„Silový trojboj je krásný sport,“ tvrdí nadšeně Hana Takáčová

Silový trojboj není žádný med. Kromě fyzické síly vyžaduje značnou psychickou odolnost a tvrdou disciplínu. Pokud navíc chodíte do zaměstnání a pečujete o rodinu, musíte se pořádně ohánět. Své o tom ví i Hana Takáčová, jedna z královen českého silového trojboje a několikanásobná mistryně světa, Evropy i České republiky. Se zvedáním železa začínala skoro ve čtyřiceti letech, tedy v době, kdy mnoho kulturistů a powerlifterů už míří do „sportovního důchodu“. Za její silové výkony by se přitom nemuseli stydět ani mnohem mladší závodníci. Co Hanku do posilovny přivedlo? A jak vidí budoucnost silových sportů u nás? Nejen o tom bude náš dnešní rozhovor.

Hanko, kdy ses poprvé dostala k činkám?       

To mě bylo skoro čtyřicet a po operaci jsem se rozhodla, že musím něco dělat, jelikož bych jinak neprošla dveřma. Dostala jsem se do posilovny silového trojboje a byla ukecána, ať to zkusím. Samozřejmě tam ale byly i další předpoklady a já se zas nenechala dlouho přemlouvat.

Věnovala ses předtím ještě jiným sportům? 

Pouze v televizi jsem velká fanynka. Fandím každému, kdo reprezentuje naší republiku. Sledovala jsem rychlobruslení, atletiku,biatlon… pouze nemám moc ráda box. Nechápu, jak se může někdo řezat na povel.

Proč sis nakonec vybrala silový trojboj?

Jako dítě školou povinné jsem se pokoušela bruslit, lyžovat, a zjistila jsem, že veškeré kulaté věci, se kterýma se dělá sport, mi vůbec nejdou. Powelifting jsem poznala až po čtyřicítce. A zjistila jsem, že je to ten správnej sport pro mě. Trojboj je moje srdeční záležitost.

Hana Takáčová

Od kondičního cvičení vede k soutěžím dlouhá cesta. Kdy ses poprvé rozhodla poměřit síly s ostatními? A jak vzpomínáš na svou první soutěž?

Brzy na podzim roku 1994 jsem začala chodit do posilovny a na jaře dalšího už jsem závodila. Vzpomínám, že jsem nešla na vojenskou přísahu syna, ale závodit na oblastní závody. Výkony už nevím ale od tý doby jsem trojbojařka.

Která ze tří disciplín (dřep, mrtvý tah, bench press) byla tvou nejoblíbenější? A kterou bys naopak označila za svou „slabou stránku“?

No, ze začátku to byl dřep, ale po zranění, kdy jsem přešla na benche, to jsou benche. Úplně nemusím mrtvoly.

Ty sama jsi několikanásobnou mistryní České republiky, mistryní světa i Evropy… Kterého vítězství si ceníš nejvíc?

Toho v roce 2007. Na Mistrovství světa v bench pressu jsem poprvé vyhrála. Šla jsem do toho po hlavě a nekoukala, kolik mi tam naložili… jen si lehla a zvedla. Nezapomenutelné.

Hana Takáčová

Můžeš se čtenářům pochlubit nějakými osobními rekordy?

Dřep 180,5 Kg, bench press  152,5 Kg  a  mrtvý tah 160 Kg.

Závodnímu silovému trojboji se věnuješ i v současnosti, je to tak?

Soutěžím pořád, pouze na mezinárodních závodech nezávodím v kategorii open.

Jaké máš cíle do budoucna? Na které soutěži tě fanoušci v dohledné době uvidí?

Chtěla bych na podzim na RAW a koketuju s MS v Mongolsku.

Hanko, ty sama cvičíš v úctyhodném věku. Jak reagovalo na tvůj výběr sportu nejbližší okolí?

Většinou jsou překvapeni a vyzvídají, ale já jim dávám za vzor Adinu Hykovou, která závodí ještě v 75 letech.

Za který oddíl závodíš a kdo tě ve tvém úsilí podporuje?

Závodím za TJ Sokol Nymburk a podporuje mě strašně moc lidí.

A co jiní lidi ve fitku? Jak reagují na to, že často zvedáš víc než borci v nejlepších letech?

No, já netrénuju ve fitku, ale v naší Rambodílně [posilovna, ve které trénuje Hančin oddíl, pozn. redakce] a tam se všichni známe. Ale vzpomínám si, jak nám zavřeli na dva měsíce posilovnu, a to jsem do fitka chodila, jelikož mi probíhala příprava na ME v benči. To ostatní čuměli, co to tam je za babku a kolik zvedá!

Chodí k tobě pro radu i mladší cvičenci?

Spíš jim to řeknu rovnou, takže  chodit nemusí. Pokouším se radit všem, jelikož když vidím, že ten dřep není hlubokej nebo při benči není žádnej most a leží tam jako placka, tak mám zkrátka připomínky.

Nakolik se liší tvůj trénink, popř. jídelníček oproti dřívějšku? Jak často trénuješ?

Trénuju třikrát týdně, ale už to tolik nehrotím. Ani ten jídelníček. Jím docela zdravě, jenom jsem na sladký.

Ty sama se v „oboru“ pohybuješ dlouhá léta. Co si myslíš o úrovni silových sportů u nás?

Po zavedení RAW bych řekla, že si může každý vybrat. A tak to je v pořádku. O těch ,co používají doping, bych raději nemluvila, neuznávám je. Myslím ale, že obecně je větší zájem o sport jako takovej. A silovej sport není výjimkou, máme nárůst závodníků od té doby, co začala RAW, protože je to levnější a, popravdě, příjemnější.

V čem vnímáš mezi sportovci/závody největší rozdíly oproti době, kdy jsi sama se silovým trojbojem začínala?

Právě v tom, že si můžou vybrat, jestli RAW a nebo dresy. Rozdíl mezi cvičenci moc nevnímám. Když jsem byla na začátku, tak krom toho, že jsem trénovala a závodila, jsem měla tři děti a minimálně jsem jim musela navařit, uklidit, vyprat a ohlídat, aby nedělali blbiny.

A kdybys měla zkusit trochu předvídat? Jakým směrem se podle tebe bude trojboj a další silové sporty (nejen) v České republice ubírat?

Nejsem věštec ale přesto si myslím že zvítězí RAW.  V dresech se bude potit naše stará garda, protože, jak říkají, dres mají, aby se nerozpadli.

Ptám se také proto, že jsi díky své práci měla k hodnocení soutěžících dost blízko. Pracovala jsi také jako rozhodčí, je to tak? Jak je tomu v současnosti?

Ve Spartaku Chodov dělám výběrčí, jak mě nazvali. Neustále jsem rozhodčí. A kromě toho taky v revizní komisi. Jednou až dvakrát do roka jedu do Prahy a kontroluju účty. Dělám to celý den a pan Vacek mi, pokud najdu něco divnéh,o vysvětluje, co to znamená. A rozhodčí, krom toho, že váží závodníky, kontroluje vybavení, taky rozhoduje, zda pokus, který závodník vykoná, je podle pravidel IPF. A podle toho mu dá bílou nebo červenou .

Byla pro tebe práce rozhodčího zajímavá? V čem?

V pozorování techniky u ostatních závodníků.

Čemu se nyní ve volném času věnuješ?

Stala jsem se babičkou, a tak hlídám vnuka. Taky chodím do bazénu a do práce, na víc mi nezbývá čas.

Máš, ať už u nás nebo v zahraničí, nějaký sportovní vzor? Kdo tě inspiruje?

Pokud se týká trojboje, je to Adina Hyková, která mě k trojboji přivedla. A jinak každý sportovec, který má sport rád.

Hana Takáčová a Adina Hyková

Ženské ikony českého silového trojboje: Adina Hyková a Hana Takáčová

Kdo ti přijde mezi současnými silovými sportovci (trojbojaři) nejzajímavější?

Já nechci vybírat jednoho z mnoha. Každý je nějakým způsobem zajímavý.

A kdybys měla možnost vrátit čas, uvažovala bys o kariéře v jiném sportu?

Ne, vybrala bych sis znovu silový trojboj.

Hanko, děkuji mockrát za rozhovor a do dalších let přeji jen samé úspěchy. Chtěla bys na závěr vzkázat něco svým fanouškům a čtenářům?

Chci poděkovat těm, kteří mi v průběhu let pomáhali, třeba Míra Vacek, Péťa Slanička, Jarda Hodík a spousta dalších. A můj odkaz je: Silový trojboj je krásný sport!

Více o úspěších Hanky Takáčové se můžeš dozvědět třeba na tomto odkaze. 

Zdroj fotografií: Facebook Hany Takáčové


Jiří Tkadlčík (nejen) o úspěchu v Brazílií: „It´s a Game, not a War!“

Během šampionátu strongmanů nastoupil hned ve dvou kategoriích – do 105 kg a v kategorii open – a přivezl si dokonce tři cenné kovy! Nemožné? Pro Jirku Tkadlčíka žádný problém. Právě takový úspěch se přerovskému silákovi, přezdívanému také „český lev„, nedávno podařil na Arnold Classic South America. A že bojoval skutečně udatně! Z brazilského klání si tak odvážel nejen dvě zlaté placky – vítězství ve své kategorii a ocenění pořadatele za skvělý výkon –, ale také stříbro z kategorie open. Proč se Jirka nakonec rozhodl změřit síly s mnohem těžšími borci? A jaké jsou jeho další plány? Nejen o tom se dozvíš v dnešním rozhovoru!

Jirko, co tě vůbec přivedlo k posilování?

Samozřejmě touha líbit se ženským. Chtěl jsem vypadat dobře a balit na to baby, což mi ale po chvilce přišlo hodně povrchní a doslova jsem se zamiloval do síly a pocitu zlepšování se.

Kdy ses rozhodl, že zkusíš dráhu strongmana?

Asi před čtyřmi lety. Strongman sport jsem ale znal od mala z EuroSportu, jen mi to nikdy nepřišlo reálný a popravdě se mi to vůbec nelíbilo. Chtěl jsem si udržet pěknou figuru, a tenkrát jsem netušil, že někde existuje kategorie do 105 kg. Až poslední čtyři roky fakt naplno jedu tuhle dráhu.

Jiří Tkadlčík

Zkoušel jsi i jiné silové sporty, je to tak? Proč sis nakonec vybral právě strongmany?

Dělal jsem judo, a taky dlouho hrál hokej. Bohužel nebo bohudík jsem si vážně zranil nohu a musel jsem s hokejem přestat. I v přípravách na trojbodové závody jsem občas spároval MMA nebo jen tak ze srandy na pytli boxoval, ale není to zatím to, co bych miloval. Strongman byla prostě láska na první pohled.

V současnosti jsi již známý člen profesionální scény. Pochlubíš se nějakými osobními rekordy?

Určitě, rád. Momentálně držím ve strongmanech U105 kg světový rekord na mrtvý tah, kdy jsem v Singapore potáhl 385 kg, v tréninku mám ale potaženo 400 kg. Dál jsem hodně pyšnej na super yoke, kde jsem odnesl 500 kg a na českých závodech jsem dokonce prohnal a porazil i 180kg pány. Podobně mi jde třeba loglift, axle a další výrazy a tlaky – snažím se být totiž hodně komplexní, o tom podle mého strongman je.

Mohl bys blíže seznámit čtenáře se svým tréninkem? Čím se liší od běžného silového splitu?

Split nejezdím vůbec. Můj split – jedu to, co mě zrovna nebolí z předešlých dní. Každopádně, budeme-li se bavit o dnech přípravy na závod, dělám to takhle: Vezmu 5 disciplín, které budou na závodech, a ty drtím v X formách v podstatě celou dvou až tří měsíční měsíční přípravu. Je-li tam třeba mrtvý tah, loglift, kufry, yoke a atlasy, jezdím tohle v různých složeních tréninku pravidelně skoro každý den. Jen měním u mrtvoly třeba výšku tahu nebo tloušťku osy, s dresem nebo bez, u logliftu jedu jednou maxko, pak opakování, pak třeba viper press, u kufrů s yokem jedu někdy sprinty, někdy vyloženě maximální váhu co nejdál, drtím hodně úchop různými dalšími cviky… a atlasy. Ty prostě musím natechnizovat a nabouchat tam co nejvíc tréninků, vychytat mouchy. Do toho každý den jedu dopolední lehčí fáze, kdy cvičím, co mám rád – benche, bradla, shyby… Nebo jdu běhat, na brusle, tenis, pořádné strečinky a tak.

Nedávno jsi na Youtube sdílel video, ve kterém radíš, jak zatáhnout na mrtvém tahu 400 kg. Sám jsi to předvedl v praxi na jednom z tréninkových vlogů.  Máš nějakou osobní váhovou hranici, kterou bys chtěl určitě pokořit?

Určitě bych rád tuhle hranici pokořil i na závodech, aby se už nepochybovalo o váze činky. Sice si z hloupých komentářů o podvážených kotoučích nic nedělám, ale rád bych to zapsal oficiálně jako nový světový rekord U105kg strongmanů. Což na tréninku takhle brané není. A uvidíme, kam mě to pustí do budoucna. Věřím, že ten tah by byl za 400 kg, otázka ale je, jestli kolem 105 kg mé váhy. Obecně kategorie U105 kg roste a občas se spekuluje, jestli to brzy nebude U110 kg, jako to je v trojboji. Takže uvidíme, kam vyrostu já a co se podaří v budoucnu.

Jiří Tkadlčík

Tvé tréninky jsou nepochybně náročné. A co jídelníček? Rýže a kuřecí na vodě to asi zrovna nebude…?

Tak to určitě ne. Rád bych k tomuhle řekl jednu věc: Kulturistika je samostatná kapitola, která má svá pravidla, svoje jídelníčky, tréninky, svůj svět. Nechápu, proč se běžná populace, která chce ,,jen“ vypadat dobře a dobře se cítit, inspiruje v jídelníčku zrovna u té nejnezdravější sportovní disciplíny, co se tohohle týče. Kulturistika by neměla běžným lidem diktovat, co je a není zdravá strava. Rozdíly mezi zdravým jídelníčkem a jídelníčkem kulturisty jsou v jeho přípravě OBROVSKÉ a kuřecí prsa na vodě s rýží, to prostě sedmkrát týdně fakt není nic zdravého. Strava má být pestrá, má být složená z kvalitních surovin. Vždycky jsem chtěl vypadat dobře, ale jsem sportovec, a myslím si, že většina sportovců to vidí podobně. Jen u kulturistiky je 70 % strava, u běžných sportů ne, tam je hlavní dřina a jídlo je prostě palivo. Kdybych měl svoji váhu a tréninky udržet na jídelníčku kulturistů, tak se zabiju. Takže za mě: Dřina, a pak jídlo – kvalitní, ideálně domácí, vyvážený. Nemám problém se svíčkovou – kvalitní maso, zelenina, smetana. Proč ne?

V Brazílii jsi vybojoval mezi strongmany první příčku. Jak průběh soutěže zpětně hodnotíš?

Bylo to skvělý! Soutěž sice trvala dlouho, ale už jsem na komplikace v organizaci zvyklý, moc jsem to neřešil a nenechal jsem se zlomit. Expo bylo velkolepý, skvělý, fakt jsem si to užil. Sice tam nebyli ti nejlepší stopětkaři ze světa, ale byl tam kdo tam byl a po mém zranění to byl ideální comeback!

Jiří Tkadlčík

Aby toho nebylo málo, krátce nato ses přihlásil i do kategorie Open, ve které závodí podstatně těžší borci. Co tě k tomu přimělo a jaká jsi měl očekávání?

Upřímně – já si chtěl jen zazávodit a zatrénovat. Měl jsem v plánu jít stejně na mrtvé tahy do fitka, a když jsem viděl tu hotelovou hrůzu, kde nebyla ani činka, tak jsem si řííkal: ,,Tak pojď na open. Ty váhy jsou na open nižší (byly to těžší váhy než U105 kg a lehčí open váhy, něco mezi), přinejhorším shoříš jak papír. Užij si, že od tebe nikdo nic nečeká, když to posereš, tak to posereš!“ A určitě i tenhle přístup zajistil to, že jsem byl hrozně uvolněnej, v klidu, bavil jsem se tím. A podle toho jsem i závodil a měl výsledky.

Nakonec z toho bylo skvělé druhé místo a navíc i další zlatá medaile od pořadatele.  Jaké byly tvé pocity?  A co reakce okolí, že je smetl borec, který si „přišel nahradit trénink“?

Reakce okolí byly hodně pozitivní. Brazílie mě přijala dobře, bylo vidět, že to neberou jako: Ježiš, on nám jde vybrat závod, ale spíš jako: Tak to je show! A to mám moc rád. Jak vždycky říkám a jak mám i na týmovým triku: It´s a game, not a war. Je to tak potřeba brát. Nikdy se přece nejdeme na závod pozabíjet, jdeme ukázat, kdo jsme a co umíme. A když je někdo lepší, tak to musí člověk uznat a měl by se od něj učit a poučit. Já tam ten den měl jen jednoho konkurenta a měl jsem formu, proto jsem byl druhý. Kdyby to byl jiný den, jinde, mohl jsem být třeba desátý nebo dvacátý a nebo třeba první. Je to sport, a i když ho miluju, vím, že jednou je silnější ten a pak onen.

Co atmosféra na soutěži? Jak hodnotíš brazilské diváky?

Diváci byli fajn, hodně se chtěli fotit, mám to rád!

Vraťme se ještě zpět ke tvé kariéře: Jaké jsou tvé další plány ve zbytku soutěžní sezony?

Momentálně naplno chystáme World’s Ultimate Strongman Championship U105kg, který máme tu čest pořádat v ČR, takže to bude zároveň meta, kterou bych chtěl zvládnout – ukázat se před českým publikem jako nejsilnější muž světa střední váhy. Závod se bude konat 18. srpna v Přerově, kde jsem se narodil, a všechny tímto srdečně zvu. Bude to show!

Máš nějaký sportovní vzor? Kdo ti připadá nejzajímavější na současné strongman scéně?

Na současné scéně je můj oblíbenec Brian Shaw, se kterým jsem měl čest se několikrát setkat, kdy jednou přímo sledoval náš závod v Austrálii, a byl hodně milej, měl skvělý rady, poznámky k výkonu a celkově mi hodně sedl jeho charakter a vystupování i brutální výkony. Velkou ikonou je pak bezesporu Eddie Hall, já mám ale ještě trochu radši Bennyho Magnussona. Opravdu vzorem mi pak ale je, bohužel zesnulý, Jon Pall Sigmarsson. Jeho energie, přístup, síla, to je prostě něco, co zůstalo na tomhle světě i po jeho smrti. Inspirace tisícům lidí, a bez sociálních sítí.

Kdybys přemýšlel výhledově: Jaké nejvyšší mety by si chtěl ve sportovní kariéře dosáhnout?

Určitě bych se chtěl stát zmíněným nejsilnějším mužem střední váhy ve strongmanu, a dál žádné konkrétní tituly nemám v plánu. Cílem pro mě není ani tak sbírat ty tituly, spíš ukázat lidem, že ať se narodíte s jakýmkoliv handicapem, ty limity jsou v hlavě – vždycky s tím lze něco dělat. Chtěl bych dál motivovat širokou veřejnost, chtěl bych, aby se mladí učili jít si za svým, ale poctivě, bez zkratek.

Umíš si představit, že by ses vzdal sportu a věnoval se naplno jinému povolání?

Asi ne. Sport už je součást mě. Dovedu si představit věnovat se třeba té motivaci a nezávodit – nebo ne naplno. Ale jít třeba teď vařit do restaurace, to fakt ne – to by nechtěli ani zákazníci.

Co tvé okolí? Máš v rodině a mezi kamarády podporu?

Mám velkou podporu ve své budoucí ženě, která je tu pro mě 24/7 a stará se kompletně o zázemí, o administrativu, e-shop, můj komfort, vše – tak, abych mohl mít focus jen na tréninky a závody. Bez ní bych nestíhal nic. A samozřejmě se mě snaží podporovat všichni přátelé i zbytek rodiny, a někdy je to pro ně hodně těžký. Za to jim děkuju všem, že držej!

Vnímáš mezi dnešními nováčky (nejen) ve fitku nějaký rozdíl oproti době, kdy jsi začínal ty?

Dneska jsou mladí často voražení. Hned ví všechno nejlíp, protože to říkal Filip, nebo trénujou jak magoři, protože tak trénuju já, v jejich očích. Další věcí je, že neumí využít naplno svůj potenciál a v 95 % ZBYTEČNĚ sahají po urychlovačích, které nic neurychlí, jen jim zničí zdraví. Tohle je mi hodně líto a doufám, že se ta doba zase změní a půjde do popředí dřina, protože bez té nejsi NIC!

Kdybys jim měl dát ze svých zkušeností jednu radu, co bys jim poradil?

Nenechte si do života od nikoho kecat. Dělejte svoje vlastní autentický chyby, který vás vytvarujou. A jděte si za svým. Že máte teď 60 kg s postelí neznamená, že tomu za 10 let dřiny nemůže být jinak.

Jirka TkadlčíkGenetika nebo talent? Podle Jirky jenom opravdu tvrdá dřina!

Věnuješ se také osvětě a přednáškám na školách. Jak se ti s mladými spolupracuje?

Většinou skvěle. Zatím se mi i na školách podařilo vždycky oslovit většinu publika, a je to velký pocit zadostiučinění, když se ti podaří ovlivnit takhle mladé lidi, kteří opravdu mají vše před sebou a můžou naložit se životem daleko líp, než kam jsou třeba často okolím sráženi. Proto se snažím motivovat a ukazovat, že to jde!

Poměrně široká je i tvá fanouškovská základna na soc. sítích. Pomáhá ti to nějak?

Jasně! Jsem hrozně rád, že nemám fanoušky složené z hejterů, ale naopak lidí, které to reálně opravdu zajímá. Hodně mi pomáhají nejen v psané podpoře nebo jako fanoušci na závodech nebo návštěvníci seminářů a akcí, ale i jako taková kulisa. Když jsem tisíce kilometrů daleko, na závodech a třeba chytnu krizi, řikám si: Ty vole, víš, kolik lidí tě sleduje? Představ si tady v tý hale 43 tisíc lidí. Nemůžeš je zklamat! A to mě často neskutečně namotivuje.

Jirko, děkuju za rozhovor a přeji mnoho úspěchů na dalších soutěžích! Chtěl bys na závěr něco vzkázat tvým čtenářům?

Já taky moc děkuju a rád bych jen poděkoval všem za velkou podporu, moc si toho vážím.

Chceš se o Jirkovi dozvědět více nebo ho podpořit? Sleduj jeho Instagram a sdílej článek s ostatními!

Zdroj fotografií: Instagram Jiřího Tkadlčíka


CZ/SK BJJ: Turnaje a semináře – červen 2018

Souhrn turnajů a seminářů Brazilského Jiu-Jitsu v České a Slovenské republice v červnu 2018.

Turnaje:

09/06 – II. MČR gi (Frýdek-Místek, CZ) – gi (WoW)
10/06 – II. MČR nogi (Frýdek-Místek, CZ) – nogi (WoW)

Organizace Way of Warrior pořádá již druhým rokem Mistrovství České republiky v Brazilském Jiu-Jitsu dle pravidel submission only. 09. 06. 2018 se bude odehrávat první den turnaje, který bude pouze v kimonech. Následující den 10. 06. 2018 bude věnován zápasníkům bez kimona, tedy nogi. Kromě vítězů jednotlivých kategorií bude také vyhlášen nejlepší tým turnaje. Facebooková událost II. MČR. Registrace, pravidla a další informace zde.

09/06 - II. MČR gi (Frýdek-Místek, CZ) - gi (WoW) a 10/06 - II. MČR nogi (Frýdek-Místek, CZ) - nogi (WoW)
09/06 – II. MČR gi (Frýdek-Místek, CZ) – gi (WoW) a 10/06 – II. MČR nogi (Frýdek-Místek, CZ) – nogi (WoW)

16/06 – Říčanské potahání (Říčany, CZ) – nogi

Fight club Říčany si pro zápasníky v Brazilském Jiu-Jitsu připravil šestý ročník turnaje Říčanské potahání. Zápasit se bude bez kimona, tedy v nogi. Facebooková událost Říčanské potahání 6. Registrační formulář zde.

16/06 - Říčanské potahání (Říčany, CZ) - nogi
16/06 – Říčanské potahání (Říčany, CZ) – nogi

16/06 – NoGi Cup 2 (Bánovce nad Bebravou, SK)

Ve slovenském městě Bánovce nad Bebravou se uskuteční druhé kolo grapplingové ligy NoGi Cup 2 v Brazilském Jiu-Jitsu, který pořádá Slovenská Asociácia Grapplingu. Facebooková událost NoGi Cup 2. Registrace, pravidla a další informace zde.

16/06 - NoGi Cup 2 (Bánovce nad Bebravou, SK)
16/06 – NoGi Cup 2 (Bánovce nad Bebravou, SK)

Semináře:

01/06 – Jan Stach, Michal Hořejší (Praha, CZ)

V klubu Tiger Team Praha se uskuteční již druhý Leg lock seminář pro začáteníky i pokročilé, pod vedením Jan Stach– vítěz mnoha domácích i zahraničních turnajů s aktuální grapplingovou bilancí 234 zápasů, 200-32-2 a Michal Hořejší – trenér a zápasník Penta Gym Praha. Jedná se o 3 hodinový seminář zaměřený na páky na nohy. Facebooková událost Leg lock seminář pro začáteníky i pokročilé – vol. II

01/06 - Jan Stach, Michal Hořejší (Praha, CZ)
01/06 – Jan Stach, Michal Hořejší (Praha, CZ)

09-10/06 – Leszek Jaremkowski (Praha, CZ)

GRACIE ACADEMY PRAGUE si připravilo zajímavý Seminář s Leszek Jaremkowski – BJJ Black belt. Tento dvoudenní seminář bude v gi, i v nogi po oba dva dny. V sobotu po semináři bude možno využít jednu hodinu k soukromé výuce a neděle bude vyhrazena sparingům. Facebooková událost Seminář s Leszek Jaremkowski – BJJ Black belt.

09-10/06 - Leszek Jaremkowski (Praha, CZ)
09-10/06 – Leszek Jaremkowski (Praha, CZ)

15-17/06 – Karel Pravec (Česká Třebová, CZ)

V České Třebové se uskuteční třídenní seminář/kemp KAREL Pravec JIU JITSU. Profesor BJJ Karel „Silver fox“ Pravec, který má černý pás třetího stupně přiletí až z USA, aby předal něco málo ze svých znalostí také studentům Brazilského Jiu-Jitsu v České republice. Facebooková událost KAREL Pravec JIU JITSU.

15-17/06 - Karel Pravec (Česká Třebová, CZ)
15-17/06 – Karel Pravec (Česká Třebová, CZ)

Zdroj fotografií: Facebook jednotlivých událostí


Na slovíčko s Jokym: „Lakte sú moja silná zbraň!“

Nedávno sme ti priniesli krátky pred-zápasový rozhovor, v ktorom sme sa Jozefa Janotíka a Martina Ozánika pýtali na to, ako si predstavujú svoj spoločný zápas. V dnešnom komplexnejšom rozhovore sme vyspovedali Janotíka, ktorý na Enfusion v Žiline porazil svojho súpera a pripísal si tak na konto svoju 36 výhru.

Spýtali sme sa Jokyho na celkové dojmy z turnaja a zo súboja s Martinom Ozánikom. Mladý zápasník uznal, že turnaj bol zorganizovaný naozaj na úrovni, rovnako aj aj celková starostlivosť o fighterov. „Zápasil som vo svete pod rôznymi organizáciami a môžem povedať, že tento turnaj na Slovensku ma milo prekvapil a cítil som sa tam naozaj super.“ Ako nám už Janotík prezradil v predošlom rozhovore, za plody svojej práce vďačí najmä tvrdej a precíznej príprave. „Samozrejme, že som mal rešpekt pred súperom,“ opisuje, „no zápas som mal celý čas pod kontrolou a vyhral som!“

Jozef mal pred turnajom jasne nastavený mind-set – výhru si veru nepripúšťal. Prezrádza však, že mu k nej dopomohli aj fanúšikovia: „Chcem sa poďakovať ľuďom, pretože Martin bol takpovediac domáci fighter, ale z hľadiska som počul skandovať fanúšikov svoje meno. Ani neviete, ako to zápasníka dokáže posunúť vpred. Počas zápasu som si to veľmi užíval.“ Výhrou nad Ozánikom si Joky pripísal na svoje konto už 36 výhru, pričom 10 zápasov z celkovej bilancie ukončil svojich protivníkov na KO.

Enfusion však nie je Jokyho prvá skúsenosť s obrovskými zahraničnými organizáciami. „Ako prvý Európan som zápasil pod pravidlami MAS v Číne. Bojuje sa v MMA rukaviciach, 9 minút bez prestávky. Je možné zvíťaziť len ak dáte KO. Bez KO je to remíza. Zápasí sa len v postoji a dovolené sú aj rôzne páky,“ opisuje Janotík jeden so svojich veľkých úspechov s kariére profi zápasníka. „Mal som proti sebe Čínsku hviezdu. Urobili sme pekný zápas, ale nakoniec bola predsa len remíza,“ spomína.

Podľa kvalít banskobystrického zápasníka môžeme očakávať, že ho možno v budúcnosti oslovia aj promotéri z iných organizácií. „Organizácie dokážu významne zasiahnuť do posunu zápasníka práve preto, že sú globálne sledovanejšie divákmi aj promotérmi. V prípade, že by som urobil kvalitný a atraktívny zápas, je veľmi pravdepodobné, že mi tento úspech prinesie zaujímavé ponuky,“ vysvetľuje. Rodák z Oravy zápasil pod Kunlun Fight, I1, Super Muay Thai, Young blood a MAS, pričom priznáva, že najviac mu učarovalo zápasenie pod organizáciou MAS.

Za Jokyho najväčší úspech považujeme výhru na svetovom šampionáte v profesionálnom thajskom boxe – WMC. Preto sme sa ho spýtali, ako vyzerala jeho polročná príprava na spomínaný titul. „V Thajsku som trénoval pod Muay Thai Academy v Bangkoku a darilo sa mi. Zápasil som v súťaži Super Muay Thai, kde som vyhrával a nakoniec som v pyramíde v Bangkoku sobčil natoľko, že som vo finálne prehral s Thajcom,“ priznáva Joky, ktorému tesne na to ponúkli, aby zápasil o titul: „Fungoval som na dvojfázovkách, ráno som behával a večer lapoval. Jeden tréning trval približne 2,5 až 3 hodiny, čo sa ťahalo od pondelka do soboty. Kto bol v Thajsku, vie o čom hovorím.“ Janotík bol presvedčený, že aj napriek tomu, že bol v pyramíde o opasok outsiderom, veril si a vedel, že jeho príprava prinesie zaslúžené ovocie.

Zdá sa, že rodák z Oravy považuje svoj titulový zápas s Alexom Ollerom za najťažší vo svojej kariére. „Alex je z Brazílie, má na konte okolo 300 zápasov a za sebou také mená ako Yodsanklai Fairtex,“  vysvetľuje Janotík, „som rád, že som ho porazil. Som šťastný majster sveta (smiech). Joky nič neľutuje, a ak by si to mal všetko zopakovať, urobil by to na chlp rovnako.

Zaujíma ťa ako sa Joky dostal k bojovým športom? Asi ťa neprekvapí, že s ním prvýkrát prišiel do kontaktu práve na rodnej Orave. „Prvýkrát ma na tréning zavolali kamaráti. Zapáčilo sa mi to a začal som na sebe viac pracovať, až kým som neprišiel k mojim prvým amatérskym zápasom. Tam si ma všimol tréner, zavolal ma do Banskej Bystrice a nebolo cesty späť,“ spomína. Súčasné výsledky a rýchly prestup z amatérskej ligy do profi len dokazuje, že na sebe nikdy neprestal pracovať. „V amatérskej lige som mal asi 3 zápasy a potom som nastúpil do profi ringu, kde som získal pás Euroligy Muay Thai.“ Janotík zároveň dodáva, že vo svojom prvom profi zápase ukončil súpera na KO.

Počas vývoja zápasníckej kariéry, urobil Joky niekoľko radikálnejších zmien. Medzi najväčšie pravdepodobne patrí prestup do Dracula Gym Banská Bystrica, kde mu svoje skúsenosti neodovzdáva len Vladimír Moravčík: „Trénuje sa mi s ním najlepšie, pretože je to skúsený fighter a môj hlavný tréner, no najviac na mňa dohliada asi môj manažér Vladimír Piperek.“

Janotík však nezabúda spomenúť aj mená Adam Sámel a Tomáš Trgiňa, ktorí sa mu venujú najmä z hľadiska kondičných a dynamických tréningov. „A keď sme pri tom, od tréningu mi nedajú oddýchnuť ani Tomáš Lipták a Jozef Poliak.“ Joky si váži každého z nich rovnakým dielom, no najdôležitejší je pre neho práve profesionálny prístup, ktorí sa mu dostáva od každého jedného trénera. „Ja a klub, v ktorom pôsobím, máme vždy tie najvyššie ambície.“

Pýtaš sa, či mu popri tréningoch ostáva čas aj na niečo iné? „Pracujem na plný úväzok a popritom sa ešte venujem rodine,“ približuje nám skutočnosti, pričom podotkne, že by jedného dňa chcel byť bojovníkom na plný úväzok. Zdá sa, že vo všeobecnosti má Janotík dobré obdobie. Okrem výhry na turnaji Enfusion sa pred mesiacom stal otcom. „Narodila sa mi nádherná a zdravučká dcérka Zarka,“ pyšne opisuje hrdý otec.

Keď sme sa Jokyho spýtali, aby sa na seba pozrel očami druhého človeka a povedal nám, čo ho odlišuje od iných bojovníkov, prezradil nám, že sa nerád porovnáva s ostatnými. „Kto videl moje zápasy, vie, že lakte sú moja silná zbraň, čiže mi trošku viac chutí muay thai,“ konštatuje Janotík, no zároveň dodáva, že je mu naozaj jedno, či zápasí podľa pravidiel K1 alebo muay thai.

„Pre zápasom mi v hlave beží len to, že som prišiel vyhrať. Som pripravený nechať v ringu všetko, pretože prípravu beriem vždy poctivo. Nič nepodceňujem a teda sa viem dobre pripraviť aj psychicky, aj fyzicky.“ Avšak, z času na čas sa vyskytnú situácie, na ktoré nie je možné fyzicky sa pripraviť, práve vďaka tomu, že prídu nečakane. Takýmito prípadmi sú najmä zranenia, ktoré Jokyho viac-menej obchádzajú. „V Chorvátsku mi súper naskočeným kolenom trafil sánku a zlomil mi ju,“ spomína zápasník. Zo zranenia sa Joky zotavoval asi pol roka, no vraj to bolo tak dávno, že si na to ani nespomína.

Janotík odkazuje fanúšikom, že všetky podstatné veci z jeho života je možné sledovať na jeho instagrame alebo na jeho facebookovej stránke. „Chcel by som sa poďakovať všetkým, ktorí mi pomáhajú na ceste bojovníka, fanúšikom, ktorí ma neskutočné podporujú, pretože ma to ženie dopredu. Vďaka patrí aj sponzorom, ktorí mi pomáhajú v príprave, či už s doplnkami výživy, výrobkami alebo finančne.“ Oravčan si však necháva to najvrúcnejšie poďakovanie na záver: „Osobitá vďaka patrí chalanom, trénerom a celému Dracula Gymu, ktorí ma pripravujú do zápasov.“ Za celý team figurekeeper.com prajeme Jokymu čo najviac úspechov, čo najmenej zranení a ďakujeme, že si počas svojho nabitého programu našiel čas na rozhovor!

Páčil sa ti rozhovor s Jokym? Nezabudni ho zdieľať a sledovať, ako bude rodák z Oravy v budúcnosti úspešne reprezentovať Slovensko!

Zdroj fotiek: Za poskytnuté fotografie ďakujeme Mark Made Media / Twinzz (FB IG)


Georges St. Pierre vs. Nate Diaz na UFC 227? Dana White prezradil viac!

Počas uplynulých týždňov silneli špekulácie ohľadom letného turnaja UFC 227. Uvidíme v akcii nejakú obrovskú hviezdu? Bude ňou Georges St. Pierre? Viac svetla do tejto témy priniesol ten najpovolanejší – Dana White!

White totiž potvrdil, že v hre je mimoriadne pútavý duelom medzi Georgesom St. Pierrom a Nate Diazom. „Áno, je to pravda, že pracujeme na tomto zápase. Mal by sa uskutočniť v ľahkej váhe,“ prekvapil otvorenosťou šéf najvýznamnejšej MMA organizácie na svete. Legendárny kanadský zápasník Georges St. Pierre (26-2-0) sa vrátil do sveta bojových športov v novembri minulého roka, pričom bojoval v strednej váhe. Skutočnosť, že teraz by sa mal presunúť o celé dve kategórie nižšie, je veľmi zaujímavá a neočakávaná.

37-ročný Kanaďan okamžite po poslednom víťazstve zavrhol možnosť pokračovania v 84-ke, takže do úvahy pripadal posun nahor alebo nadol. V ľahkej váhe však teoreticky môže naraziť na viacerých protivníkov, ktorí prejavili záujem o spoločný duel. Predstavme si len tie najväčšie mená, a to Conora McGregora, či dokonca Khabiba Nurmagomedova. Georges St. Pierre by sa teda znova dostal do situácie, kde bude môcť bojovať o titul. Otázkou je, či je to niečo, čo si želá samotný Georges…

Duel proti Nate Diazovi (19-11-0), ktorý nezápasil už dva roky, by však mohol byť ozdobou celého letného programu UFC. Alebo nie? Dana White totiž vytiahol hneď ďalšie esá z rukáva! „V mojom perfektnom svete a v prípade, že všetko vyjde, tak na UFC 227 by bol hlavným zápasom Dillashaw vs. Garbrandt. Co-main event by obstarali GSP a Diaz, ďalej Gustafsson vs. Rockhold a Brunson vs. Antonio Carlos Jr.,“ prezradil svoje zámery White. Podarí sa mu zorganizovať všetky zápasy na augustové UFC 227 v kalifornskom Los Angeles?

Zdroj fotografií: MMAjunkie.com, MMAHits.com, Facebook Georges St. Pierre


Fitnews: Ondřej Kmošťák triumfoval na Pittsburgh Pro 2018!

Mezi očekávané jarní soutěže nepatří jen Mistrovství Evropy, ale již tradičně také zámořské klání profesionálů v kategoriích physique a fitness – Pittsburgh Pro 2018. Letošní ročník proběhl 4. – 5. května a neobešel se bez účasti českého zástupce, kterým byl Ondřej Kmošťák. Jak se mu na soutěži vedlo?

Skvělý úspěch českého závodníka

V kategorii physique mužů, ve které Ondřej nastupoval, startovalo celkem osmadvacet zkušených borců. Vítěz tak neměl neměl zaručený postup na letošní Olympii. Ve hře byly ale také cenné body do kvalifikačního žebříčku. Již při prvním vyvolávání však bylo patrné, že se o vítězství utkají hlavně dva soutěžící: Raymont Edmonds a Akeem Scott. Ze souboje vyšel nakonec vítězně první jmenovaný, Scott bral druhou příčku. Na třetím místě skončil Fernando Rios. Čtvrtou příčku vybojoval nakonec Ondřej Kmošťák. Přidáváme se ke gratulacím a jsme si jisti, že na příští soutěži bude umístění zase o stupeň (nebo hned o několik stupňů) lepší!

Ondřej získal profesionální kartu před dvěma lety. Jeho sportovní kariéra přitom začala teprve nedávno. Během poměrně krátké doby zvítězil v kategorii mužů i juniorů na Mistrovství ČR 2015 a následně získal i vytouženou profi kartu na Diamond Cupu v Žilině. O jeho úspěších tak nepochybně zase brzy uslyšíme. Pokud se zrovna nepřipravuje na soutěž, pracuje také jako trenér v Ostravě a v Praze.

Ondřej Kmošťák

Zaujaly tě Ondrovy úspěchy a chceš ho v jeho úsilí podpořit?  Sleduj ho na Instagramu nebo sdílej článek s ostatními!

Zdroj fotografií: Instagram Ondřeje Kmošťáka


Ben Askren je v kurze: Chce ho aj Dillon Danis, no bude sa musieť postaviť do rady

Záujem zápasníkov o súboj s Askrenom počas jeho kariéry, nie je možné označiť inak, než slovom „slabý“. Minulý rok sa však ukázalo, že jediné, čo musel Ben urobiť, bolo vyhlásiť sa za „dôchodcu“ a oznámiť, že so zápasením končí. Posledných pár mesiacov sa Askrenovi dostáva omnoho viac mediálnej pozornosti ako za celú jeho kariéru. Rôznorodosť jeho (zatiaľ nepotvrdených) oponentov je tiež rozmanitá a my sme sa vydali pátrať, prečo je tomu tak.

Neporazený „Funky“ zápasník s bilanciou 18-0-0 sa stal najskôr terčom Roryho MacDonalda, s ktorým sa chvíľku doťahovali na twitteri. Ďalšiemu, ktorému sa zdalo príhodné spomínať Askrenovo meno v súvislosti s výzvou na súboj, bol Dillon Danis. Po svojom debute na galavečeri Bellatoru s číslom 198, počastoval Conorov jiu-jitsu inštruktor Askrenov zápasnícky štýl niekoľkými nepeknými komentármi napriek tomu, že má na konte len 1 výhru.

Prečo sa zo zápasníka, o ktorého nemal záujem takmer nikto, zrazu stal dostatočne atraktívny exemplár k zápaseniu? A čo je podozrivejšie – prečo sa o Bena začali fanúšikovia zaujímať až na konci jeho kariéry? Existuje niekoľko logických uhlov pohľadu, preto si ich postupne rozoberieme:

Zviditeľnenie

1.) Jedná sa o vôbec najrýchlejšiu cestu ako sa zviditeľniť. Prečo? Pretože keď zoberieme do úvahy Askrenov mediálny obraz, budeš vyznievať, že ten zápas chceš z čisto atletických dôvodov! Vyzývať niekoho, kto zápasí v rovnakej organizácii ako ty a je šampiónom v tvojej váhovej kategórii? To je stokrát obohraná platňa. Vyzývať najväčšie hviezdy, akými sú Georges St-Pierre a McGregor? Budeš vyzerať akože sa chceš len veľmi nabaliť a navyše (s prihliadnutím na to všetko, čo sa aktuálne zomlelo) budeš len ďalším „postav-sa-do-rady“. No vyzývať niekoho ako je Askren, ktorého nikto nikdy neporazil, ale nikto si na ňom nikdy nezvýšil prestíž a nie to ešte sumu na bankovom účte? Správnu cestu väčšinou spoznáš okamžite, navyše budeš vyzerať ako niekto, kto si chce naozaj otestovať svoje schopnosti.

Nereálna šanca

2.) Ide o naozaj bezpečnú cestu, pretože šanca, že Askren ešte zoberie nejaký zápas, sú naozaj malé. Ak by si bol Dillon Danis, musel by si počkať na to, aby sa Bellator dohodol o zápase s ONE Championship, s ktorom má Askren stále podpísaný kontrakt. S pokojným svedomím teda môžeš vyhlasovať, že chceš s Benom zápasiť bez toho, aby sa tvoje želanie niekedy skutočne naplnilo, a aby si skončil otlčený ako nedeľňajšie mäso na barbecue.

Zakázané ovocie

3.) Poznáš ten zákon schválnosti, ktorý funguje na princípe keď ťa nemôžem mať, chcem ťa ešte viac? Tento bod sa vzťahuje aj na fanúšikov. Akonáhle zistíš, že niekto po kom si nikdy príliš netúžil, je v serióznom vzťahu, zrazu tohoto človeka chceš a nevieš prečo. A že to Askren so svojim odchodom myslí vážne. Pravda je však taká, že počas Askrenovho aktívneho obdobia väčšina fanúšikov ani netušila, že existuje.

Okrem iného, zdá sa, že Scott Coker nie je príliš „hŕ“, čo sa týka prípravy proma, alebo angažovania sa v príprave Benovho potenciálneho zápasu. „Nemyslím si, že chce skutočne bojovať. Ak tomu správne rozumiem, Ben chce ten svoj vysnívaný zápas so St-Pierrom a potom skončiť s kariérou. S Bellatorom už máme naplánované nejaké veci a Askrenov zápas by nám len skrížil plány. Prioritne sa starám o chalanov, ktorí to myslia vážne a chcú skutočne bojovať s kýmkoľvek,“ dodal rozladene Coker.

A čo na to samotný Askren? Tvrdí, že jediný fight, ktorý by ho dokázal vytiahnuť z napoly načatej cesty z klietky, by bol zápas s Georges St-Pierrom. Toho už po svojej výhre na UFC 223, vyzval aj Khabib Nurmagomedov. Aj keď Dana White sníva a špekuluje o tom, že na UFC 227 by mal zápasiť GSP s Natom Diazom, dovolíme si zapochybovať, že sa St-Pierre ešte niekdy vráti na scénu. Ako sa hovorí, je to vo hviezdach…

O GSP-ho ale neprejavil taký záujem Dillon Danis, ktorý po turnaji Bellator 198 v zákulisí pri rozhovore s Jennou Brownovou vyzval na súboj Bena Askrena. Po tom, čo Danis úspešne ukončil Kyla Walkera si na tlačovke „pustil hubu na špacír“: „Povedal som to ešte pred zápasom. Nikto z fighterov nepocítil také ukončenia, aké im chystám. Som príliš dobrý, som na inom leveli. Prišiel som zvíťaziť a umrieť, pretože som samuraj. Ak ma bude chcieť niekto poraziť, bude ma musieť zabiť. Usporiadam pre vás zadarmo seminár s názvom ako poraziť MMA zápasníka pomocou bjj.“

Aby toho ega nebolo málo, Danis povýšil (alebo znížil) svoje ďalšie vyjadrenia na úroveň Colbyho Covingtona, keď veškeré úspechy za Bellator 198 pripísal sám sebe. „Ja som vytvoril tento turnaj. Postaral som sa o médiá, vybudoval som celú štartovku, takže ma všetci na nej začnú postupne vyzývať.“ Zdalo sa, že McCarthy, ktorý Danisovi kládol otázky, mu príliš nemal čo povedať. „Takže to, čoho sme aktuálne svedkami je tzv. Danisov efekt.“ Je to jednoznačne cesta ako diplomaticky umlčať egocentrického narcistu. Veľa pýchy, veľa preháňania, kopa ega a určité obdivuhodné schopnosti. Asi máme deja-vú… Danisov výkon bol spoločne s Emelianenkovým návratom čerešničkou na torte zvanou Bellator 198. Ašak podľa Askrenovej reakcie na twitteri, ho Dillon svojim výkonom príliš nedojal. Danis efekt na Bena jednoducho neplatí.

„Verím tomu, že som jediný, kto mu dokáže narušiť tu jeho víťaznú vlnu, na ktorej surfuje. Na zemi by sa mi neubránil. Má biedny striking, takže by sme beztak skončili na zemi, kde by nemal šancu“ vyjadril sa na Benovu adresu Dillon v MMA Hour, ktorú hosťuje mnohými zápasníkmi nenávidený Ariel Helwani. „Som si istý, že Ben neodpovedá len tak hocikomu. Vedel, že keď sa ozve mne, jeho meno sa bude spomínať najmenej týždeň. Čo je pravdepodobne najväčšia mediálna pozornosť, aká sa mu kedy dostala,“ presviedča sa Danis, ktorý si podľa všetkého myslí, že sa Askrenovi dostal pod kožu.

Vráťme sa však späť do reality. „El Jefe“ so svojou bilanciou 1-0-0 v skutočnosti nemá svetu MMA čo ponúknuť, pretože ešte nič nedokázal. Len nedávno debutoval pod hlavičkou Bellatoru. Za pomoci verbálnych výplachov McGregorovského charakteru, sa už v začiatkoch poistil, aby si ľudia na neho ukazovali prstom. Možno je Danis rovnaký podnikateľ ako Conor a možno ho len bezmyšlienkovite kopíruje.

Na záver ešte pripájame perlu od Michaela Bispinga, ktorú na adresu Danisa vypustil z úst počas nedávneho podcastu: „Nielenže je McGregorovým jiu-jitsu inštruktorom, ale zdá sa, že sa snaží napodobňovať aj jeho správanie. Keď nie správanie, tak minimálne handry. Conor má v šatníku fakt geniálne kúsky, skutočné dizajnérske bomby, zatiaľ čo Danis vyzerá ako jeho chudobný bratranec, ktorý nosí handry zo sekáča, lebo nemá žiadny vkus. Tak strašne sa snaží byť Conorom, až je to smiešne. A tie jeho hlášky? „Po víkende, je Bellator môj?“ Chce to znieť ako niečo, čo by povedal McGregor. Pravdepodobne vie, že takéto správanie, ako aj v mojom prípade, podporuje ľudí v tom, že sa podvedome tešia, kedy dostane do držky. Ale v konečnom dôsledku je to aj tak úplne jedno. Tie blbosti, ktoré hovorí a pľuje okolo seba na ľudí očividne zaberajú.“

Je možné, že by jeho reči zabrali aj na Askrena? Osobne si nevieme predstaviť zápas čerstvého debutanta proti neporazenému šampiónovi vo welterovej váhe (Bellator, ONE Championship). Avšak, v MMA komunite sa už diali aj väčšie nezmysly a to ešte nie sme ani v polovici roku 2018!

Zdroj fotiek: Instagramové archívy Bena Askrena a Dillona Danisa


Mistrovství Evropy 2018: Jak si vedli naši závodníci ve Španělsku?

Víkend uplynul jako voda a s ním také letošní Mistrovství Evropy v kulturistice a fitness, které tentokrát hostila španělská Santa Susanna. Šampionát se konal od 3. do 6. května a je tak definitivně za námi. Jak si vedla česká a slovenská reprezentace? O prvních úspěších našich závodníků jsme tě informovali v nedávném článku. Jak si vedli ve zbývajících dnech?

Ženské šampionky se představují

Zatímco první den Mistrovství patřil kulturistice mužů a smíšeným párům, následující den se předvedly i soutěžící v kategorii Fitness. V silné konkurenci se do finále probojovalo také několik českých a slovenských závodnic, které nakonec vystoupali na vítězné příčky. Kdo byl ve Španělsku nejúspěšnější?

Michaela Kanuščáková

Bronzovou medaili vybojovala v ženské kategorii Bikini Fitness do 160 cm Michaela Kanuščáková. Pro Michaelu byl šampionát ve Španělsku posledním závodem v této sezóně, a domů rozhodně nepojede s prázdnou. Páté místo brala její kolegyně Lucia Kodasová, sedmé pak získala Češka Veronika Svobodová. Gratulace, dámy!

Michaela KanuščákováVítězná šestka kategorie Bikini Fitness do 160 cm

Lenka Hrušková

V kategorii BodyFitness žen do 164 cm zabodovala další slovenská závodnice, sedmadvacetiletá Lenka Hrušková.  Fitneska, která se objevila na pódiích teprve nedávno, má na svém kontě úspěch z dubnového Mistrovství Slovenska a do své sbírky si tak může přidat další, tentokrát bronzovou placku z evropského šampionátu.

Olivia Čambalová

Další medaile putuje na Slovensko zásluhou Olivie Čambalové, která se stala vícemistryní Evropy v kategorii Bikini Fitness do 169 cm. Nadějná Nitrianka tak získala v letošní sezoně další, tentokrát stříbrnou trofej.

Olivia Čambalová

Tatianna Nadennaia

Skvělý úspěch se podařil v kategorii Wellness Fitness žen do 163 cm  Tatianě, která získala stříbrnou příčku. Také ji gratulujeme ke skvělému výsledku.

Kristína Juricová

Své místo mezi šampiony obhájila také vycházející hvězda Kristína Juricová, která vybojovala v kategorii Fitness žen nad 163 cm fantastické první místo. Navíc, společně s Nikolett Szabó z Maďarska, obdržela titul absolutního vítěze kategorie Fitness žen. O této nadějné závodnici tak určitě ještě uslyšíme.

Kristína Juricová

A jak si na Mistrovství Evropy vedli naši junioři?

Pódium v Santa Susanně patřilo také juniorským kategoriím, ve kterých se utkaly talenty mladší generace. Komu se podařilo přesvědčit rozhodčí o svých kvalitách a zabodovat?

Nikoleta Šubová a Jana Sukhvolskaya

O úspěších těchto bikini fitnesek jste si mohli přečíst v reportu z MS Slovenska juniorů, odkud se vítězové kvalifikovali na španělský šampionát. Obě Slovenky ovládly kategorii Bikini Fitness do 160 cm ve Španělsku. Nikoleta získala stříbro, Jana bronz.

Nikoleta ŠubováNikoleta Šubová se letos stala vícemistryní Evropy

Radka Szombathová

Také kategorie Bikini Fitness Masters patřily slovenským závodnicím. První z nich, do 39 let a do 163 cm, ovládla Radka Szombathová.

Radka Szombathová

Anita Kuczmanová a Dominika Kovácsová

Výšková kategorie nad 163 cm potom ovládly další dvě slovenské soutěžící. Dominika získala stříbrnou medaili, nestačila pouze na svou slovenskou sokyni Anitu Kuczmanovou: Ta se nakonec, společně s Radkou Szombathovou, těšila také z titulu absolutního vítěze v kategorii Masters.

Anita Kuczmanová

Filip Olšavský

Výběr šampionů zakončíme stříbrným vítězem v kategorii physiuque nad 178 cm – senzační umístění vybojoval Filip Olšavský, kterému se letos skutečně daří. Zatímco z MS Slovenska si odnášel zlato, ve Španělsku získal fantastické druhé místo a stal se tak letošním vícemistrem Evropy ve své kategorii.

Filipovi, ale také všem ostatním, kteří se šampionátu v Santa Susanně zúčastnili, srdečně blahopřejeme. Na kompletní výsledky se můžete podívat zde.

Zdroj fotografií: Instagram vybraných soutěžících


Novinky z XFN: Potvrdený súboj Kincl vs. Vémola a nová posila z Poľska

Čo sa udialo v organizácii XFN počas uplynulého týždňa? To sa dozvieš v ďalšej časti nášho seriálu Novinky z XFN! Dnes sa pozrieme na zákulisie už potvrdeného duelu Patrik Kincl vs. Karlos Vémola, predstavíme si novú akvizíciu organizácie a zistíme, kto sa vlastne predstaví 28. júna v O2 aréne!

Je to definitívne: Patrik Kincl vs. Karlos Vémola v O2 aréne!

Po týždňoch rôznych konšpirácií o tom, kto bude súperom Karlosa Vémolu v O2 aréne máme definitívne jasno! Konečne! Minulý pondelok sa veci pohli pozitívnym smerom vďaka kompromisu zo strany Patrika Kincla. Promotér XFN Petr Kareš už predtým deklaroval, že jedinou možnosťou, aby bojoval s Vémolom je kategória do 84 kilogramov. No a keďže Vémola bežne zápasí v 93-ke, Kincl zase v 77-ičke, tak ide o férové vyústenie celej kauzičky ohľadom hmotnosti. Paradoxne – celý spor začal vďaka nej, keď Karlos vyhlásil, že je českou jednotkou aj vo welterweight do 77 kilogramov.

Kincl sa po porade so svojím tímom rozhodol prijať takúto alternatívu a uvidíme teda obrovský zápas! „Jsem ready! Se vší úctou, pokorou a respektem, který mám, jdu do toho! Určitě šlo o nejtěžší rozhodnutí v mé kariéře. Všichni víte, že jsem nikdy ani na okamžim nezpochybnil Karlosovu pozici v middleweight a vše začalo kvůli 77 kg. Všichni (mimo Karlose) už také víte, že šlo pouze o velkohubé prohlášení, které by možná zapadnulo někde v zapomnění, kdyby moje EGO nebylo gigantických rozměrů. Vše pro mě do. šlo tedy tak daleko, že přijímám již druhou Karlosovu výzvu a souhlasím s 84 kg. Tímto statusem se právě zrodil šampion do 84 kg. Kéž by to šlo takhle lehce. Vím, že budu po kleci létat. Pokaždé ale znovu vstanu. Vím, že némám na Karlosovu sílu. Technika však sílu poráží. Vím, že nemám takhle silné první kolo. Mám však taktiku na všechna kola. A mám něco, co už dávno Karlos nemá. Mám hlad,“ odkázal prostedníctvom Facebooku nádejný kuchár Kincl. : -)

Bude medzi jeho špeciality patriť aj „vemoleta“? Karlos mu ju bude chcieť určite okoreniť! Servírovať sa bude v pražskej O2 aréne 28. júna a uvidíme, ktorý bojovník vyjde zo súboja ako víťaz! Ak v zápase hľadáš zmysel, nenájdeš ho, no ak v ňom hľadáš dôstojnosť, súboj ega a hrdosť, si na správnej adrese. Obaja borci majú svoju vlastnú pravdu a to, čomu veria, fanúšikovia nemôžu nijako vnútorne ovplyvniť. Na príklade Kincla a Vémolu je veľmi dobre vidieť ako MMA nielenže spája, ale aj rozdeľuje.

Novou posilou organizácie je poľský bojovník Jędrzej Maćkowiak!

XFN pokračuje v prestupovom kolotoči a po angažovaní Rolanda Čambala, Lajoša Kleina a Matěja Kuzníka zalovila v poľských vodách. Novou akvizíciou organizácie sa stal 26-ročný Jędrzej Maćkowiak známy aj pod prezývkou „Walujew„. Maćkowiaka predstavili kompetentní ako veľkého bojovníka s obrovským srdcom. Tieto slová môžeme analyzovať aj vďaka dostupným štatistikám, ktoré preukazujú, že Jędrzej prichádza do XFN s kladnou bilanciou šiestich víťazstiev a dvoch prehier.

Skutočnosť, že všetkých šesť výhier dosiahol pred časovým limitom a prehry prišli s mimoriadne kvalitnými borcami, nám potvrdzuje predpoklady o kvalite tohto bojovníka. Skúsenosti z KSW sú bezpochyby výhodou a máme za to, že XFN do svojich radov získalo cennú posilu aj v rámci očakávanej expanzie na poľský trh.

Kto sa vlastne predstaví na XFN v O2 aréne?

Už sa blíži dátum turnaja v O2 aréne, no a my stále počúvame, že to bude najkvalitnejšie zastúpený turnaj v histórii organizácie. A ono je to skutočne tak! Poznáme už štyri dvojice, ktoré pútajú mimoriadnu pozornosť. Keď si k tomu domyslíme, že XFN prijalo do svojich radov Lajoša Kleina a Matěja Kuzníka, pričom obaja budú bojovať aj na tomto turnaji, tak je z toho naozaj nabitá štartovka. A to má ešte organizácia v zálohe ďalšie svoje hviezdy, pre ktoré nám ešte nepredstavili súperov…

Bude to veľkolepé, dúfame, že sa inšpiruje aj Oktagon a obe organizácie tak pozdvihnú bojové športy v našich krajinách ešte výraznejšie ako doteraz!

Zdroj fotografií: XFN, Facebook Jędrzej „Walujew“ Maćkowiak, Instagram Patrik Kincl, Nutrend.cz


Ženy v kleci #2 – Amanda „The Lioness“ Nunes

Amanda Nunes se již tento týden pokusí obhájit svůj titul proti Raquel Pennington a zůstat mezi vrcholovou elitou zápasníků UFC. 

Minulý měsíc jsme viděli povedenou obhajobu titulu Champion Woman Strawweight od Rose Namajunas a na následujícím UFC 224, tentokrát v brazilském Rio de Janeiro bude na domácí půdě obhajovat svůj titul Champion Woman Bantamweight Amanda „The Lioness“ Nunes.

Potom co Amanda sebrala v roce 2016 pás Miesha Tate, obhájila jej proti Ronda Rousey, poté vyhrála nad Valentina Shevchenko ji nyní čeká třetí obhajoba, tentokrát proti Raquel Pennington. Pro Amandu by to mohla být již sedmá výhra v řadě, kterou by si stihla připsat ještě před svými třicátými narozeninami.

ČERVENEC 2016 - LAS VEGAS: Reakce brazilky Amanda Nunes na její výhru nad Miesha Tate na UFC 200, kde si převzala opasek pro championa bantamové váhy.
ČERVENEC 2016 – LAS VEGAS: Reakce brazilky Amanda Nunes na její výhru nad Miesha Tate na UFC 200, kde si převzala opasek pro championa bantamové váhy.

Poprvé (profesionálně) jsme mohli Lvici, jak se Amandě přezdívá, vidět zápasit před deseti lety (2008) na Prime – MMA Championship 2, kde prohrála na submissi (Arm Bar). Poté si ale připsala pět výher v řadě a v roce 2011 podepsala smlouvu s organizací Strikeforce. Zde se se svým skóre 5:1 představila na turnaji Strikeforce Challengers 13 proti Julia Budd. Mimo jiné jsme zde mohli vidět i zápasníky jako je Tyron Woodley, nebo Daniel Cormier. Nunes ještě ale bojovala pod nálepkou neznámé dívky a byla jí předpovídána prohra na TKO. Předpověď se nakonec nepotvrdila a Amanda „The Lioness“ Nunes doslova rozdrtila svou soupeřku za pouhých 14 vteřin a vyhrála v prvním kole na KO. Díky pozdějšímu zániku organizace Strikeforce byla její ještě platná smlouva přeprodána organizaci UFC, ve které je právě tento zápas považován za její UFC debut.

LISTOPAD 2013: Amanda před UFC Fight For the Troops v Clarksville, Tennessee.
LISTOPAD 2013: Amanda před UFC Fight For the Troops v Clarksville, Tennessee.

Ve své UFC kariéře si připsala dvě prohry a to v letech 2011 (Alexis Davis) a 2014 (Cat Zingano). Ostatních devět soupeřek si s Amandou nedokázalo poradit a tak je až na Valentina Schevchenko všechny porazila v prvním kole. Valentina je jediná soupeřka, která Lvici Nunes pěkně potrápila a zvládla ji v obou zápasech odolávat až do úplného konce. V roce 2016 na UFC 196 bodoví rozhodčí po tří kolové bitvě ustanovili jednomyslně vítězkou Nunes. Na stejném turnaji Holly Holm nedokázala ve své první obhajobě porazit Miesha Tate a ta získala titul Champion Woman Bantamweight.

Tate se ovšem z titulu neradovala moc dlouho. Ještě ve stejném roce na jubilejním UFC 200, při své první obhajobě nastoupila proti vyzyvatelce Nunes, která nenechala nic náhodě a zvítězila v prvním kole, stejně jako ve své následující obhajobě téhož roku. To se proti ní postavila samotná Ronda Rousey, legenda UFC a prakticky celého světa MMA a první držitelka pásu v této divizi. Měl to být její návrat na výsluní, ale když rozhodčí zápas po pouhých 48 vteřinách ukončil, Ronda se se světem MMA rozloučila prohrou na TKO. V roce 2017 Nunes obhajovala znovu a to ji opět velice potrápila Schevchenko. Titulový zápas na UFC 2015 byl vypsán klasicky na pět kol a opět museli rozhodovat bodoví rozhodčí. Tentokrát to bylo ještě těsnější než posledně a nejednomyslným rozhodnutím opět zvítězila Nunes.

ZÁŘÍ 2014: Lvice Nunes při své zatím poslední prohře, kterou ji uštědřila Cat Zingano (nahoře)
ZÁŘÍ 2014: Lvice Nunes při své zatím poslední prohře, kterou ji uštědřila Cat Zingano (nahoře)

Již na následujícím turnaji UFC 224 se dočkáme třetí obhajoby titulu Champion Woman Bantamweight v podání Amanda „The Lioness“ Nunes vs. dvojka této divize Raquel „Rocky“ Pennington. Ta si ve svém posledním zápase poradila s Miesha Tate a připsala si čtvrtou výhru v řadě. Naopak poslední prohru ji uštědřila Holly Holm na UFC 184. Již 12. 05. 2018 se dozvíme, zda bude Pennington novou šampionkou, nebo se bude z dalšího vítězství radovat Nunes.

DUBEN 2018: Amanda „The Lioness“ Nunes vs. Raquel „Rocky“ Pennington před UFC 224.

Zdroj fotografií: uk.ufc.com a Facebook Amanda Nunes Leoa


Mistrovství Slovenska juniorů 2018: Kdo si odnesl nejcennější kovy?

Letošní duben soutěžní fitness sezoně přeje a my jsme svědky jedné skvělé události za druhou. V sobotu 21. dubna se v Hnúšti konalo Mistrovství Slovenska juniorek a juniorů. Svou formu zde v několika kategoriích poměřilo na sto dvacet nadějných závodníků a vycházejících hvězd slovenské fitness scény. Komu nakonec patřily nejvyšší příčky? Více se dočteš v našem reportu.

Nikoleta Šubová

O úspěších této talentované fitnesky jsme informovali v nedávném článku. Po vyhlášení výsledků v kategorii Bikini FItness do 164 cm si mladá Bystričanka odváží další trofej, tu nejcennější. Ve své kategorii získala první místo. Stříbrnou příčku brala Barbora Vosátková, bronzovou pak Jana Sukhovolskaya.

Nikoleta ŠubováVítězka kateogrie Bikini Fitness do 166 cm – Nikoleta Šubová

Překvapení se nekoná! Trajteľová získala nejvyšší příčku

Kategorii Bikini Fitness do 166 cm dominuje v této letošní sezoně Timea Trajteľová. A ani v Hnúšti tomu nebylo jinak. Timea si tak do své početné sbírky může přidat další  zlatou trofej. Stříbro získala krajanka Bianka Kupcová, bronzová medaile připadla Veronice Fidlerové.

Veronika FidlerováVeronika Fidlerová získala na Mistrovství juniorů stříbro

Vítězné fitness trio: Knaperková, Kolesárová, Láskavá

O úspěších těchto nadějných fitnesek jsme tě informovali již dříve. Triumfovaly i tentokrát. Denisa Knaperková, vícemistryně z Mistrovství Slovenska mužů a žen, ovládla na juniorech kategorii Bikini Fitness nad 166 cm a tentokrát jí patřila nejvyšší příčka. Společně s ní vystoupaly na stupínky šampionů stříbrná Karin Kolesárová a Bianka Láskavá, která získala bronzovou medaili.

Denisa Knaperková

Július Gyulai Gaál

Kategorie kulturistika mužů do 80 kg patřila mladému Júliovi Gaálovi. Ten si odnesl z Hnúšti zlato, stříbro pak připadlo Adamu Sentinekovi. Bronz  v silné konkurenci vybojoval Simon Oršula.

Julius Gaál

Hudan, Hritz, Bero – Vítězná trojice kulturistiky nad 80 Kg

V těžší kategorii mužské kulturistiky nastoupil také Gaálův kolega z Liptovského Mikuláše – Martin Hudan zabojoval a získal ve své kategorii třetí příčku. Nestačil pouze a stříbrného Adama Hritze a René Bera, který se stal vítězem hned ve dvou kategoriích – kromě výše uvedené ovládl i klasickou kulturistiku mužů o 175 cm.

Adam HritzAdam Hritz získal na šampionátu stříbrnou medaili

Šampioni Physique – kdo stanul na příčkách vítězů?

Na závěr nesmíme zapomenout ani na stále populárnější kategorii Physique. Ta byla rozdělena do tří podkategorií: Prvenství v kategorii do 174 cm patřilo Davidu Hmelářovi. Další kategorii, physique do 178 cm, ovládl Sebastián Tomaľa. V poslední a zároveň „nejvyšší“ kategorii – physique nad 178 cm – triumfoval Filip Olšavský, který tak po úspěchu na Mistrovství Slovenska mužů a žen přidal do své sbírky další zlatou trofej.

„Zlatí“ šampioni kategorie physique – David Hmelář a Filip Olšavský

Všem závodníkům gratulujeme k parádním výkonům a přejeme jim i nadále mnoho úspěchů. S mnohými z nich se zanedlouho uvidíme na další prestižní soutěži, tentokrát v exotickém Španělsku, kde proběhne ve dnech 2. – 7. května Mistrovství Evropy. Podpoříš i ty své oblíbence? Zůstaň s námi, budeme tě o všem průběžně informovat!

Zdroj fotografií: Instagram vybraných soutěžících


Filip Valouch: „Není se čeho bát, prostě běžte a CrossFit vyzkoušejte!“

CrossFit získává v České republice stále více příznivců. Někteří v něm vidí možnost vybřednout z cvičebního stereotypu, jiní jeho kouzlu už zcela propadli. Jedním z takových nadšenců je také Filip Valouch, nadějný závodník z Přerova, který si nedávno přivezl ze šampionátu Athens ThrowDown v Řecku zlatou medaili. Jak se Filip vlastně ke CrossFitu dostal a co plánuje do budoucna? A proč bys měl tenhle sport vyzkoušet i ty? To a mnohem více se dozvíš v dnešním rozhovoru. 

Ahoj Filipe, děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Mohl by ses na úvod čtenářům, kteří tě ještě neznají, krátce představit?

Jmenuji se Filip Valouch a je mi 26 let. Pocházím z Přerova, ale již 8 let bydlím v Brně. Trénuji většinou v BigOneFitness v Brně, ale jelikož pracuji ve Staré Boleslavi, tak často navštívím i OpenGym v Brandýse n.L. nebo nějaký pražský gym. 13 let jsem hrál hokej, ale rád se věnuji všem druhům sportu.

Kdy jsi vůbec začal s CrossFitem? Co tě k němu přivedlo?

S CrossFitem jsem se seznámil v roce 2014. Po ukončení hokejové kariéry jsem chodil do posilovny, ale i běhat či plavat, a když mi moji kamarádi představili CrossFit, zjistil jsem, že tohle je sport, který jsem hledal.

Dělal jsi předtím i jiné sporty?

Od malička jsem hrál fotbal a hokej. Fotbal jsme měli v rodině a hokej chtěl v „naganovské éře“ hrát snad každý. Hokej je dynamičtější a fyzicky náročnější, proto, když už nebylo možné se věnovat oběma sportům naplno, bylo rozhodnuto. Vždy jsem ale měl rád všechny sporty a minimálně okrajově jsem jich zkusil mnoho.

Crossfitu se věnuješ už několik let, své zkušenosti jsi zúročil nyní také Athens Throwdown, kde jsi získal nejvyšší příčku. Jak soutěž zpětně hodnotíš?

Athens Throwdown byl velice povedený závod. Organizačně velmi dobře zvládnutý se super workouty. Konkurence byla vysoká, o to cennější je to pro mně úspěch.

Filip Valouch

Proč sis vybral právě závody v Řecku? A jak jsi byl nakonec s výběrem spokojený?

Tento závod jsem si vybral především z důvodu jeho tradice. V předchozích ročnících dokázali, že je to velmi kvalitní závod. Olympijská hala v Athénách, jako místo konání, zní také lákavě. A všechna tato má očekávání závod nadmíru splnil.

Samotným závodům předcházela trojice kvalifikačních workoutů. Jak sis v jejich průběhu vedl a jakou příčku jsi v kvalifikaci nakonec obsadil?

Kvalifikační workouty byly zajímavé a obsahovaly mnoho cviků. Má výkonnost v kvalifikačních WOD není nikdy ideální. Po nahrání výsledků a uzavření kvalifikace jsem byl asi na 95. místě. Organizátoři Athens Throwdown si ovšem dali na kvalifikaci velmi záležet a provedli detailní kontrolu všech videí. Po úpravě výsledků jsem se posunul na 75. místo, což mi zajistilo účast v závodě. Do mé kategorie bylo pozváno 80 nejlepších atletů.

Na samotných závodech jsi startoval v kategorii scaled, je to tak? Proč sis vybral právě tuto kategorii?

Ano, je to tak. Kategorii Scaled jsem zvolil hned z několika důvodů. V letech 2016 a 2017 jsem kvůli práci, škole a dalším okolnostem rok a půl netrénoval. Pracuji ve 12ti a 25ti hodinových směnách a je těžké do toho zařadit trénink. Jsou týdny, kdy zvládnu jen 3 tréninky. A to bohužel na kategorii RX nestačí. Proto jsme se s trenérem rozhodli vybrat ty evropské závody, kde kategorie scaled znamená „scaled“ a ne „beginner“. Standardy těchto závodů jsou o mnoho jiné, než standardy kategorie scaled například v České republice. Běžné cviky jsou muscle-upy, šplh na laně s vestou, chůze po rukou a podobné. Jen váhy jsou upravené.

Přemýšlel jsi někdy, že kategorii změníš, pokud by ti to podmínky dovolily?

Některé evropské závody začaly zařazovat kategorii „intermediate“. Rád bych teď šel touto cestou. Pokud se ovšem zúčastním závodů v České republice zvolím kategorii RX. Láká mě také si zazávodit v teamu. K tomu je, ale potřeba dát nejdříve dohromady team, a tak uvidíme, zda-li se to povede.

Jaké máš další plány? Na kterých závodech tě fanoušci zase uvidí?

Nejbližšími závody, kterých se zúčastním, jsou Mad Games, které se budou konat 30.6. a 1.7. v Brně. Zde nastoupím v kategorii RX. Výhledově přemýšlím o účasti na Belgian nebo Cyprus Throwdown. CrossFitový kalendář je nabitý, a tak uvidíme, jak to půjde časově zvládnout.

K závodům patří i podpora nejbližších. Kdo podporuje tebe?

Mojí největší, a nejen sportovní, podporou je pro mne samozřejmě má přítelkyně. S mým dlouhodobým kamarádem a trenérem Karlem Polzerem mne doprovázejí na všech závodech a velká část mého úspěchu patří jim. Důležitá je pro mě ovšem i podpora celé rodiny, kamarádů z fitka a kolegů z práce, kteří mi fandí minimálně po sociálních sítích vždy, když vyjedu za hranice.

Kde se připravuješ a trénuješ na závody?

Jak jsem již zmínil, nejvíce trénuji v brněnském BigOneFitness nebo v OpenGym v Brandýse nad Labem Dalším důležitým místem pro můj trénink je i runway letiště v Medlánkách, kolem které za hezkého počasí běhám se svými třemi běžeckými psími sparingy.

Filip Valouch

Mohl bys zájemcům trochu přiblížit, jak vypadá tvůj trénink?

Jelikož mám nestandardní pracovní dobu, tak se trénink musí odvíjet od pracovního kalendáře. Některé týdny zvládnu tréninků více, některé pouze tři. Vše je o perfektní komunikaci s trenérem a o tom, jak se nám tréninkový plán podaří poskládat. CrossFit je především o všeobecné všestrannosti, a proto je důležité pracovat na všech aspektech. Mojí největší slabinou je síla, proto se velká část tréninku ubírá tímto směrem. Neméně podstatné je i udržovat silnější stránky. Trénink mi vždy zabere 2-3 hodiny.

A co jídelníček? V souvislosti s CrossFitem se často zmiňuje paleo dieta. Co si o tom myslíš?

Už od malička jsem byl zvyklý jíst hlavně zdravé věci, k čemuž mě vedli rodiče, ale žádnou speciální dietu či specifické stravování jsem nikdy nedodržoval. Jím především podle pocitu a snažím se naslouchat tělu, co si žádá. Myslím, že co se stravy týče, je to velice individuální. Každý by si měl vyzkoušet, co mu přijde správné a sám pozná, co mu sedí a co ne.

Přemýšlels někdy, že bys pověsil CrossFit na hřebík a věnoval se jinému sportu?

O tomhle jsem zatím nepřemýšlel. Jasně, je to dřina, ale to je přece to, co nás na tom baví.

Čemu se věnuješ mimo posilovnu? Máš čas i na jiné záliby?

CrossFit je poměrně hodně časově náročný, není to ovšem pouze sport, ale životní styl. Hodně času musím věnovat své práci a studiu, nicméně nějaký volný čas mi stále zbývá. Ten většinou věnuji našim třem psům.

CrossFit je u nás stále populárnější. Co na něm podle tebe lidi nejvíc láká?

Hlavní výhodou tohoto sportu je variabilita. Každý trénink je jiný, a tím odpadá rutina. CrossFit je ovšem především výzva. Cviků je nespočet, člověk se stále učí nové věci a lidé rádi posouvají vlastní hranice.

Athens ThrowDown

Souhlasíš s názorem, že ve srovnání se zahraničním však český CrossFit zaostává? V čem konkrétně?

Bohužel, je tomu tak. Hlavním důvodem bude nejspíš to, že CrossFit je u nás stále poměrně mladý. Věřím, že se to ale změní. Pár závodníků, kteří jsou schopni na zahraničních závodech uspět, již máme.

Jaké benefity má vůbec CrossFit pro lidské tělo?

CrossFit, a životní styl s ním spojený, rozvíjí lidské tělo ve všech směrech jako například sílu, koordinaci, kondici, flexibilitu, rychlost a obratnost. Při intenzivním tréninku rostou vaše schopnosti, a tím i sebedůvěra v sebe samého. Pravidelným tréninkem zlepšujete také činnost svého srdce. CrossFit je dobrý i pro redukci nadváhy.

Všímáš si ve svém okolí (nebo v posilovně…) těch, kteří by chtěli CrossFit vyzkoušet? Chodí k tobě nováčci pro radu?

Ano, občas si někteří pro radu přijdou. Nejvíce pyšný jsem na svého bratrance, který začal s CrossFitem po tom, co viděl mé první závody. Tento sport ho nadchnul, shodil mnoho kil a je vidět, že je se sebou mnohem spokojenější.

Kdybys měl dát začátečníkům jednu radu, co bys jim poradil?

Pro úplný začátek bych doporučil se poradit s trenérem, protože správná technika cviků je nejdůležitější.

Filipe, díky za tvůj čas a přeji ti mnoho úspěchů ve sportovním i osobním životě. Chtěl bys na závěr něco vzkázat svým fanouškům a čtenářům?

Není se čeho bát, prostě běžte a CrossFit vyzkoušejte. Nejtěžší je se jen rozhodnout.

Zdroj fotografií: Facebook Filipa Valoucha a události Athens ThrowDown