Na příští sezonu se určitě chci účastnit do třetice a asi i naposled soutěže Arnold Classic v Ohiu a jako poslední soutěž bych chtěl absolvovat Mr. Olympia v Las Vegas. To je můj záměr a snad to i tak vyjde.

Jak se ti daří skloubit kariéru profíka a rodinný život?

Tady musím vyzvednout nenahraditelnou podporu, pochopení a v neposlední řadě hlavně pomoc ze strany manželky. Bez její pomoci si to vůbec nedovedu představit. Sám jsem zaměstnám v místní firmě kde je pracovní doba od 6:00 do 14:30. Potom rychle domů připravit se na trénink, odcvičit příprava jídla atd., toho času je opravdu pomálu. A takhle to jde den za dnem, takže jsem vděčný za její pomoc.

Máš nějaký další cíl (v kariéře, osobním životě), kterého bys chtěl v následujících letech dosáhnout?

Já nemám v oblibě cokoli předem plánovat. A když už k tomu plánování dojde, tak vždy s nadhledem a rezervou. Mám takovou zkušenost, že ne vždy vše vychází tak, jak si naplánujete, takže pokud je tu, jak říkám, nějaký ten nadhled, nejste v konečném důsledku tolik zklamaní a v pohodě pokračujete dál.

Dane, děkuji za tvůj čas a přeji mnoho dalších úspěchů do dalších let. Chtěl bys na závěr vzkázat něco svým přátelům, fanouškům, čtenářům?

Když si cokoliv vezmete do hlavy, že to chcete, ono se to daří a splní se to. Jen si za tím musíte jít. A platí to ve všech směrech, ne jen pro cvičení. Tak se nevzdávejte svých snů a cílů. Každým dnem se jim přiblížíte.

Zaujal tě Danův životní příběh? Sleduj ho na Instagramu a podpoř ho tak na jeho cestě na Olympii.

A mimochodem: věděl jsi, že Daniel má na svém kontě, kromě cenných vítězství z profi soutěží, i jeden světový rekord?

Zdroj fotografií a videí: Instagram Daniela Minstera, Youtube.com

Musíte byť prihlásený na pridávanie komentárov.