Pavle se změnil život: „Ani na okamžik jsem nepřemýšlela, že to vzdám.“

DŇA 29. júla 2018 • PRIDAL Petr
<

Maminky po porodu nemají lehký život. Rostoucí potomek jim často dělá starosti a když se k tomu přidá ještě stres v práci, na postavě vám to nepřidá. Naše čtenářka (a dvojnásobná maminka) Pavla Selucká-Roderová se ale rozhodla pro změnu: pohovku vyměnila za nepohodlí v posilovně. Od základů změnila své stravovací návyky. Dnes se už zase raduje ze života, jak ale sama říká, nejde o nárazovou změnu. Jak se vyrovnávala s těžkými začátky v posilovně? A co by doporučila ostatním čtenářkám-maminkám, pokud chtějí zpátky štíhlou postavu? O tom bude náš dnešní rozhovor.

Pavlo, nejdříve bych tě poprosil, jestli by ses mohla čtenářům krátce představit.

Jmenuji se Pavla Selucká Roderová, je mi 33 let a pocházím ze Znojma. S manželem máme dvě děti, oba dva podnikáme. Manžel pracuje jako tatér ve svém studiu Dark Spirit tattoo ve Znojmě. A já mám kosmetické studio, které je zaměřené výhradně na prodlužování řas. Jmenuje se Salon Queen a také se nachází ve Znojmě.

Pojďme na úvod k počátkům tvé proměny: Co tě přimělo k tomu, abys navštívila posilovnu a změnila svůj životní styl?

V době, kdy jsem zůstala na mateřské, šla kila rychle nahoru. Žádný pohyb, spousta jídla…Hlavně toho, co člověk dojídá po dětech. Každá máma to jistě zná, a mě najednou došlo, že takhle to nechci. V obchodě mi prodavačky s pošklebkem sdělovaly, ze větší velikost bohužel nevyrábí. Dětem jsem venku pomalu nestíhala… A když ano, tak jsem nemohla popadnout dech. Hlavně jsem se nelíbila sama sobě.

Řekla jsem si: Dost. A začala jsem to řešit. Mnohdy samozřejmě člověk chybuje a i já jsem na to šla zprvu špatně. Prvního půl roku jsem vyzkoušela různé diety, které sice vedly k rychlému úbytku váhy, ale teď už vím, že to nebylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Váha šla rychle dolů ale pak zase zpět nahoru a tak se to opakovalo několikrát dokola. O tom, že to asi nebude ten nejzdravější a nejvhodnější způsob, se asi nemá ani cenu zmiňovat. Poté, co jsem se v tom několik měsíců plácala a neustále se nervovala čísilkem, co mi váha ukazovala, jsem se rozhodla začít se trošku hýbat a zašla jsem do fitka.

 Jak vzpomínáš na své začátky v posilovně?

Prostředí to pro mě nebylo úplně cizí, ale věděla jsem že jestli to budu chtít dělat pořádně, tak budu potřebovat odbornou pomoc. Po krátkém hledání jsem našla nejlepší fitko, jaké jsem si jen mohla přát – Fitness DAUN na Masarykově náměstí ve Znojmě – a trenéra Mirka Kupce, kterému vděčím za vše co jsem se kdy naučila a dokázala. Ve fitku jsem navíc získala spoustu nových přátel, kteří mě ve všem podporovali a motivovali.

Takže jsi cvičila už dříve? A můžeš ostatním ženám (maminkám) přiblížit, jak tvé návštěvy posilovny po porodu probíhaly?

Žila jsem 3 roky s osobním trenérem a byla jsem s ním párkrát cvičit. Bylo mi tenkrát 19 a tím párkrát myslím asi desetkrát (směje se). Takže když jsem před dvěma lety začínala, neuměla jsem v podstatě nic, nebyla jsem pomalu schopna sednout si z lehu. Všechno mě musel trenér naučit krůček po krůčku. Prvních několik měsíců jsem cvičila jen s vlastní váhou, abych posílila střed těla. Až potom mě vzal k činkám a na stroje. Věděla jsem hned, že to bude to, co chci. Našla jsem se v tom. Silové tréninky – to bylo to pravé pro mě. Motivovalo mě neskutečně moc každé další kilo, co mi přidal.

Jednou ze zásadních věci pro mě ale také bylo, že po dvou měsících, co jsem začala chodit do fitka, se ke mě přidal i můj muž. On sám s našimi dětmi přibral 20 kg, a když viděl mě, tak se rozhodl, že s tím také začne něco dělat. Motivovali a povzbuzovali jsme se navzájem. Myslím si, že je to velká výhra, když jsou na to dva. Strava i tréninky jsou najednou lepší, smysluplnější. A jednodušší. Není nad to, když se lidé podporují v tom, co dělají.

Manžel Pavly SeluckéVe dvou se to lépe táhne: Pavlin manžel a jeho proměna

Co pro tebe bylo ve fitku nejtěžší? Bojovala jsi se zažitými předsudky typu „Budu se cítit trapně, všichni na mě budou zírat…“?

Tím, že je fitko celkem malé a potkávám se tam s těmi stejnými lidmi, tak jsem byla po této stránce úplně v pohodě. Všichni tam vždy byli skvělí a nezažila jsem tam za tu dobu, že by si někdo z někoho utahoval nebo se mu posmíval. Samozřejmě že začátky byly hrozné: odcházela jsem kolikrát úplně vyřízená a má cesta vedla rovnou domu a spát (směje se). Koneckonců i teď tomu mnohdy není jinak. Lidi si často myslí, že jen na začátku je to těžké. Omyl. Těžké to bude vždy, když se člověk snaží neustále zdokonalovat a jít dál.

Trenér často vzpomíná na to, jak jsem byla vyřízená. Jak jsem nic nezvládla, nic neuměla, ani zatnout břicho. Nevěděla jsem jak (směje se). Záda mě bolela, udýchat jsem nic nemohla… Ale chtěla jsem to změnit. Říkala jsem si, ze přece ve 30 letech nedopustím, abych to vzdala. Ze to proste musí jít. Když to dokážou jiní, musím i já. A ono to šlo. A tím, že jsem měla obrovské štěstí v tom, že jsem měla kolem sebe samé skvěle lidi, tak jsem ani na chvilku nepřemýšlela nad tím, že to vzdám.

A  tvůj výsledek? Jsi spokojena s váhovým úbytkem?

Já třeba váhu skoro nesleduji, chodím pravidelně na InBody. A díky tomu vím, že to, co ukazuje normální váha není vůbec podstatné. Já měla před dvěma lety 73 kg a dnes mi to lítá kolem 70ti (směje se). Dva roky se snažím nabírat svalovou hmotu, a u žen to není zase tak jednoduché. Když shrnu své výsledky, tak váha za dva roky podle posledního měření: 73/68,7 svalová hmota: 27/32,4 a tuk : 24,1/ 11,2. Váha jako taková není důležitá, když člověk cvičí. Je hloupost stresovat se, že mi dvě tři kila lítají nahoru nebo dolů. Stejně je to většinou jen voda.

Pavla Selucká

Všimlo si změny i tvé okolí? Zaznamenala jsi nějaké reakce?

Všichni to brali pozitivně, ale našly se i poznámky typu ‘jez něco, podívej se jak vypadáš…’ A později pro změnu ‘už bys to měla trošku omezit, budeš jak chlap’ a ,‘není to už moc?’. Takže si nevybereš. Sto lidí, sto chutí.

Co bys poradila ostatním ženám, které by rády změnily svou postavou, ale jsou teprve na začátku cesty?

Určitě bych jim poradila, ať se nestresují, když jim nepůjde hned vše tak, jak by si přály. Vše chce svůj čas a trpělivost. Také bych je určitě ráda varovala před rychlodietama, kterých je všude spousta a nemají moc smysl. A v neposlední řadě bych určitě doporučila zařadit silové tréninky. Nikdo nenabere za pár dní x kg tuku nebo svalů. To by si měly hlavně holky, co to řeší, uvědomit a nestresovat se zbytečně. Být v klidu a bez stresu je podle mě taky důležitý bod k úspěchu. Je strašná škoda, že se holky bojí zvedat váhy, myslí si ze z nich bude během chvilky chlap. Věřte mi, tak rychle to fakt nejde (směje se). Silové tréninky krásně tvarují postavu, zpevní tělo a zrychlují metabolismus. Vůbec bych se jich nebála.

Když už jsme se dostali ke tréninku, podělíš se s námi o své silové výkony?

Je mi jasné, že to nejsou žádná závratná čísla, ale makám na sobě teprve dva roky a na začátku jsem byla ráda, že jsem udělala 10 dřepů bez závaží a že jsem to vůbec rozdýchala (směje se). Zatím mám maximálky: bench press 60 kg, mrtvý tah 104 kg, dřepy 100 kg. 

Podotýkám, že nejedeme žádný silový trojboj nebo podobně zaměřené tréninky. Takže ve fitku jedu úplně všechno: objemové tréninky, silové, všechny partie a všechny možné cviky. Takže ty váhy nejdou nahoru tak rychle, jako u lidí, co se soustředí stále na to stejné. Jako třeba lifteři, co se snaží dosáhnout co největšího maxima. Já cvičím pouze pro sebe, nemám žádné závodní ambice, ať už ve fitness nebo powerliftingu.

A co jídelníček? Kdo ti na začátku pomohl s jeho úpravou?

Na Facebooku jsem narazila na skupinu Fitness Motivation, která mi také hodně pomohla v mých otázkách. Témat, co se v ní probírá, je spousta a dalo by se říci, že v ní člověk dohledá snad úplně vše, co ho napadne. A pravě tam jsem narazila na Michala Josefa Tótha, výživového poradce, kterého jsem oslovila ohledně jídelníčku. Po několika doporučení ze strany jeho dosavadních klientů jsem se rozhodla také využít jeho služeb. Michal chtěl samozřejmě vědět, jak zaměřený jídelníček by měl být a co od něj očekávám. Po zodpovězení vstupních otázek jsem se po krátké době dočkala svého jídelníčku. Nebudu lhát, že mě nepřekvapil. První, co mě napadlo byla myšlenka: Proboha, tolik toho za den přeci nemůžu sníst…

Až Michal mi díky svému jídelníčku ukázal, jak na to, a velice mě překvapilo, že na tom vlastně vůbec nic není. Žádné nesmyslné diety, žádné trápení hladem, právě naopak. Konečně jsem začala pořádně a pravidelně jist – a k mému překvapení to po krátké době začalo fungovat.

Recept na úspěch? Podle Pavly vyvážená strava, žádné striktní diety

Které návyky jsou podle tebe při změně stravování klíčové? Na co by si měli dát čtenáři pozor?

Myslím si, že u stravy je hodně důležitá pravidelnost, vyváženost a také samozřejmě pitný režim. S jídelníčkem od Michala jsem se naučila jist, nepřipadám si v ničem omezena.  Vděčná mu jsem hlavně za neustálou podporu z jeho strany. Nedokážu ani odhadnout, kolik mi za tu dobu zodpověděl dotazů a kolik rad jsem od něj dostala. Hodně mi také pomohly jeho dvě knížky (Co vám výživový poradci neříkají a Projezte se k novému tělu), díky kterým jsem také spoustu věcí pochopila.

Určitě bych jim doporučila, ať to berou sportovně. Ať se nehroutí a nestresují tím, že si občas dají i něco navíc. Je to opravdu o tom změnit stravovací návyky tak, aby to šlo udržet dlouhodobě. A ne se trápit. Věřte mi, jde to.

Inspiroval tě Pavlin příběh? Sleduj její proměnu na sociálních sítích a sdílej článek s ostatními.

Zdroj fotografií: Instagram Pavly Selucké-Roderové

Musíte byť prihlásený na pridávanie komentárov.