Ludvík Lang: „Chtěl bych, aby jméno Lang znali i v zahraničí.“

Ať už je venku extrémní horko nebo krutý mráz, Ludvík Lang vyráží na další trénink. Ví totiž, že s každým opakováním je o krok blíže svému cíli: dostat se mezi strongmanskou elitu ve své kategorii. Vítěz nedávného Československého poháru U105, který hostili slovenští sousedé, má tak nakročeno ke slibné kariéře. Jak vzpomíná na své začátky? A co si myslí o české strongman scéně? Na to jsme se ho zeptali v dnešním rozhovoru.

Ludvíku, díky, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Mohl bys čtenářům na začátek prozradit něco o sobě?

Zdravím, tak začal bych asi představením, jmenuji se Ludvík Lang a žiji v jedné malé vesnici známé jako Jedlov, která leží kousek od Jihlavy. A nejvíce mě asi charakterizuje, že jsem tak trochu magor (směje se).

Jak ses vůbec dostal ke strongmanům? A přemýšlel jsi někdy nad jiným sportem?

Ještě než jsem se dostal ke strongmanům, jsem si pár sporty prošel. Nejprve jsem se jako dobrovolný hasič věnoval aktivně požárnímu sportu se svým týmem SDH Mirošov, s kterým jsme objížděli závody. Poté jsem se dostal k tradičnímu fitness cvičení, od kterého jsem došel až k MMA, ale u toho jsem dlouho nevydržel. V 21 letech jsem podstoupil operaci propadlého hrudníku, a s titanem v hrudi není příjemné, když do tebe někdo buší (směje se).

Ludvík Lang

Ale ke sportu jsem se vrátil hned, jak to bylo možné, konkrétně jsem se začal věnovat cvičení s vlastní vahou a street workoutu (možná proto jsem jeden z mála strongmanu co udělá Muscle Up, fakt, nekecám). Ovšem mým cílem bylo vždy být větší a silnější, takže mě to táhlo zpět k železu. Nikdy jsem si nemyslel, že zrovna ze mě bude strongman. Jak bych to jen řekl, moje genetika hubeného ektomorfa s dívčím pasem není zrovna ideální. Ale na internetu jsem narazil na jiného ektomorfa a úspěšného strongmana Jirku Tkadlčíka, díky kterému jsem zjistil, že i když nemáte dokonalé předpoklady tak to jde. No, a pak jsem do toho spadl doslova po hlavě, taková láska na první potažení těžké váhy, teď už to pro mě není jen sport, ale životní styl. I powerlifting jsem si lehce vyzkoušel, ale jen tak tréninkově, přijde mi takový nezáživný.

Jak vzpomínáš na svou první soutěž? A jaké sis odnesl zážitky?

Na svojí první soutěž jen tak nezapomenu, byl jsem tam takový prcek, tehdy jsem vážil asi 80 kg a soutěžil v kategorii U105 a skoro s ničím jsem nemohl pohnout, ale strašně mě to nadchlo. A i když jsem skončil ke konci startovního pole, tak mi to bylo jedno a motivovalo mě to. Chtěl jsem makat a dostat se na první příčky.

V současnosti máš za sebou už několik soutěžních startů, mj. účast na nedávném Česko-slovenském poháru v kategorii U105 kg, kde jsi vybojoval první místo. Jak sis závody užil? A jak hodnotíš své konkurenty?

Ten závod jsem si nesmírně užíval, atmosféra byla absolutně suprová, jedna z nejlepších, jaký jsem doposud zažil. Celý závod pro mě byl taková show, kterou jsem si užíval společně s diváky. Pomohla tomu i má dominance na první disciplíně, na které jsem si vytvořil dostatečný bodový náskok, že jsem po zbytek závodu šel na zbylých disciplínách na jistotu. Bylo důležité udržet chladnou hlavu, zbytečně neblbnout a neztratit taktickou výhodu, kterou jsem si vybojoval. Proti mě stáli jedni z top závodníků Slovenska do 105 kg, takže jsem své soupeře nepodceňoval ani trošku. Věděl jsem, že kluci sílu mají a nebudou mi to chtít dát zadarmo.

Ludvík Lang vítězem U105

Jak bys zhodnotil úroveň strongmanů v Česku? Kudy myslíš, že se bude další vývoj ubírat? A jak si podle tebe stojíme v porovnání se zahraničím?

V Česku je konkurence v U105 hodně našlapaná, je tu hodně kluků co má dobrý výkony. A stále se objevují nový strongmani. Strongman sport je u nás na vzestupu! A raketově se blíží výkonosti borců ze 105ky ve světě.

V kulturistice a fitness se mluví o stále rostoucím zájmu z řad veřejnosti, ve světě i u nás. Jak jsou na tom podle tebe silové sporty, strongmani? Je mezi lidmi o tyhle sporty zájem?

Jak už jsem zmiňoval, strongman sport je na vzestupu, je to atraktivní sport. Ale v tomhle ohledu hodně záleží na pořadatelích soutěží, dá se udělat hodně divácky atraktivní soutěž, ale i hodně nudná. Československý pohár U105 byl krásný příklad, jak to má vypadat. Podle mě to má být hlavně show pro diváky, ve které její hlavní aktéři předvádí nadlidské výkony a ukazují, co vše lidské tělo zvládne. Hodně tomu pomáhají i sociální sítě, kde se někteří závodníci prezentují: dostávají se tak mezi lidí a se sebou tam dostávají i náš sport.

Co bys poradil nováčkům, kteří by si chtěli strongmany vyzkoušet?

Ať v tom nehledají žádnou vědu. Ze začátku musí každý hlavně nabrat sílu a tu nabere i klasickým zvedáním činek, postupně se pak nabalí specifické disciplíny. Já sám nemám možnost moc disciplín trénovat, tak prostě buduji základní hrubou sílu v posilovně a jde to. Samozřejmě, postupně dávám do kupy a i jednotlivé prvky různých disciplín, abych se nemusel spoléhat jen na hrubou sílu, ale natrénoval i techniky. Takže hlavně ať se nebojí a začnou makat. A nejlepší, co můžou udělat, je kontaktovat již zkušené závodníky a požádat je o pomoc.

Kde v současnosti trénuješ? Můžeš čtenářům přiblížit, jak vypadá tvůj trénink v přípravě na závody? Na co se zaměřuješ?

V současné době trénuji v jihlavském Power Gymu, kde mám dobré zázemí pro silový rozvoj, současně zařazuji i tréninky doma, kde mám zase některé disciplíny, které bohužel v gymu trénovat nemůžu. Můj trénink je, dá se říct, je samej základ. V tréninku nehledám složitosti a držím se základů. Jen jsou extrémně dlouhé: třeba hlavní cvik tréninku jsem schopný jet klidně i dvě hodiny. jezdím většinou hodně těžké váhy, takže i pauzy mezi sériemi jsou delší a to natahuje ten čas, ovšem jsou potřebné, aby se tělo dostatečně připravilo na novou sérii. Buduji hlavně hrubou sílu, plus zařazuji trénink disciplín, co mám k dispozici jak v posilovně, tak doma.

Nedávno ses objevil v Axel Deadlift Madness, kde jsi nastoupil proti Honzovi Krasinskému. Zmínka padla i o tvých přípravách v extrémních podmínkách. Můžeš nám k tomu povědět něco více?

Souboj s Honzou Krasnickým pro mě byla velká výzva, kterou jsem rád přijal. Původně jsme měli proti sobě nastoupit v Car Deadlift Madness, v mojí dominantní disciplíně, takže jsem si i hodně věřil na Honzův sklap. Bohužel pro mě jsem se po příjezdu na místo dozvěděl, že se nepovedlo zajisti Car Deadlift, takže se musí změnit disciplína. A náhrada byl právě Axel Deadlift, což už mi vůbec nevyhovovalo. Úchop je zase naopak moje největší slabina, ale i tak jsem do toho šel. A jak to dopadlo, jste už určitě viděli.

No a zmínka o mé přípravě v extrémních podmínkách byla již trochu zastaralá informace. Než jsem získal zázemí v Power Gym Jihlava, tak jsem trénoval vše sám doma v maringotce, v železné boudě o velikosti 2x5m, ve které jsem v zimě trénoval v mrazech a v létě v extrémním horku zase. Ale to je již minulost.

Na svém IG jsi nedávno zveřejnil několik videí z posilovny. Můžeš se nám pochlubit s nějakými současnými maximálkami?

Zrovna nedávno se mi povedlo pokořit hranici 420 kg na super yoku, který jsem odnesl cca na 10 m, ale nejvyšší váha, jakou jsem zdolal, je momentálně 434 kg na Trab Baru, na mrtvém tahu mám momentálně zvednuto nejvíce 310 kg. Dále pak mám dřepnuto 270 kg raw bez bandáží a s bandáži se peru s 300 kg, kde mi zatím chybí dostatečná hloubka, abych s tím byl spokojen. S tlaky je to trošku horší, nad hlavu jsem zatím nejvíce dostal 140 kg. Tlaky jsou taková moje slabina, takže je až zarážející, že právě na tlakové disciplíně jsem dominoval na posledním závodě.

Silové sporty jsou tak poměrně náročné na regeneraci. Jak vypadá regenerační proces u tebe?

Na regeneraci kladu velký důraz, pravidelně navštěvuji masáže, saunu a fyzioterapeuta, pravidelně si dopřávám studené sprchy. Když chci od těla výkony, tak mu to musím taky vrátit. Nemůžu jen brát a nedávat nic zpět.

Utrpěl jsi někdy navzdory prevenci zranění? Jak ses s ním nakonec vyrovnal?

Zranění jsem utrpěl, minulý rok na začátku sezony jsem si natrhl hamstring a lýtko. Paradoxně to nebylo ani na soutěži ani při tréninku ale při mém starém sportu, požárním útoku. Kluci od hasičů se na mě obrátili, že jim chybí jeden člověk, tak jestli bych jim nevypomohl na jedné malé místní okrskové soutěži, které by se měli týmy z daného okrsku účastnit, takže šlo jen o to se účastnit. Souhlasil jsem, a asi po 10m běhu jsem zaznělo prasknutí a já ucítil strašnou bolest na stehnu. Musím podotknout, že útok jsem ještě dokončil a na metu se do pajdal i s jednou nohou, ale do auta už mě museli kluci podpírat, bolest se tak vystupňovala, že jsem nemohl ani chodil. Musím přiznat, že v tu chvílí jsem myslel, že mám svaly utržený a psychicky jsem to nesl dost špatně. Nejvíce to odnesla moje žena, která mě vezla do nemocnice, byl jsem opravdu hodně nepříjemný. Ovšem ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že nic uraženého není, se mi ulevilo a já věděl, že to bude zase dobrý. Sice jsem promeškal většinu sezony, ale na pár závodech jsem ještě stihl nastoupit.

Jak vypadá tvůj jídelníček? Máš oblíbené jídlo/pití, které ve tvém jídelníček nesmí chybět?

Můj jídelníček vůbec není příkladný (směje se). Samozřejmě tam nesmí chybět maso, ale stravu nějak striktně nedržím. Moje oblíbené jídlo jsou hranolky a pizza.

Strongmani jsou trošku netradiční směr. Jak tvůj sportovní zápal a úspěchy vnímá tvé okolí? Máš podporu mezi přáteli, v rodině?

Největší oporou je pro mě moje žena Marcela. Ona je půlka mého úspěchu. Přijala tento můj životní styl a žije ho společně se mnou. Dále samozřejmě přátelé, kteří se mnou absolvují tréninky a pomáhají mi při nich, vím že se na ně můžu spolehnout. V rodině pro to moc pochopení neměli. Hlavně ze začátku, když střídal neúspěch další neúspěch, považovali to za ztrátu času. Ale věřím, že jednou na mě budou pyšní

Podařilo se ti namotivovat do strongmanů i někoho ze svého okolí/fanoušků?

To se povedlo. Krom lidí co mi píšu na Facebooku, tak se ke mně přidali i noví strongmani přímo na mé tréninky a postupem se z nich stali noví přátelé, takže mi to nepřivedlo jen nové strongmany ale i nové kamarády.

Jaké jsou tvé plány v nadcházejících měsících? Na které soutěži tě fanoušci zase uvidí?

Momentálně se připravuji na MČR Strongman U105, takže 16. 9. se mě budete moct vidět v Kladně. Plán na následující dny je jasný: tvrdě makat a jít bojovat o přední příčky

Máš nějakou metu, které bys chtěl ve strongmanech určitě dosáhnout?

Jsem strašně sportovně založený a hodně soutěživý, takže cíl je jasný, být prostě nejlepší (směje se). Určitě bych se chtěl dostat mezi strongman elitu u nás. Ale chtěl bych, aby jméno Lang znali i v zahraničí, takže v budoucnu bych se rád účastnil prestižního zahraniční závodu a samozřejmě ho i vyhrál.

Ludvík Lang

Čemu se věnuješ v čase, který netrávíš přípravou na závody? Máš čas i na jiné záliby?

Moc toho času nezbývá, většinu ho věnuji tréninkům, závodům a všeobecně věcem kolem strongmanu. Ale když už netrénuji, ani neležím na masážním stole, tak s ženou výletujeme. Rád chodím na procházky do přírody.

Máš mezi ostatními sportovci (strongmany) nějaký vzor?

No jasně, Thora.

Ludvíku, díky za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů ve tvé kariéře. Chtěl bys na závěr vzkázat něco svým divákům a čtenářům?

Také děkuji za možnost rozhovoru, A svým fanouškům děkuji za to, že mě podporují a sledují celou tu mojí cestu za splněním jednoho bláznivého snu.

Zaujal tě Ludvíkův příběh? Zajímá tě, kam až to ve strongmanech dotáhne? Sleduj jeho profil na Instagramu nebo na Facebooku a žádná novinka ti neunikne.

Zdroj fotografií a videí: Instagram Ludvíka Langa, YouTube.com


Simona Hostačná: „Nezačínajte všetko od pondelka, veď aj nedeľa je deň.“

Šesté místo na Mistrovství Evropy ve Španělsku. Bronzová příčka z Diamond Cupu na Maltě. Nebo stříbro z domácího Extrifit Slovakia Cup. Nadějná bikini fitneska Simona Hostačná vzala útokem domácí i zahraniční pódia a na své konto si v letošní sezóně připsala hned několik parádních umístění. Co ji k posilování přivedlo? Jaké má plány do budoucna? A co by poradila nováčkům, kteří třeba také sní o soutěžní kariéře, ale v posilovně teprve začínají? Na to jsme se jí zeptali v dnešním rozhovoru. 

Simčo, máš za sebou poměrně náročnou soutěžní sezonu. Jak si užíváš léto?

Leto som si naplno užívala niečo vyše mesiaca, kedy som si oddýchla od súťažnej prípravy a hlavne od váženia jedál a prísneho režimu. Našla som si čas stretnúť sa s blízkymi a rodinou, mala som energiu na poriadne tréningy a len tak nachvíľu vypnúť.

Na jaře ses objevila na závodech na Maltě, v Řecku, ale taky třeba ve Španělsku. Bylo pro tebe časté cestování (i v souvislosti s předsoutěžní přípravou) spíše vyčerpávající, nebo cestuješ ráda?

Cestujem veľmi rada a tiež milujem súťaženie, tak sme sa s priateľom rozhodli to spojiť a namiesto dovolenky precestovať svet takýmto spôsobom. Cestovanie je dosť vyčerpávajúce a hlavne v diéte, ale vždy sme vycestovali aspoň na štyri dni, aby sme stihli niečo videli z daného mesta.

Ve které zemi se ti líbilo nejvíce? A proč?

Pre mňa najkrajšia bola Malta. Keď sme šli autom z letiska, tak som nevedela kam skôr pozerať. Na každý deň sme mali naplánovaný jeden výlet. Stihli sme rozprávkové miesto Popeye Village, National Aquarium a pred odletom aj hlavné mesto Valletta.

Nastupovala jsi ale i na domácí půdě. Kde se cítíš lépe? V zahraničí nebo na slovenských prknech? Vnímáš nějaký zásadní rozdíl mezi slovenskými a zahraničními fanoušky/atmosférou na soutěžích?

Samozrejme u nás na Slovensku sa mi súťaží najlepšie, pretože aspoň na jednu súťaž v sezóne ma príde podporiť moja rodina a veľa to pre mňa znamená. A mám rada plné hľadiska, to mi na Diamondoch, ktoré som absolvovala, chýbalo.

Jak uplynulou sezonu celkově hodnotíš? Které vítězství je pro tebe osobně nejcennější?

Posledńa sezóna bola moja najvydarenejšia. Na každej súťaži som mala česť ukázať svoj I-walk vo finále a tiež diéta nebola taká prísna a jednotvárna ako predchádzajúce sezóny. Môj najväčší úspech je bronzové  umiestnenie z Malty. Pred pódiom si pamätám na veľkú podporu od pani Mlsnovej ako ma držala za ruku, veľmi silná chvíľa, možno aj vďaka tomu som sa cítila oveľa istejšie.

Simona Hostačná

V jednom ze svých příspěvků na Instagramu jsi porovnávala svou účast na Extrifit Cupu. Minulý rok to nestačilo na finále, letos to byla krásná stříbrná příčka. Provedla jsi ve své přípravě oproti loňsku nějaké výraznější změny?

Určite zavážilo aj to, že som rok navyše pocvičila a nechali sme si poradiť od viacerých skúsených ľudí, zobrali sme si od každého niečo a držali sme sa ich rád. Na začiatku januára to bola konzultácia s pánom Vinogradovom a hodiny pózingu s Ekaterinou u vás v Čechách a na Slovensku nás usmerňoval Peter Antal. Vďaka Ekaterine som mala konečne bikiny, ktoré mi sadli a zdokonalila som sa v pózovaní. Na kempe v TARGET TEAMEsom sa naučila okrem iného aj súťažné líčenie.

Jaké jsou tvé další plány v nadcházející sezoně?

Najbližšie všetku svoju energiu a myšlienky sústredím na súťaž Arnold Classic Europe, ktorá je v septembri, a potom sa budem snažiť nominovať na Majstrovstvá sveta.

Když se ještě na chvíli vrátíme do minulosti: jak jsi se vůbec k posilování a fitness dostala?

Po skončení Farmaceutickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave som mala konečne čas venovať sa aj niečomu inému ako bolo štúdium a len tak pre seba, aby som dobre vyzerala, som začala navštevovať posilňovňu. Zoznámila som sa so svojím priateľom, ktorý mi dodal sebavedomie a myšlienku, že mám na to byť dobrá a vyniknúť. Odvtedy som úplne prepadla tomuto športu a stal sa mojou vášňou a závislosťou. Sú tomu tri roky.

Kdy tě poprvé napadlo, že zkusíš štěstí na závodech?

Mňa by to nenapadlo, ale môj priateľ mi dal chrobáka do hlavy. Po prvých mesiacoch cvičenia so mnou videl ako sa mením a ľahko naberám svaly. Tak ma začal učiť pózovať a po pol roku som absolvovala svoju prvú súťaž Amix Cup 2016 vo Vranove nad Topľou.

Jak vzpomínáš na své první závody? Kdo ti v začátcích pomáhal s přípravou?

Ako som už spomínala, tak môj priateľ Marián Grolmus. Mala som to šťastie, že hneď od začiatku som začala trénovať s niekým, kto sa rozumie tomuto športu a má aj niečo odsúťažene. Každú moju prípravu má pod kontrolou a pomáha mi ako sa dá. Či už pri tréningu, keď nevládzem, tak ma potlačí k lepšiemu výkonu alebo aj s varením a krabičkovaním. Na prvej súťaži som bola veľmi nervózna a skoro nič si nepamätám (směje se). Bolo mi teplo, nikoho som tam nepoznala, tešila som sa na sladké a z výsledku som nebola spokojná   Možno aj preto som potom poriadne zabrala na ďalšiu súťaž. Zlý výsledok ma neodradí, práve naopak. Ešte viac ma naštartuje v tréningoch a disciplíne.

Simona Hostačná

Přemýšlela jsi někdy, že bys startovala i v jiné závodní kategorii?

Áno, ľúbia sa mi bodyfitnessky, ich vyrysovanosť aj pózovanie. Potrebujú roky trénovať, aby to vyzeralo ako má a mohli ísť na pódium. Preto ich je aj menej ako bikinárok.

Bikini fitness se těší poměrně hojnému zájmu. Souhlasíš? Jak vnímáš svou kategorii z hlediska konkurence, možnosti prorazit na profi scénu…?

Bikini fitness je veľmi rozšírená kategória a nejedenkrát som počula, že už každá druhá je bikinárkou. Konkurencia je vysoká, čo som mala možnosť vidieť na Európe. Krásne symetrické pretekárky, pekne osvalené a dobré pripravené. Prekvapili ma hlavne Poľky a Ukrajinky, takže formu treba mať vždy a možno aj tá motika vystrelí. Profi scénu vidím ako ďalekú budúcnosť, keďže nemám ani toľko odtrénované a ani odsúťažené.

Kdo tě podporuje v přípravě? S kým v současné době spolupracuješ? A vyhovuje ti spolupráce?

V príprave ma podporuje najviac priateľ. Či už tým, že drží diétu so mnou alebo vybaví ubytovanie a letenky. Tiež moja mamina je mojou veľkou oporou a vždy pomôže, keď potrebujem. Čo sa týka doplnku výživy, tak mi pomohla SLOVENSKÁ ASOCIÁCIA FITNESS, KULTURISTIKY A SILOVÉHO TROJBOJA. Možnosť štartovať na Diamond Cupoch v Nafpliu a na Malte mi pomohli manželia Peckový, vďaka ktorým mám česť prezentovať športové oblečenie značky Nebbia. Spolupracuje sa mi s nimi veľmi dobre, sú to veľmi milí a pozitívne naladení ľudia, ktorí keď môžu, tak pomôžu.

Kde nyní trénuješ a jak vypadá tvůj trénink?

Trénujem vo fitku StarTrac Handlová. Riadim sa tým, že cvičím, pokým vládzem. Keď mám energiu, trénujem dvojfázovo každý deň, a keď príde únava, tak si dám deň voľna. Spravila som takto celú jarnú prípravu. Momentálne stihnem trikrát do týždňa  si odcvičiť zadok, dvakrát chrbát, ramená a hamstringy.

Chodí za tebou pro radu i nováčci? Co bys jim ze své zkušenosti poradila? Na co by si měli dát v začátcích pozor?

Minulú sezónu za mnou bolo pár dievčat na hodiny pózovania a čo sa týka tréningov, tak trénujem pár žien u nás v Handlovej, ktoré sa chcú dostať do formy. Na začiatku by mali cvičiť pod dohľadom trénera a nechať si poradiť. Začiatky sú vždy najdôležitejšie a keď sa raz naučíte správnu techniku, tak ju nezabudnete a uvidíte viditeľnejšie a rýchlejšie pokroky.

A co bys doporučila ženám, které by chtěly se cvičením začít, ale zatím váhají (bojí se reakcí v posilovně apod.)?

Odporučila by som, aby neváhali a nebáli sa niekoho poprosiť o radu. Myslím si, že každého poteší, keď može byť nápomocný a poradiť tomu druhému. A nech nezačínajú všetko od pondelka. Či už je to diéta alebo cvičenie. Veď aj nedeľa je deň. Moje ženy, ktoré trénujem, tak všetky okrásneli. Nielen schudli, ale aj ich chôdza a celkové vyžarovanie je iné.

Jak vnímá tvé soutěžní úspěchy nejbližší okolí? Máš podporu v rodině?

Najväčšiu podporu mám doma u priateľa a v mojej mamke, ktorá všetko prežíva so mnou. Tiež mám ústretové kolegyne v práci, tak keď si potrebujem štyrikrát odbehnúť v práci, aby som sa najedla, tak to už chápu a nenosia mi koláče, keď majú sviatok, ale dostávam proteínové tyčinky alebo ovocie. U nás v Handlovej pozná každý každého, tak počúvam gratulácie po súťažiach aj to, že mi držia palce.

Simona Hostačná Nebbia

Jak se ti daří skloubit náročné přípravy s osobním životem? Stíháš se věnovat i dalším zálibám?

Pravdu? Nič iné nestíham okrem práce, fitka, spánku a prípravy jedla.

Jaké jsou tvé cíle do budoucna? Máš ve sportovní kariéře nebo osobním životě nějakou nejvyšší metu, které bys chtěla dosáhnout, nějaký svůj sen?

Chcem byť najlepšou, akou môžem byť. Chcem nazbierať čo najviac skúseností a informácii, a potom ich posunúť niekomu, kto to bude potrebovať.

Simčo, díky za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů jak v pracovním, tak osobním životě. Chtěla bys na závěr vzkázat něco svým fanouškům a čtenářům?

Ďakujem každému, kto si našiel chvíľku času a prečítal si tento článok. Je mi potešením, že som zaujala Figurekeeper a dali mi priestor niečo vám o sebe prezradiť. Tieto otázky vo mne oživili pekné spomienky a chvíľu na zamyslenie, kam sa plánujem uberať.

Zaujal Tě Simonin příběh? Sleduj její Instagram a podpoř ji v cestě za dalším vítězstvím.

Zdroj fotografií a videí: Instagram Simony Hostačné


Nikdy nezapomenu na ty nevěřící pohledy v posilovně, tvrdí Daniel Minster

Osud nám často klade do cesty překážky, které mohou v mžiku převrátit náš dosavadní život naruby. S myšlenkou, že nic už nebude jako dříve, se musíme rozhodnout, jak pokračovat dál. Před podobným rozhodnutím stál před dvanácti lety i Daniel Minster, kterého autonehoda upoutala na invalidní vozík. Nevzala mu ale chuť do cvičení: dnes je Daniel profesionálním kulturistou a inspirací pro ostatní. Jak se dokázal se svým zraněním vyrovnat? A co by vzkázal těm, kteří o svých snech pochybují? To nám prozradil v dnešním rozhovoru.

Dane, díky, že jsi přijal naše pozvání rozhovoru. Můžeš na začátku čtenářům prozradit, co tě vůbec přivedlo k činkám a poprvé do posilovny?

Co bylo prvním impulsem k posilování ? Tak především to byl můj otec a posléze i bratr. Doma v panelovém domě oba společně vybudovali na tehdejší poměry dobře vybavenou posilovnu. Takže zázemí bylo, já v té době jezdil na BMX a pracoval na fyzičce, jak jen to šlo. Tehdy mi bylo 17 let.

Jak vzpomínáš na své začátky? Odkud jsi tehdy čerpal informace o fitness, tréninku a stravě…?

Vzpomínky na začátky posilování mám jen v tom dobrém, i když tehdy nebylo tolik dostupných informací, studií o trénincích nebo doplňků stravy jako je dnes, prostě nás to bavilo.Chodil jsem cvičit s kamarádem, navzájem jsme se hecovali, snažili se jeden druhého překonat. Jo, bylo to krásné období. Informace se čerpaly především z časopisů, jelikož internet nebyl. Ovšem v té době už bylo k mání na stáncích PNS dostatek časopisů.

Zvažoval jsi závody v kulturistice už v mládí?

V tom věku, a vlastně ani pozdějším, jsem vůbec o soutěžení neuvažoval. Sice jsem sledoval, kdo kde se jak umístil, ale jak říkám, vůbec by mě ani nenapadlo, že bych jednou vstoupil na pódium a pózoval pro veřejnost, natož soutěžil.

Mohl bys říci čtenářům více o svém zranění?

Má diagnóza po autonehodě byla rozdrcený obratel TH10 v oblasti hrudníku, a tím i úplné přerušení míchy, což mělo za následek ochrnutí více jak poloviny těla.

Daniel Minster

Jak vypadaly tvé nové „začátky“ v posilovně?

Na to si vzpomínám až moc dobře i teď, po 12 letech strávených na vozíku. Zaprvé nikdy nezapomenu na ty nevěřící pohledy ostatních návštěvníku posilovny, co že tam vlastně chci, snad ne cvičit, natož se sápat na lavičku. Samotný pocit těla a vůbec sedu třeba pod multipress, kdy jsem chtěl znovu okusit tlaky na ramena, všechno bylo takové podivné, nepřirozené… No, vyžadovalo to hodně si přivyknout na nový stav držení těla, zvyknout si na zcela nové pocity a vůbec vnímat své ochrnuté tělo.

Co tě nakonec přimělo zkusit štěstí na soutěžním pódiu?

Ono to vše vyplynulo tak nějak z nabídky od Toma Bureše a Martina Jebase. Z jejich strany vzešel nápad, zdali bych to nechtěl zkusit na soutěžním pódiu. Dostal jsem na rozmyšlenou tři týdny. Jelikož jsem do té doby nad touhle možností vůbec neuvažoval, ale z internetu jsem věděl, že ve světě existuje kategorie soutěžících na vozíku, byl jsem z toho docela zaskočen. Nakonec jsem si říkal, že zkusit se má všechno, a tak jsem s jejich nabídkou souhlasil.

V současnosti jsi držitelem profesionální karty. Co se ti honilo hlavou, když přišla nabídka nastoupit profesionální dráhu?

Nabídka k obdržení PRO karty přišla velmi brzo, v době, kdy na mne moc svaloviny nebylo, takže jsem jí po zvážení odmítnul a to na dobu tří let s tím, že až něco naberu tak si o PRO kartu zkusím požádat sám. Tří roky strávené v posilovně v objemovém a střídavě dietním období utekly jak nic. Něco jsem nabral i zkušenosti kolem stravování pobral a v roce 2016 jsem zažádal o PRO kartu. Následně mé žádosti bylo vyhověno a na nadcházející soutěžní sezonu  2017 mi byla udělena PRO karta.

Svou profesionální premiéru jsi měl na Arnold Classic v Ohiu, je to tak? Jaké sis odvážel dojmy? Co atmosféra a fanoušci?

Ano, první PRO soutěž byla hned jedna z nejprestižnějších soutěží, a to Arnold Clasic. Dojmy byly skvělé, už samotná pozvánka, která vám musí přijít domů, byla pro mne něčím výjimečným. Pravda je, že jsem měl trochu obavy a trému, jak to vše zvládnu s přípravou, jaké bude cestování a vůbec samotná superkompenzace. Ale nakonec mé obavy byly naprosto zbytečné, veškerá organizace neměla jedinou chybu, soutěž i atmosféru jsem si užil na 100 % byla to naprostá spokojenost. Arnold Classic v Ohiu mám jako naprostou TOP soutěž.

Jak probíhaly tvé přípravy na cestu?

Přípravy na samotné cestování se nijak neliší od běžného cestování, hlavně si nic nezapomenout, nic extra nebalíte, krom gum na rozcvičení a i ty byly zbytečné, jelikož v zákulisí AC se nacházela bohatě vybavena rozcvičovna.

Do zámoří ses letos podíval už několikrát. Jak hodnotíš uplynulou soutěžní sezonu?

Uplynulou sezonu hodnotím kladně, opravdu jsem v rámci svého handicapu spokojen. Samozřejmě, vždy je na čem zapracovat a posouvat se dál, ale vše nemůžete mít hned. Táto sezona byla pro mne výjimečná, a to z několika důvodů: za prvé mne čekala účast na třech soutěžích a mimo jiné i sice krátkodobá, ale pro mne velmi cenná spolupráce s jedním z profi trenéru v USA. Tohle předsoutěžní vedení mi opět dalo pár cenných zkušeností, a to jak v tréninku, tak i v samotném dietování před samotnou soutěží. Jsem za to moc rád a už se těším, až si to znovu zopakuji.

Co si myslíš o tom, jak se vyvíjí kategorie vozíčkářů? Kudy myslíš, že se bude ubírat další vývoj?

Vývoj kategorie vozmenů kulturistu jde dopředu, už  tento rok proběhne první ročník Mr. Olympia v této kategorii. Sice se bude jednat o pódium na expu soutěže, ale i tak je to dobrý začátek pro další ročníky a vývoj této kategorie. Bohužel pro mne letošní soutěžní sezona již skončila, a tudíž se Mr. Olympia z důvodu rekonvalescence zranění nezúčastním.

Měl jsi možnost setkat se blíže i s dalšími závodníky ve své kategorii?

Tak určitě, jednak spolu komunikujeme prostřednictvím sociálních sítí a na samotné soutěži jsme všichni tak nějak v blízkém kontaktu, kde mezi námi panuje velmi dobrá kamarádská nálada. Myslím si, že ani tak o samotné soutěžení nejde,  jako spíše o to užít si atmosféru a ukázat ostatním lidem, že ani s poraněním míchy a upoutáním na invalidní vozík život nekončí.

Reaguje okolí pozitivně na tvé úspěchy a zálibu v kulturistice?

Ale tak já myslím, že jo, sice v těch začátcích mi to přišlo, že si sem tam si ze mne utahují a více méně jsem pro srandu všem v okolí, ale postupem času a účasti na soutěžích to nabývá na vážnosti a uznání toho, kolik do tohoto sportu dávám.

A co ostatní cvičenci? Musí to být pro ně motivace dát do toho všechno, když vidí tvé úsilí a výkony. Chodí za tebou pro radu i méně zkušení návštěvníci posilovny?

Postupem času dotazů přibývalo jak ze strany mladších, tak i starších cvičenců, týkajících se hlavně stravování. Někdy mi to nedá, když vidím především ty mladší, jak se kroutí pod zbytečně velkou vahou činek, tak sám poradím. Někteří radu přijmou, a jsou i takoví, co mají svou hlavu a dál nesmyslně cvičí. Dokonce mi bylo nabídnuto i trenérství, ale na to zatím nemám čas z důvodu vlastních příprav a trénování na soutěže.

Máš nebo měl jsi ty sám nějaký sportovní vzor?

Tak maximálně jsem vzhlížel k Arnoldovi, ten byl, je a bude i nadále ikonou kulturistiky. Ten je pro mne, dá se říct, vzorem, to je tak vše.

Kde v současné době trénuješ? A měníš v průběhu roku nějak zásadně svůj trénink?

Momentálně cvičím v místním malém fitku, žádná extra výbava, max. dvě kladky a zbytek vše jednoručky a velké nakládací činky. Tím bych chtěl poukázat, že dobře se dá zacvičit všude a nepotřebujete k tomu špičkově vybavené fitko. Akorát tedy krátce (asi dva měsíce) před soutěží prostřídám místní fitko s fitkem vybaveným posilovacími stroji. Tréninky nijak extrémně neměním: tu a tam zvednu nebo uberu opakování, vyměním cviky, žádné radikální změny nedělám. Krom nohou, ty mě nebaví, a tak je necvičím vůbec. Není pravdou, že kdo necvičí dřepy není kulturista (směje se).

Kdo ti pomáhá s přípravou na závody a na cestách?

V těch začátcích to byl především Tomáš Bureš a Standa Pešat. Teď už si jídlo a tréninky dělám sám. Samozřejmě, že vždy přijde vhod, když vaší předsoutěžní formu zhlédne i oko někoho jiného. Co se cestování týče, tak to je o tom, kdo je zasvěcen do cvičení a má zrovna v danou dobu čas se mnou cestovat na soutěž.

Jaké máš plány v příští závodní sezoně? Na které soutěži tě fanoušci zase uvidí?

Jak jsem již psal, letos mám odsoutěženo, a to díky zranění. Ale aspoň si tělo odpočine, jelikož dostalo poslední tři roky nepřetržitě zabrat a ten nechtěný oddych přijde vhod. Jinak bych se k němu nedonutil, a to by taky nebylo moc dobré. Takže, jak vždy v těchto příhodných situacích říkám, všechno zlé je k něčemu dobré. Na příští sezonu se určitě chci účastnit do třetice a asi i naposled soutěže Arnold Classic v Ohiu a jako poslední soutěž bych chtěl absolvovat Mr. Olympia v Las Vegas. To je můj záměr a snad to i tak vyjde.

Jak se ti daří skloubit kariéru profíka a rodinný život?

Tady musím vyzvednout nenahraditelnou podporu, pochopení a v neposlední řadě hlavně pomoc ze strany manželky. Bez její pomoci si to vůbec nedovedu představit. Sám jsem zaměstnám v místní firmě kde je pracovní doba od 6:00 do 14:30. Potom rychle domů připravit se na trénink, odcvičit příprava jídla atd., toho času je opravdu pomálu. A takhle to jde den za dnem, takže jsem vděčný za její pomoc.

Máš nějaký další cíl (v kariéře, osobním životě), kterého bys chtěl v následujících letech dosáhnout?

Já nemám v oblibě cokoli předem plánovat. A když už k tomu plánování dojde, tak vždy s nadhledem a rezervou. Mám takovou zkušenost, že ne vždy vše vychází tak, jak si naplánujete, takže pokud je tu, jak říkám, nějaký ten nadhled, nejste v konečném důsledku tolik zklamaní a v pohodě pokračujete dál.

Dane, děkuji za tvůj čas a přeji mnoho dalších úspěchů do dalších let. Chtěl bys na závěr vzkázat něco svým přátelům, fanouškům, čtenářům?

Když si cokoliv vezmete do hlavy, že to chcete, ono se to daří a splní se to. Jen si za tím musíte jít. A platí to ve všech směrech, ne jen pro cvičení. Tak se nevzdávejte svých snů a cílů. Každým dnem se jim přiblížíte.

Zaujal tě Danův životní příběh? Sleduj ho na Instagramu a podpoř ho tak na jeho cestě na Olympii.

A mimochodem: věděl jsi, že Daniel má na svém kontě, kromě cenných vítězství z profi soutěží, i jeden světový rekord?

Zdroj fotografií a videí: Instagram Daniela Minstera, Youtube.com


Pavle se změnil život: „Ani na okamžik jsem nepřemýšlela, že to vzdám.“

Maminky po porodu nemají lehký život. Rostoucí potomek jim často dělá starosti a když se k tomu přidá ještě stres v práci, na postavě vám to nepřidá. Naše čtenářka (a dvojnásobná maminka) Pavla Selucká-Roderová se ale rozhodla pro změnu: pohovku vyměnila za nepohodlí v posilovně. Od základů změnila své stravovací návyky. Dnes se už zase raduje ze života, jak ale sama říká, nejde o nárazovou změnu. Jak se vyrovnávala s těžkými začátky v posilovně? A co by doporučila ostatním čtenářkám-maminkám, pokud chtějí zpátky štíhlou postavu? O tom bude náš dnešní rozhovor.

Pavlo, nejdříve bych tě poprosil, jestli by ses mohla čtenářům krátce představit.

Jmenuji se Pavla Selucká Roderová, je mi 33 let a pocházím ze Znojma. S manželem máme dvě děti, oba dva podnikáme. Manžel pracuje jako tatér ve svém studiu Dark Spirit tattoo ve Znojmě. A já mám kosmetické studio, které je zaměřené výhradně na prodlužování řas. Jmenuje se Salon Queen a také se nachází ve Znojmě.

Pojďme na úvod k počátkům tvé proměny: Co tě přimělo k tomu, abys navštívila posilovnu a změnila svůj životní styl?

V době, kdy jsem zůstala na mateřské, šla kila rychle nahoru. Žádný pohyb, spousta jídla…Hlavně toho, co člověk dojídá po dětech. Každá máma to jistě zná, a mě najednou došlo, že takhle to nechci. V obchodě mi prodavačky s pošklebkem sdělovaly, ze větší velikost bohužel nevyrábí. Dětem jsem venku pomalu nestíhala… A když ano, tak jsem nemohla popadnout dech. Hlavně jsem se nelíbila sama sobě.

Řekla jsem si: Dost. A začala jsem to řešit. Mnohdy samozřejmě člověk chybuje a i já jsem na to šla zprvu špatně. Prvního půl roku jsem vyzkoušela různé diety, které sice vedly k rychlému úbytku váhy, ale teď už vím, že to nebylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Váha šla rychle dolů ale pak zase zpět nahoru a tak se to opakovalo několikrát dokola. O tom, že to asi nebude ten nejzdravější a nejvhodnější způsob, se asi nemá ani cenu zmiňovat. Poté, co jsem se v tom několik měsíců plácala a neustále se nervovala čísilkem, co mi váha ukazovala, jsem se rozhodla začít se trošku hýbat a zašla jsem do fitka.

 Jak vzpomínáš na své začátky v posilovně?

Prostředí to pro mě nebylo úplně cizí, ale věděla jsem že jestli to budu chtít dělat pořádně, tak budu potřebovat odbornou pomoc. Po krátkém hledání jsem našla nejlepší fitko, jaké jsem si jen mohla přát – Fitness DAUN na Masarykově náměstí ve Znojmě – a trenéra Mirka Kupce, kterému vděčím za vše co jsem se kdy naučila a dokázala. Ve fitku jsem navíc získala spoustu nových přátel, kteří mě ve všem podporovali a motivovali.

Takže jsi cvičila už dříve? A můžeš ostatním ženám (maminkám) přiblížit, jak tvé návštěvy posilovny po porodu probíhaly?

Žila jsem 3 roky s osobním trenérem a byla jsem s ním párkrát cvičit. Bylo mi tenkrát 19 a tím párkrát myslím asi desetkrát (směje se). Takže když jsem před dvěma lety začínala, neuměla jsem v podstatě nic, nebyla jsem pomalu schopna sednout si z lehu. Všechno mě musel trenér naučit krůček po krůčku. Prvních několik měsíců jsem cvičila jen s vlastní váhou, abych posílila střed těla. Až potom mě vzal k činkám a na stroje. Věděla jsem hned, že to bude to, co chci. Našla jsem se v tom. Silové tréninky – to bylo to pravé pro mě. Motivovalo mě neskutečně moc každé další kilo, co mi přidal.

Jednou ze zásadních věci pro mě ale také bylo, že po dvou měsících, co jsem začala chodit do fitka, se ke mě přidal i můj muž. On sám s našimi dětmi přibral 20 kg, a když viděl mě, tak se rozhodl, že s tím také začne něco dělat. Motivovali a povzbuzovali jsme se navzájem. Myslím si, že je to velká výhra, když jsou na to dva. Strava i tréninky jsou najednou lepší, smysluplnější. A jednodušší. Není nad to, když se lidé podporují v tom, co dělají.

Manžel Pavly SeluckéVe dvou se to lépe táhne: Pavlin manžel a jeho proměna

Co pro tebe bylo ve fitku nejtěžší? Bojovala jsi se zažitými předsudky typu „Budu se cítit trapně, všichni na mě budou zírat…“?

Tím, že je fitko celkem malé a potkávám se tam s těmi stejnými lidmi, tak jsem byla po této stránce úplně v pohodě. Všichni tam vždy byli skvělí a nezažila jsem tam za tu dobu, že by si někdo z někoho utahoval nebo se mu posmíval. Samozřejmě že začátky byly hrozné: odcházela jsem kolikrát úplně vyřízená a má cesta vedla rovnou domu a spát (směje se). Koneckonců i teď tomu mnohdy není jinak. Lidi si často myslí, že jen na začátku je to těžké. Omyl. Těžké to bude vždy, když se člověk snaží neustále zdokonalovat a jít dál.

Trenér často vzpomíná na to, jak jsem byla vyřízená. Jak jsem nic nezvládla, nic neuměla, ani zatnout břicho. Nevěděla jsem jak (směje se). Záda mě bolela, udýchat jsem nic nemohla… Ale chtěla jsem to změnit. Říkala jsem si, ze přece ve 30 letech nedopustím, abych to vzdala. Ze to proste musí jít. Když to dokážou jiní, musím i já. A ono to šlo. A tím, že jsem měla obrovské štěstí v tom, že jsem měla kolem sebe samé skvěle lidi, tak jsem ani na chvilku nepřemýšlela nad tím, že to vzdám.

A  tvůj výsledek? Jsi spokojena s váhovým úbytkem?

Já třeba váhu skoro nesleduji, chodím pravidelně na InBody. A díky tomu vím, že to, co ukazuje normální váha není vůbec podstatné. Já měla před dvěma lety 73 kg a dnes mi to lítá kolem 70ti (směje se). Dva roky se snažím nabírat svalovou hmotu, a u žen to není zase tak jednoduché. Když shrnu své výsledky, tak váha za dva roky podle posledního měření: 73/68,7 svalová hmota: 27/32,4 a tuk : 24,1/ 11,2. Váha jako taková není důležitá, když člověk cvičí. Je hloupost stresovat se, že mi dvě tři kila lítají nahoru nebo dolů. Stejně je to většinou jen voda.

Pavla Selucká

Všimlo si změny i tvé okolí? Zaznamenala jsi nějaké reakce?

Všichni to brali pozitivně, ale našly se i poznámky typu ‘jez něco, podívej se jak vypadáš…’ A později pro změnu ‘už bys to měla trošku omezit, budeš jak chlap’ a ,‘není to už moc?’. Takže si nevybereš. Sto lidí, sto chutí.

Co bys poradila ostatním ženám, které by rády změnily svou postavou, ale jsou teprve na začátku cesty?

Určitě bych jim poradila, ať se nestresují, když jim nepůjde hned vše tak, jak by si přály. Vše chce svůj čas a trpělivost. Také bych je určitě ráda varovala před rychlodietama, kterých je všude spousta a nemají moc smysl. A v neposlední řadě bych určitě doporučila zařadit silové tréninky. Nikdo nenabere za pár dní x kg tuku nebo svalů. To by si měly hlavně holky, co to řeší, uvědomit a nestresovat se zbytečně. Být v klidu a bez stresu je podle mě taky důležitý bod k úspěchu. Je strašná škoda, že se holky bojí zvedat váhy, myslí si ze z nich bude během chvilky chlap. Věřte mi, tak rychle to fakt nejde (směje se). Silové tréninky krásně tvarují postavu, zpevní tělo a zrychlují metabolismus. Vůbec bych se jich nebála.

Když už jsme se dostali ke tréninku, podělíš se s námi o své silové výkony?

Je mi jasné, že to nejsou žádná závratná čísla, ale makám na sobě teprve dva roky a na začátku jsem byla ráda, že jsem udělala 10 dřepů bez závaží a že jsem to vůbec rozdýchala (směje se). Zatím mám maximálky: bench press 60 kg, mrtvý tah 104 kg, dřepy 100 kg. 

Podotýkám, že nejedeme žádný silový trojboj nebo podobně zaměřené tréninky. Takže ve fitku jedu úplně všechno: objemové tréninky, silové, všechny partie a všechny možné cviky. Takže ty váhy nejdou nahoru tak rychle, jako u lidí, co se soustředí stále na to stejné. Jako třeba lifteři, co se snaží dosáhnout co největšího maxima. Já cvičím pouze pro sebe, nemám žádné závodní ambice, ať už ve fitness nebo powerliftingu.

A co jídelníček? Kdo ti na začátku pomohl s jeho úpravou?

Na Facebooku jsem narazila na skupinu Fitness Motivation, která mi také hodně pomohla v mých otázkách. Témat, co se v ní probírá, je spousta a dalo by se říci, že v ní člověk dohledá snad úplně vše, co ho napadne. A pravě tam jsem narazila na Michala Josefa Tótha, výživového poradce, kterého jsem oslovila ohledně jídelníčku. Po několika doporučení ze strany jeho dosavadních klientů jsem se rozhodla také využít jeho služeb. Michal chtěl samozřejmě vědět, jak zaměřený jídelníček by měl být a co od něj očekávám. Po zodpovězení vstupních otázek jsem se po krátké době dočkala svého jídelníčku. Nebudu lhát, že mě nepřekvapil. První, co mě napadlo byla myšlenka: Proboha, tolik toho za den přeci nemůžu sníst…

Až Michal mi díky svému jídelníčku ukázal, jak na to, a velice mě překvapilo, že na tom vlastně vůbec nic není. Žádné nesmyslné diety, žádné trápení hladem, právě naopak. Konečně jsem začala pořádně a pravidelně jist – a k mému překvapení to po krátké době začalo fungovat.

Recept na úspěch? Podle Pavly vyvážená strava, žádné striktní diety

Které návyky jsou podle tebe při změně stravování klíčové? Na co by si měli dát čtenáři pozor?

Myslím si, že u stravy je hodně důležitá pravidelnost, vyváženost a také samozřejmě pitný režim. S jídelníčkem od Michala jsem se naučila jist, nepřipadám si v ničem omezena.  Vděčná mu jsem hlavně za neustálou podporu z jeho strany. Nedokážu ani odhadnout, kolik mi za tu dobu zodpověděl dotazů a kolik rad jsem od něj dostala. Hodně mi také pomohly jeho dvě knížky (Co vám výživový poradci neříkají a Projezte se k novému tělu), díky kterým jsem také spoustu věcí pochopila.

Určitě bych jim doporučila, ať to berou sportovně. Ať se nehroutí a nestresují tím, že si občas dají i něco navíc. Je to opravdu o tom změnit stravovací návyky tak, aby to šlo udržet dlouhodobě. A ne se trápit. Věřte mi, jde to.

Inspiroval tě Pavlin příběh? Sleduj její proměnu na sociálních sítích a sdílej článek s ostatními.

Zdroj fotografií: Instagram Pavly Selucké-Roderové


Kal Szkalak: Rebel, který se vzepřel systému. A prohrál.

Zlatá éra kulturistiky. V 70. letech zažívala americká kulturistika nebývalý rozvoj. Na obálkách sportovních časopisů se střídali Columbu, Schwarzenegger, Oliva… nebo třeba Kal Szkalak. Do té doby neznámý talent vzal soutěžní pódia útokem a díky své temperamentní povaze se dostal mezi ty nejlepší. Jen proto, aby těsně pod vrcholem přišel o všechno a ze dne na den ukončil nadějnou kariéru. Jaké byly životní osudy jednoho z nejnadanějších kulturistů minulého století?

 Cizinec s genetikou šampiona

Kalmán Szkalak se narodil v roce 1953 v Maďarsku. Po nevydařené Maďarské revoluci celá rodina emigrovala, aby se vyhnula represím a pronásledování. Nový domov našli v Delaware, kde Kal vyrůstal.

Od mládí pracoval v posilovně, kde se zakrátko projevilo jeho nadání. Brzy zvedl na bench press dvojnásobek své vlastní tělesné váhy. A protože rychle nabíral svalovou hmotu, rozhodl se zkusit štěstí na soutěžních prknech.

Začátky hvězdné kariéry

V roce 1975 vyhrál Kal soutěž Mr. Delaware: Kromě trofeje získal i přízeň mnoha fanoušků. Kulturistice úplně propadl. Věděl, že pokud chce být nejlepší, musí s těmi nejlepšími trénovat. Rozhodl se proto vyrazit do Mekky kulturistiky –  proslulé Gold´s Gym. Za první trénink utratil svůj poslední dolar.

Brzy si ho všimli Arnold Schwarzenegger a Ken Waller. Kal se stal součástí jejich „gangu“ a podobně jako Arnie, také on sbíral jeden soutěžní titul za druhým. Toho roku vyhrál klání Mr. California, rok nato dokonce Mr. America.

 Szkalak vs. Weider

V roce 1977 vybojoval Kal své další vítězství. Na Mr. Universe ve Francii porazil Mika Mentzera s náskokem jediného bodu! Fanoušky si ale získal Kal, a to především masivní horní polovinou těla. Zrodila se nová kulturistická hvězda.

Kal se stal ústřední postavou Weiderova časopisu Muscle Builder . Jeho fotografie nechyběla v žádném vydaném čísle.

Joe Weider ale mladého šampiona podcenil. Na rozdíl od ostatních totiž nebyl ochoten podřizovat se ostatním – ani Weiderovi. Objevily se náznaky sporu. Kal ho nejdříve požádal, aby mu zaplatil za všechny použité fotografie.

Kal Szkalak

Když to Weider odmítl, jednoduše vrazil do jeho kanceláře, sebral všechny fotografie a vydal se k východu. Na cestě ale potkal Weidera, který se jej pokusil zastavit. Kal neváhal a brzy nato přišlo Weiderovi předvolání k soudu.

Horlivý šampion se postavil i proti federaci IFBB. Podle pravidel se její členové nesměli účastnit soutěží pod záštitou cizí organizace. Kal s tím nesouhlasil a rozhodl se založit Professional Bodybuilding Union. Získal dokonce podporu Arnolda Schwarzeneggera.

Joe a Ben Weider (předseda federace IFBB) museli jednat. Svolali schůzku, na které chtěli Szkalaka od jeho úmyslu odradit.

Ten sice od svého záměru neustoupil, ale zradil ho Arnold. Když viděl, že se situace začíná otáčet, rychle se z jednání omluvil a odešel. Bez jeho podpory neměla myšlenka šanci na úspěch.

Poslední „mučednické“ vystoupení

V následujícím roce se Kal zúčastnil Mr. Olympia. Nastupoval v životní formě. Když se objevil na pódiu, zazněl bouřlivý potlesk a jásot ze všech stran. Diváci měli o vítězi jasno.

Pak ale přišlo šokující oznámení. Kal Szkalak – páté místo! Z výhry se toho večera radoval úřadující šampion Frank Zane. 

Jak se to mohlo stát? Rozhořčení diváků nemělo konce. Jen málokdo z nich tušil, že za verdiktem rozhodčích je možná něco víc. O probíhajícím sporu jejich idola a Joe Weidera neměli ponětí.

Toho dne ukončil Kal Szkalak profesionální kariéru. S fanoušky se rozloučil pózou, která vešla do dějin. Kal Szkalak – Ukřižovaný! Tak skončil příběh sportovce, který se vzepřel systému, proti kterému ale neměl šanci vyhrát.

Kal Szkalak

Zdroj fotografií a videí: Rxmuscle.com, YouTube.com


Niko Kvasnovský: „Mobily a sociálne siete zredukovali chuť tvrdo trénovať!“

Dříve v kulturistice sám závodil, dnes pomáhá s přípravou druhým Spolupráce s klienty a nadějnými závodníky je pro něj denním chlebem, ale i radostí. Jak se vlastně Niko Kvasnovský dostal k činkám? Co si myslí o současné kulturistické scéně nebo třeba stále oblíbenější proteinové dietě? A jak vnímá návrat svého učitele a kamaráda Stanislava Slimáka na soutěžní pódia? Na to jsme se ho zeptali v dnešním rozhovoru.

Niko, děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Můžeš na začátku čtenářům prozradit, co tě k posilování a kulturistice přivedlo?

V minulosti som hrával basketbal keďže v Pezinku bol populárny. K basketbalu patrila i silová príprava v posilňovni a tam som zistil, že relatívne dobre naberám svalovú hmotu. Najprv som cvičil doma len tak s jednoduchým náradím a keď som sa cítil na to, že už môžem vkročiť do komerčnejšieho fitka, resp. vtedy činkarne, tak som to šiel skúsiť. Nič som nevedel o kulturistike ako takej, len miestni chlapci sa ma pýtali, či by som nevyskúšal nejakú súťaž. A skúsil som.

Kdy ses rozhodl, že se postavíš na závodní prkna? Kdo ti v začátcích pomáhal?

V Pezinku som mal možnosť zhliadnut v minulosti už populárneho Stana Slimaka, ktorý v tomto sporte uz pretekal. Začal som obdivovať veľké svaly, sledovať časopisy a snažiť sa podobať nejakej postave z fotiek v časopisoch keďže vtedy nebol internet. V roku 2000 ako 18ročny som zatelefonoval na vtedajšiu SAKST (dnes SAFKST) či poriadaju nejaké jesenne súťaže pre juniorov a pod.

Niko Kvasnovský

Samozrejme k tomuto kroku som sa odhodlal až po „vyhecovani“ okolia – chlapcov, sparing partnerov v cinkarni kde som trávil veľa času. Telefón mi zdvihol vtedajší generálny sekretár asociácie Ing. arch. Peter Uricek, ktorý ma zavolal sa ukázať do trnavskej Fortuny. Z jeho pohľadu som však vyčítal, že to nie je žiadna sláva, no povedal, že nech to skúsim. Na prvé juniorské majstrovstva SR som nastúpil za Fortunu Trnava teda a bola to pre mňa veľká česť byt pod hlavičkou tejto kulturistickej bašty nielen na Slovensku, ale aj v CR a som jej verný dodnes. Na prvú súťaž mi pomáhal sám Peter Uricek.

Za jaký tým jsi závodil?

Vždy to bola FORTUNA TRNAVA. Tento klub som nikdy nevymenil.

V minulosti ses několikrát zúčastnil Mistrovství Slovenska, nechyběl jsi ani na Velké ceně Rakouska nebo Austria Cupu… Kterého úspěchu si na závodech ceníš nejvíce?

Súťaže v Rakúsku som si tak nejak obľúbil, navštevujem ich aj s mojimi zverencami, našiel som si medzi reprezentantmi Rakúska aj par priateľov, prezident rakúskej federácie IFFB Austria Wolfgang Shrober je dobrý chlapík, je mojim priateľom.

Najviac si asi cením 2. miesto z majstrovstiev SR v roku 2008, kde ma porazil iba kamaráť Laco Kuzder, vtedajší zverenec Igora Kocisa tiež môjho dobrého kamaráta. Súťaž sa konala v Banskej Bystrici, poriadal ju kamarát Mišo Mokoš, ktorý tam tiež mimochodom zavodil. Bola to taká prvá veľkolepá súťaž na Slovensku, ktorá sa niesla v takom honosnejšom duchu, prosto nebolo to, načo sme boli zvyknutí zo starých kulturakov, bolo to niečo nove na čom si dali organizátori záležať. Mne tam vyšla celkom fajn aj forma taká prvá konkurencieschopná kde sa zúročilo to moje učenie sa na vlastných chybách v tej dobe. V hľadisku som mal tiež početný fanklub, takže o to to bolo príjemnejšie medajlove umiestnenie pre mňa.

Dnes už nezávodíš, je to tak? 

Áno, je to tak. Dnes už len pripravujem zverencov na závody, ktorých sa zúčastňujem už len ako kauč.

Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že by ses k závodům vrátil?

Momentálne pri tom všetkom nad tým neuvažujem.

V pezinockém SportFitt centru pracuješ jako trenér. Co tě na práci nejvíc baví?

Ano, pracujem ako inštruktor vo fitness. Baví ma na tom to, keď sú klienti spokojní a ja si dokážem overiť svoje nadobudnuté vedomosti v praxi. Samozrejme poteší aj kde-tu nejaká medaila, ktorú nejaký zverenec získa a ja sa aspoň máličko na nej môžem podpísať.

Spolupracuješ s dalšími slovenskými závodníky? Kdo patří mezi tvé svěřence?

V minulosti som na amatérskej scéne pripravoval slovenského reprezentanta v klasickej kulturistike Andreja Vargu. Spomedzi kulturistov sú to mnohí amatérski pretekári súťažiaci na domácej i medzinárodnej scéne a samozrejme tiež dievčaťa súťažiace v bikini fitness. Nechcem sa vyjadrovať menovite aby som niekoho nezabudol spomenúť, no celkovo som na kulturistiku v poslednej dobe tak zanevrel – vytratilo sa z nej to pravé „kulturistické“ a do popredia sa dostavajú kategórie, ktoré sú s prepáčením pre mňa nezmyslom tohto športu. Nechcem nikoho uraziť!

Niko Kvasnovský a Andrej Varga

V přípravách jsi pomáhal taky Stanu Slimákovi. Jak hodnotíš jeho „comeback“ a uplynulou soutěžní sezonu?

Stano Slimák to je pre mňa kapitola na zvlášť debatu! Málokto vie, že Stano Slimák bol učiteľom TV na základnej skole! Učil ma telesnú výchovu, vláčili sme sa po basketbalových turnajoch ako žiaci, on bol veľký, my mali – mladi žiaci. Bol to prvý kulturista, ktorého som videl naživo! Bol vzor, ktorého som v tej dobe pozoroval už len na plagátoch visiacich v cinkarni, keďže Stano prestal súťažiť v dobe keď som ja začínal. Potom prešlo par rokov a Stano sa vrátil na stage no ja som bol zo súťažného pódia už mimo. Mimo ako pretekár. Nemôžem povedať, že som ho nejak pripravoval, trénoval alebo podobne! Stano vždy vedel čo ma robiť! Sem tam sa ma niečo spýtal, prebrali sme to spolu, cvičili sme spolu a tak! Obaja sme si plnili sen: Stano svojim návratom na stage a ja sen zažiť, resp. vidieť Slimáka, toho istého Stana Slimáka na ktorého som sa díval ako mladý kulturista na plagatoch visiacich v činkarni, na pódiu bojovať vo forme za Fortunu Trnava! Toto je kulturistika!

Čiže Stanov návrat hodnotím ako splnený sen, môj aj jeho! Bol som prítomný na všetkých jeho súťažiach v tejto comeback sezóne okrem jednej, kde som absolvoval sústredenie s cyklistami. Jeho comeback hodnotím pozitívne či už vysledkovo, dosiahol slušné umiestnenia, no hlavne to hodnotím pozitívne z pohľadu toho, že chlap si robí, čo ho baví, žije si svoj sen a jeho manželka Zuzka mu v tom pomáha a fandi mu!

Co se podle tebe, z pohledu trenéra (závodníka) v kulturistice za poslední roky nejvíce změnilo? Vidíš dnes nějaký podstatný rozdíl oproti době, kdy jsi soutěžil ty sám?

Mobilne telefóny, aplikácie a sociálne siete zredukovali chuť tvrdo trénovať a byt ozajstným srdciarom – kulturistom. Nie pseudokulturistom dneska! Česť výnimkám! Ja chápem, každý musí nejak začať, ale kulturisti minulej aj mojej doby trénovali dlhé roky, kým sa vôbec odhodlali postaviť na pódium, nie to byt šampiónom! Šampiónom mohol byt geneticky obdarený a mimoriadne talentovaný somatotyp, ktorý musel disponovať rozvojom všetkých svalových skupín v povinných postojoch a polohách! Dnes je takýchto ozaj menej a menej. Vyprofilovali sa nám tu kategórie, asociácie atd., v ktorých sa fabrikujú šampióni zo dna na deň! Tuto tému by som na tejto pôde nechal bez komentára.

Chodí k tobě pro radu i začátečníci?

Áno. A veľmi rad im pomôžem lebo sa odhodlajú spýtať a keď sú mladi a majú chuť trénovať, dá sa s nimi veľmi dobre nakladať a „hýbať“.

Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se podle tebe začátečníci nejčastěji dopouštějí? A co bys jim doporučil?

Zla technika cvičenia vyplývajúca najmä z ťažkých Váh a kopiracie tréningov z videí profesionálov za účelom dobre vyzerať na instagramovych postoch a príbehoch.

Máš mezi svými klienty více mužů nebo žen? Která skupina je aktivnější?

Myslím, že ženy majú menej nestne povahy v tomto a skôr sa „ponížia“ a spýtajú  na radu. Ale nemôžem povedať, že by počet mužov využívajúcich služby trénerov klesal.

Pořád platí, že ženy chtějí převážně zhubnout a muži zase nabírat hmotu?

Môžeme to tak povedať globálne. I keď obrovská svalovina dnes nie je trendom či už u mužov alebo u žien. Ženy dneska podľa mňa chcú byt abnormálne štíhle… A muži dnešnej doby vedia, že obrovská, hypertrofická svalovina je im k ničomu (nebavíme sa samozrejme o kulturistoch).

Niko Kvasnovský a Stanislav SlimákNiko Kvasnovský a Stanislav Slimák

Co si myslíš o proteinové dietě, která je v posledních letech stále oblíbenější?

Ťažká otázka! Možno na dilemu! Ale na vysvetlenie tejto dilemy tu nie je toľko priestoru! Názor? Môj? No chcel by som najprv povedať, že nie som žiadny „výživový poradca“ čo je trendom dnešnej doby a dnešných inštruktorov, aspoň sa teda do tejto pozície nepasujem!

Dnešný trend hlasá alebo resp. učí o „vyváženej strave“– že je to dobre, zdravé, preto musí byt strava vyvážená, pravidelná… Už názov – PROTEINOVA sa bije s pojmom VYVAZENA. Ide tu v podstate o nahradenie sacharidovej časti v energetickom metabolizme bielkovinami, resp. tukmi. Číže zásada vyváženia sa vytráca! No ako vieme, vždy je podstatný efekt a ešte aj podtrhnutý prívlastkom „rýchly“. Ten proteínová dieťa zaručuje za normálnych fyziologických okolnosti preto ju trenerkovia alias výživoví poradcovia s obľubou núkajú. Oxidácia karboxylových kyselín z tukového tkaniva pri deficite glukózy a následnej nízkej tvorby inzulínu zvyšuje lipolyzu (pálenie tukov).

Problémom je, že však len dočasné! Ak sa nedodá do tela postačujúce množstvo sacharidov pri „proteínovej diéte“, tak nedôjde k úplnej oxidácii karboxylových kyselín, číže v našom – k úplnému páleniu tukov. Ďalej môže nastať ketoacidoza čo je celkom život ohrozujúci stav. Treba brat fakte každá bunka ľudského organizmu pracuje na baze metabolizmu glukózy (zvlášť CNS a erytrocyty). Ak toto palivo chyba, regulačné mechanizmy tela podmienia jej vzostup!

Laicky by som to vysvetlil, že bez prítomnosti sacharidov nie je možné páliť tuk! Výborná je veta z učebnice biochémie v tomto prípade, že „tuky horia v ohni cukrov“! Týmto však nechcem negovať proteínovú diétu! Treba byt v každom prípade opatrný a mat čo najviac relevantných vedomosti, resp. sa obrátiť na ozajstného odborníka! Moji zverenci a ľudia, s ktorými pracujem, vedia o mne, že nemám rad a nepoužívam slovo „dieťa“ a dnes veľmi populárny vyraz „cheat day“.

Máš za ta léta, co jsi trenérem, nějakou zajímavou historku?

Je ich viac samozrejme, ale posledné ma prijemne prekvapila jedna kuriozita. V r. 2010 som trénoval malé dievčatko – 10ročne, bola to mlada nádejná lyžiarka, ubehlo 8 rokov a napišala mi na FB ako dospela 18ročna maturantka, či by som s ňou netrénoval opäť! Poslala mi fotky spred 8 rokov a mňa to tak prijemne prekvapilo, že som nemohol povedať nie! Samozrejme bez pripomenutia sa a fotiek by som dnes už dospelú slečnu asi ťažko spoznal, no nezabudol som.

V jednom z dřívějších rozhovorů jsi uvedl, že počet zájemců o fitness stoupá. Platí to i dnes? Zajímá se o posilování a zdravou životosprávu stále více lidí?

Pravdepodobne je to stále tak. Je doba sociálnych sieti, FB, Instagramu kde ľudia postoju a fotia svoje výkony, svoje tela atd. A stáva sa to trendom vyzerať dobre a pochváliť sa tým i keď psychológovia majú na to osobitný názor. Profiluje sa čoraz viac doba „online-couchingu“ a podobných hlúposti, ktoré čoraz hojnejší počet ľudí využíva.

I závodní kulturistika zažívá v posledních letech určitý „boom“. Může za to také kategorie physique. Jeremy Buendia se dokonce nechal slyšet, že physique soutěžní kulturistiku zachránila. Jaký je tvůj názor?

Či zachránila ťažko povedať. Kulturistika 80-90. rokov a tých rokov, ktoré som aj ja zavodil, nepoznala kategóriu physique! Vtedy to bola kulturistika.

Sleduješ i světovou kulturistickou scénu? Kdo ti z profíků přijde nejzajímavější?

Priznám sa, že profikov veľmi nesledujem! Novodobí profici ani neboli nikdy nejakým mojim zdrojom motivácie. Osobne som sa rozprával asi s dvoma či troma takými top známymi či už to bol R. Coleman alebo R. Winklaar. Winklara som mal možnosť spoznať na EVLS Prague, je to fajn chlapík, nikdy nepôsobí nervózne, vždy sa usmieva a sranduje aj v tej najtvrdšej diete.

Máš tedy v kulturistice a fitness nějaký vzor? Někdo, kdo tě inspiroval?

Bol som inšpirovaný vždy našimi pretekármi lebo v tej dobe jednak nie každý bol, resp. mohol byt profik a nebola k tým zahraničným taká dostupnosť ako je dnes. U náš som obdivoval či už Stana Slimáka z mladíckych čias ako som už spomínal, veľmi tvrdé tréningy prevádzal vždy Štefan Havlik, húževnatosť a oddanosť ku kulturistike som obdivoval u Maja Cambala. Skromnosťou sa vyznačoval Igor Kočis… bolo toho vždy viac. Super kamaráta, kolegu a srdcom kulturistu som spoznal v Štefanovi Oroszovi, s ktorým sa stretávam dodnes.

Hodne odbornej prace som odkukával aj od ľudí, ktorí robili kulturistov, napríklad jedným z nich bol aj MVDr. Milan Čižek, ktorý vyfabrikoval cez svoje vedomosti celu slovenskú medajlovu kulturistickú špičku, ktorá hýbala európskymi a svetovými pódiami. Nedávno som mal možnosť spoznať priateľský Zbyneka Slanara – človeka s neuveriteľné obrovskou kapacitou fotografickej pamäte, odborníka na doplnkovú výživu, nielen v oblasti kulturistiky, ktorý „nás všetkých“ uvodzovkovych „pseudovyzivovych poradcov“ schová popod dva prsty! Toto treba obdivovať a zároveň učiť sa.

Máš čas ještě na jiné koníčky? Čemu se věnuješ ve volném čase?

Žijem s priateľkou, ktorá ma sitko a venuje sa profesionálne fitnessu. Ja osobne sa vo voľnom čase venujem cestnej cyklistike, ktorú som mal vždy rad len niet na to toľko času koľko by som potreboval.

Máš nějaký cíl, kterého bys chtěl ještě určitě dosáhnout?

Mojim cieľom je veci robiť dobre, aby ostatní o tom hovorili, že ich robím dobre, nie FB a instagramova „sebatlačenka“ a potom „ovečky“ lajkujte a folowujte, jedine tak môže zavládnuť obojstranná spokojnosti Inak nič obrovské od toho neočakávam.

Chtěl bys v závěru něco vzkázat fanouškům, klientům nebo lidem, kteří tě na tvé cestě podporovali?

Samozrejme, že ďakovných slov nikdy nie je dosť, najmä pre ľudí, klientov, známych, rodine apod., ktorí stoja vždy na mojej strane, poznajú ma, podporujú ma a fandia mi! Tam patri veľké ĎAKUJEM.

Zdroj fotografií: Facebook Nika Kvasnovského, Instagram Stanislava Slimáka

 


Slovenský triumf v zámoří. Štrbské pleso dobyl Čech. Figure Shaker #5

Týden profesionálů. Tak bychom mohli ve zkratce zhodnotit nejdůležitější události, které se ve světe kulturistiky, fitness a silových sportů odehrály v posledních dnech. Na zahraničních soutěžích si vytoužené profi karty rozdělilo hned několik desítek závodníků. Mezi nimi i nadějný reprezentant ze Slovenska. Tuhé bitvy se ale odehrávaly i na domácí scéně, kde svou sílu změřili čeští a slovenští strongmani. Komu nakonec patřila ve výsledkové listině nejvyšší příčka? To a mnohem více ti prozradí nový Figure Shaker.

NPC Masters Nationals 2018: Skvělá atmosféra a pár desítek profíků k tomu

Ve dnech 18.–21. července se v Pittsburghu odehrálo klání NCP Masters Nationals. Mezi účastníky se objevili borci v nejlepších letech, ale i ostřílení veteráni, kteří jsou živoucím důkazem, že věk je jenom číslo.

V silné konkurenci se mezi muži prosadilo 73 závodníků, kteří získali profi kartu, a tím i možnost posunout svou sportovní kariéru o stupínek výše. Věkově nejnižší (a zároveň nejtěžší) kategorii dominoval Seth Engman. Naopak v nejstarší kategorii – mezi sedmdesátníky – vybojoval vítězství Bud Ravenscroft. Kompletní výsledky a fotografie najdeš na tomto odkaze.

Seth EngmanSeth Engman postoupil na NPC Nationals mezi profíky

Igor Illés triumfoval v zámoří

V zahraničí se podařilo uspět i slovenskému kulturistovi – Igor Illés nastupoval o víkendu ve španělském Benidormu hned dvakrát: Poprvé na Bigman Amateur Weekend, kde se mu podařilo vybojoval absolutní vítězství, a tím i profi kartu.

Devětadvacetiletý závodník z Nových Zámků se tak ještě ten večer zařadil mezi profesionály. Na navazujícím Bigman Weekend Pro si rozhodně ostudu neudělal: při svém debutu nestačil pouze na favorita, kterým byl Iain Valliere z Kanady. Ze Španělska si tak odvážel ještě stříbrnou medaili z klání profesionálů. Gratulujeme!

Igor Illes

Strongmani: Štrbské pleso ovládl Viking z Čech!

Na své si o víkendu přišli i strongmani. A zatímco závody v Kutné Hoře ovládl Pavel Zdražil, pozornost českých a slovenských fanoušků se upínala také na Slovensko. V prostorech sportovního areálu na Štrbském plese se totiž odehrál velkolepý Česko-slovenský pohár strongmanů do 105 kg.

Mezi siláky střední váhy zazářil zkušený Ludvík „Viking“ Lang, který hned v první disciplíně (zdvih soukolí) získal bodový náskok před svými soupeři.

Při druhé a třetí disciplíně (běh s kufry o váze 130 kg, následovaný přehozem Atlasova kamene) se vždycky zařadil mezi trojici nejlepších. Závěrečné tahání kamionu bylo extrémně náročné nejen pro něj, ale i pro jeho konkurenty. Ludvík si tak podržel vedení a právem mu náleželo první místo.

Ludvik Lang

Britney Spears jak ji neznáte: Rozjet to zvládne nejen na pódiu, ale i v posilovně

Jako mnoho jiných popových zpěvaček, i Britney má za sebou strmou kariéru. Ani po dvaceti letech však ještě nepatří do starého železa a pořád má své fanoušky čím překvapit.

Třeba i sestřihem svých náročných tréninků, díky kterým se udržuje stále ve formě. Nevěříš? Podívej se na video!

Zdroj fotografií a videí: Instagram Britney Spears, Igora Illése, Ludvíka Langa a Setha Engmana, YouTube.com


Petr Šorf: „Nic mě nelimituje, je kam se posouvat. Cesta je jasná.“

V pracovní době pomáhá a chrání, ve volných chvílích drtí železo v posilovně. Petr Šorf, jeden z nadějných závodníků v kategorii physique, má za sebou jarní závodní sezónu. Nastupoval na několika vyhlášených evropských soutěžích, zažil radost z úspěchu i občasná zklamání. Jak Petr uplynulou sezónu hodnotí? Co si myslí o kategorii physique? A mají čeští závodníci budoucnost i na světové scéně? Na to jsme se ho zeptali v dnešním rozhovoru.

Petře, děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Mohl by ses čtenářům, kteří tě ještě neznají, na začátek představit?

Zdravím čtenáře FigureKeeper a moc děkuji za tento rozhovor, velmi si toho vážím. Mé jméno již znáte, co se týče věku tak  1. srpna mi bude 29 let. Pracuji 9. rokem u ozbrojených složek, momentálně u PČR. Jsem svobodný, bezdětný, nezadaný (směje se). Ke zbytku se myslím dostaneme v dalších otázkách.

Petr Šorf

Co tě vůbec přivedlo do posilovny? Věnoval ses předtím i jiným sportům?

Vzhledem k tomu, že jsem na základní škole byl asi do 8. třídy ten, který seděl na lavičce s holkama v první řadě při focení třídy, a vypadal jsem tak, že jsem si mohl půjčovat od děvčat tričko, tohle je asi první důvod: Byl jsem malej, podvyživenej kluk. Později v pubertě začali kamarádi cvičit a to, že jsem byl hubený, se ještě zvýraznilo. Tak jsem začal chodit s nima. To bylo kolem 16 let… Ale vlastně to s fitkem nemělo nic společného. Vůbec jsem nevěděl, co dělám, a docházel jsem tam v pondělí a v dubnu.

Věnoval jsem se dosti sportům. Začalo to šermem, kde máme dost rodinných úspěchů a já šel ve stopách svého staršího bratra. Nejdéle jsem se věnoval hokeji a fotbalu, k těm bych se chtěl vrátit i po své závodní kariéře. Je fajn mít vše ve svých rukou… Ale ten kolektiv a vůně ledu nebo pivo s klobáskou po zápase mi vážně chybí.

Kdy ses poprvé rozhodl, že zkusíš štěstí na soutěžních prknech?

Vím to přesně, bylo to v létě 2015. To jsem začal hltat různé videa, články atd. Dá se říct, že v té době jsem teprve začal cvičit. Přineslo to nějaká kila svalové hmoty, a tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Tehda mi Martin Dráb řekl, že na to nemám a mám tomu dát čas. Mě to zklamalo, ale zároveň šíleně namotivovalo. Pak jsem vlastně asi měsíc před závody poznal i svého trenéra Jakuba Kiovského, se kterým spolupracuji od samého začátku.

Hned na své první soutěži ses dostal mezi trojici nejlepších, je to tak? Jak na svou soutěžní premiéru vzpomínáš?

Jednalo se o kondiční závody v Ostravě a Brně. Ano, máš naprostou pravdu skončil jsem na obou závodech v TOP 3, a to na 2. místě. Nepoznal jsem chuť vítězství, a to mě nakoplo na další rok.  Vzpomínám na to skvěle, byli se na mě podívat kamarádi a byl to skvělej pocit, že mi přišli fandit. Aspoň teď zpětně to tak cítím. Co se týče projevu a formy, k tomu se vyjadřovat nebudu. Takhle by to vážně vypadat nemělo.

Ty sám závodíš v kategorii physique. Proč sis vybral právě tuhle soutěžní kategorii? Přemýšlel jsi někdy v minulosti (nebo třeba výhledově) o změně?

Řeknu to s nadsázkou, páč se tady zase fyzici budou zlobit. Ale je to lehčí cesta, já to tak vnímám. Bohužel mé zázemí a pracovní doba nejsou takové, abych mohl jet 365 dní v roce naplno. Pokud tohle neděláš, nemůžeš chtít být kulturista na světové úrovni. Tak jako nemůžeš chtít být profík když nemáš podmínky na to být profík. Momentálně jsem přestoupil do NPC, kde fyziky nesekají za hmotu, což mi vyhovuje, a to je moje cesta.

Tento rok jsem si zkusil i Classic physique. Nikde jsem to nekřičel, ale 6 týdnů před závody mi praskl meniskus levého kolena a natáhl křížový vaz. Nohy jsem cvičil na Aulinu a doklepal to, jak to šlo. Nechtěl jsem se vymlouvat. Bohužel to šlo znát a ty nohy nebyly takové, v jaké jsem doufal. Momentálně pokud budu startovat, tak pouze v physique. Je na čem pracovat, je kam se posouvat, nic mě teď nelimituje. Cesta je jasná.

Jeremy Buendia se nedávno odvážně vyjádřil, že právě vznik kategorie physique zachránil upadající kulturistiku. Jaký na to máš názor?

Svým způsobem má pravdu, i když se to kulturistům nelíbí. Z čeho berou promotéři peníze na to, aby mohli vyplatit profíkům peníze? Z amatérů. Co si budeme povídat, jak často je 40 kulturistu v jedné kategorii? Je to hodně nadsazené, co Jeremy řekl, ale zčásti s ním souhlasím. Ale nemyslím si, že by kulturistika upadala… Já spíše vnímám lidi, že začínají více obdivovat a vzhlížet k závodníkům z kategorie classic physique.

Při pohledu na startovní listiny je zřejmé, že počet účastníků v physique stále roste, a to i na úkor jiných kategorií. Co je podle tebe na physique atraktivnější?

Pro šikovného kluka to znamená rok fitka, závodní pódium a dokonce i možný úspěch, tak asi proto. Je tam více vlivů, ale ty asi nechci řešit.

V současnosti se mluví o stále silnější konkurenci napříč jednotlivými kategoriemi. Je mnohem těžší se prosadit. Jak to vnímáš ve své kategorii? Roste s počtem účastníků i počet nadaných a výborně připravených závodníků?

No, bohužel s tímhle nemůžu souhlasit. Ano, dostupnost informací je větší a to jde vidět i na připravenosti těch závodníků, v tomhle máš pravdu, ale prosadit se? Dneska je každý víkend jeden závod, někdy i dva, kde se rozdávají  profi karty a Elite karty. To znamená že obsazenost závodů se rozprostře do těch termínů. Profi karty dneska už nemají takovou váhu jako kdysi. Tím nechci zpochybňovat kvalitu lidí, co je v posledních měsících získali. Já přeji úspěch každému českému závodníkovi, ať je v jakékoliv kategorii nebo federaci.

Po závodech v Rimini jsi byl v hodnocení docela (sebe)kritický. V jakých kategoriích jsi startoval a jak hodnotíš konečný výsledek?

Rimini byl pro mě jeden velký stres, zklamání a neúspěch, při kterém jsem si uvědomil spoustu věcí jak v osobním životě, tak v tom závodnickém. V Itálii byla konkurence mílemi vzdálená od Olympie ve Španělsku. V Itálii jsem si to prohrál já sám vším, měl jsem velká očekávání, a ve finále jsem na pódiu prodal jedinou věc, a to stres, který jsem měl. Na takové závody je třeba rychle zapomenout a posunout se dále.  Já jsem závodník, nejsem tu od toho, abych hodnotil své umístění. Od toho jsou tam rozhodčí, a těm jsem se nelíbil. Tak bych to uzavřel.

Krátce nato ses zúčastnil Olmypia Amateur Spain, kde jsi opět vystoupil na vítěznou příčku. Byl jsi tentokrát s konečným výsledkem spokojený?

Ano, Španělsko vyšlo a mohlo být ještě lepší, kdybych nestartoval v Classic Physique , ale i za to 3. místo jsem velmi rád. Ondra Kmošťák, Míra Juríček a Sima Harabaszová mi tam šíleně pomohli a já, i přes komplikace v osobním životě, na pódiu tančil a užíval si každou chvíli.

Petr Šorf

Jak hodnotíš celkovou atmosféru a organizaci soutěže? Líbilo se ti ve Španělsku?

Atmosféra super, bylo nás tam více Čechů. Co se týče organizace, drobné nedostatky tam byly, ale co už, já si to užil i přes to, že jsem 4 hodiny po semifinále sušil hubu a po 4 hodinách nám řekli, že finále bude až další den. Jinak Španělsko je moje oblíbená destinace, takže ano, do Španělska na závody každej rok!

Setkal ses mimo pódium i se zahraničními závodníky? Mají v zahraničí čeští sportovci dobrou pověst?

Jasně, díky Ondrovi Kmošťákovi, který se samo se všema profíkama už zná. Upřímně, ta pokora a přátelství mezi profíky je úplně někde jinde než u amatérů. Naši závodníci určitě nedělají ostudu, stačí se podívat a jména jako Šádek, Koritenský, Kyptová, Kmošťák, Ferenčuková atd. prostě nejsou žádné druhé housle. Jsou úžasní a moc jim přeji další a další úspěchy.

Kdo tě v přípravách a na soutěžích podporuje? A jak vnímá tvůj sportovní zápal rodina a přátelé?

Vzhledem k tomu, že se pohybuji vedle ambiciozních lidí, kteří si jdou za svým, tak mě každý chápe a podporuje. I když ví, že to znamená, to že jsem absolutně mimo kolektiv. Můj největší fanoušek je moje máma a pak mě velmi podporuje můj brácha.

S kým v současné době spolupracuješ? Vyhovuje ti dosavadní spolupráce?

Spolupracuji již druhým rokem s  firmou Amix Nutrition, za což jim moc děkuji. Dále velmi dobře vycházím s  fitkama v Ostravě, které mi umožňují tu nej přípravu, a to Quatro Fitness a Fitpark. Firma Restart Energy od Tomika Pazdiory má zase skvělé doplňky stravy. Tohle všechno je moc pěkné, ale co si budeme povídat, nejdůležitější v přípravě jsou finance a na ty jsem sám, takže se to vše přizpůsobuje možnostem.

Kde nyní trénuješ a jak vypadá tvůj trénink? Experimentuješ s tréninkovým splity a metodami, nebo se držíš osvědčených postupů?

Trénuju buďto v Quatro fitness v Ostravě Porubě a nebo ve Fitparku v Ostravě Vítkovicicíh. Víš co? Cvičím pocitově a pro radost. Přijde mi, že čím víc nad tím přemýšlím, tím je to horší. Dělám, co mě baví, cvičím co mě baví… Možná proto ještě nejsem profík (směje se).

Petr Šorf

Přemýšlel jsi o tom, že by ses dal na profesionální dráhu, pokud se naskytne možnost?

Je to můj sen se postavit na tu profi stage vedle těch kluků, to ano. Ale momentálně na to nemám, jak jsem výše uváděl ty podmínky. Je to o financích, o času… A ty prostě nemám. Snad jednou bude práce taková, abych byl schopný utáhnout jak osobní, tak závodní život.

Jaké nejvyšší mety bys chtěl ve sportovní kariéře dosáhnout?

Sen každého, kdo tohle dělá, je Olympie. Proto závodím i v této federaci.

Čemu se ve volném čase, pokud nejsi zrovna v přípravě?

Já se věnoval všemu ještě před přípravou na Pepu v roce 2016, tím myslím, že jsem hrál fotbal, hokej, florbal, prostě vše. Jsem sportovně založený a sport miluji. Ale závodění chce vše, takže jsem hodil kopačky do koše a hokejovou výstroj na půdu a věnoval se jen jedné věci. A tak to zůstalo dodnes. Teď je to jen práce, fitko, jídlo, motorka. Občas si zajdu na bembajs nebo tak něco, ale aktivně už tam nic není.

Máš nějaký sportovní vzor? Co tě motivuje?

Jarda Jágr. To je člověk, který prostě ukazuje, jak to má vypadat, když něco děláš srdcem a věříš tomu. Jinak vzory nemám. Pro mě je inspirací každý, kdo něco dokázal, ať už je to úspěšný podnikatel, umělec nebo sportovec.

Co plánuješ na podzim? Na které soutěži tě zase uvidíme?

Uvažuji nad EVLS a San Marinem, ale to rozhodnutí padne v horizontu pár dalších dní. Momentálně jsem se rozhodl pro stavbu rodinného domu a to bude jak časově, tak finančně náročné. Takže netuším… Kde ale budu vidět je stoprocentně jaro 2019. A to bude velké, to mi věřte.

Petře, díky za rozhovor a na dalších soutěžích přeji mnoho úspěchů. Chtěl bys na závěr vzkázat něco svým fanouškům?

Děkuji za to, že jste se dostali až sem. A děkuji za vaší podporu.

Zdroj fotografií: Instagram Petra Šorfa


Skvělý výkon českých sportovců a hon na Trumpa. Figure Shaker #4

Během minulého týdne došlo k několika událostem, jejichž účastníci se pořádně zapotili. Našim crossfiťákům se námaha a litry potu prolitého na klání v Itálii bohatě vyplatila. Pochvaly se naopak nedočkal Donald Trump, který se nedávno setkal v Helsinkách s Vladimírem Putinem. Vstoupil tak na hodně horkou půdu a od svých spoluobčanů to pořádně schytal. Co přinesly uplynulé dny? Další Figure Shaker plný čerstvých novinek je tady.

Češi triumfovali na Southern Warriors: Z Itálie si odvezli devět medailí!

V prosluněné Monopoli se jako každoročně konalo klání crossfiterů.  Mezi odhodlanými dříči se blýskli také čeští zástupci.

První zlato si z kategorie RX senior female přivezla Soňa Karásková. Dařilo se také Adrianě Máchové, která vybojovala zlato dokonce dvakrát: V kategorii RX junior female a ve vzpěračské soutěži Lift Size. Na stejné soutěži pak zabodovala i Kamila Janíčková, když obsadila třetí místo.

Kategorie master 35 male patřila Filipovi Trojkovskému, který následně přidal ještě stříbro ze vzpírání. Na závodě Lift Size se objevil také Michal Mička z Havířova – a také on si odvezl zlatou trofej. Skupinu devíti úspěšných doplnili ještě Ria Hrušovská a Radek Hrušovský, kteří ve svých kategoriích získali bronz.

Soňa Karásková (uprostřed)

Neočekávané vítězství: Jak se vedlo Lence Ferenčukové v Portugalsku?

Zatímco čeští crossfiteři už slavili úspěch v Itálii, Lenku Ferenčukovou její vystoupení teprve čekalo. 15. června nastupovala, společně s dalšími třemi soutěžícími v kategorii physique, na prkna v Lisabonu. Výsledek ji mile překvapil: Získala totiž první místo!

Nerozumím tomu, ale včera první místo na IFBB Portugal Pro. Je na čase začít přípravu na Olympii do Las Vegas,“ uvedla Lenka krátce po vyhlášení výsledků na soc. sítích. Blahopřejeme a držíme palce v podzimní sezoně!

Trump v nemilosti: Měl by být americký prezident postaven před soud za vlastizradu?

Nedávno proběhl v Helsinkách sumit, na kterém se sešel Donald Trump s Vladimírem Putinem. Přišlo i na téma amerických voleb. Pak už Trumpovi stačilo jen jedno „přeřeknutí“ a bylo vymalováno.

Zdá se, že američtí občané ztratili trpělivost: Někteří by snad Donaldovi ještě odpustili, že se s Putinem vůbec sešel, ale jeho tvrzení, podle kterého se Rusko na zfalšování voleb nepodílelo, prostě nepřekousli.

Mnozí z nich teď volají po spravedlnosti a chtějí hnát svého prezidenta před soud. Své mu k tomu řekl i Arnold Schwarzenegger, který se do Trumpa pustil už dříve, například kvůli postojům k uhelnému průmyslu.

Tkadlčíkův víkend: Když lifter oblékne kilt

Minulý víkend se v Dolní Lomné konaly skotské hry a přidružený závod strongmanů. Mezi účastníky nemohla chybět ani česká jednička v kategorii U105 Kg Jiří Tkadlčík.

„Skotský hry mám fakt rád, a když jsou v kombinaci se strongmanem a ještě v tom můžu uspořádat závod před tisícem diváků jako doprovodný program? No tak to mám rád,“ shrnul spokojený Jirka průběh celého závodu. Další videa a fotografie najdeš na jeho Facebooku.

Jiří Tkadlčík s přítelkyní

Jaký otec, takový syn? Tuhle dvojku v davu jen tak nepřehlédnete!

A na závěr ještě jeden inspirativní snímek. Po soc. sítích koluje mezi fanoušky fotografie z vystoupení, při kterém na pódiu zapózovali tatík se synem. Oba dva zasvětili svůj život tréninku a kulturistice. A oběma se jim jejich úsilí vyplatilo.

Co na ně říkáte? Není super mít rodinného sparing partnera?

LeBlancovi

Zdroj fotografií a videí: Instagram Jesseho LeBlanca, Jiřího Tkadlčíka, Lenky Ferenčukové, Soni Karáskové, YouTube.com


Petrášek pozná meno súpera na OKTAGON 7: Vyzve brazílskeho kovboja!

Miloš „Meloun“ Petrášek sa konečne dozvedel meno svojho náhradného súpera na turnaj OKTAGON 7. Ambicióznemu českému bojovníkovi bude čeliť skúsený Brazílčan Willian Roberto Alves (13-6-0), známy tiež pod prezývkou Cowboy.

Pod holým nebom na pražskej Štvanici mal Petrášek najskôr bojovať so Samuelom „Pirátom“ Krištofičom, ale toho z hry vyradilo zranenie. Dnes už vieme, že o súboj neprídeme a uvidíme ho v náhradnom septembrovom termíne. Kompetentní však museli vyriešiť, koho proti Melounovi postavia na turnaji v Prahe. Adeptov bolo viacero, ale napokon je oficiálne potvrdeným náhradníkom čoskoro 36-ročný Brazílčan Willian Roberto Alves.

Tento bojovník nie je pre fanúšikov domácej MMA scény úplnou neznámou! V septembri minulého roka totiž Cowboy bojoval proti Jiřímu Procházkovi na turnaji Fusion FN 16 v Brne. Juhoamerický fighter vtedy prehral už v prvom kole, ale zápas prebiehal v mimoriadne vysokom tempe a Meloun sa určite musí mať na pozore! Výhodou môže byť, že s Procházkom si občas zatrénuje a môže od neho získať cenné informácie a rady, ktoré môže využiť v samotnom zápase.

Podarí sa Milošovi nadviazať na Procházkov výkon a zdolá po jeho vzore skúseného Brazílčana? My mu v tom budeme držať palce! Už 28. júla v Prahe na Štvanici v rámci turnaja OKTAGON 7!

Petráškov súper nie je pre nás neznámou! Takto bojoval v Brne s Jiřím Procházkom!

Zdroj fotografií: Oktagon


Pirát podpísal zmluvu s Oktagonom: Duel proti Petráškovi v septembri!

O jeho budúcnosti je rozhodnuté! Samuel „Pirát“ Krištofič bol v centre pozornosti po konflikte s Karlosom Vémolom, kedy si obaja borci chceli účty vybaviť vo vzájomnom zápase. Vémola pripustil len boj pod hlavičkou XFN, no a čakalo sa na to, ako sa vyvinie situácia ohľadom slovenského bojovníka. Krok vpred nastal až v piatok, kedy Pirát podpísal novú zmluvu v organizácii Oktagon, čím vylúčil možnosť prechodu ku konkurencii.

„Podpisujeme práve novú zmluvu, ktorá bude na dlhšie obdobie, kedy sa môžete tešiť na jeho skvelé zápasy. Som rád, že Pirát ostáva u nás,“ oznámil fanúšikom Pavol Neruda. „Som veľmi rád, že môžem podpísať nový kontrakt v najlepšej česko-slovenskej MMA organizácii,“ povedal Pirát predtým, ako podpísal zmluvu aj za účasti „notára“ Attilu Végha.

Táto trojica takisto oznámila, že pôvodne plánovaný zápas Krištofiča s Milošom „Melounom“ Petráškom sa nakoniec uskutoční v náhradnom septembrovom termíne. „Budem mať zápas s Milošom v septembri. Nakoniec po všetkých špekuláciách som si uvedomil, že v Oktagone ma ťahá aj to srdiečko a vybudovali sme tu niečo spoločne. Nevidím dôvod prečo by som kvôli nejakému jednoduchšiemu človeku – cirkusovému levíčatku, mal niekam utekať a zrádzať ľudí, s ktorými niečo tvorím. Takže ja som tu a keď ma niekto silou mocou berie do úst, tak ja ho tu aj počkám a môžem ho tu aj umravniť,“ povedal Pirát s jasným odkazom pre jeho rivala Karlosa Vémolu.

„Karlos, to bola jasná výzva, radi ťa u nás v Oktagone uvidíme – obaja borci ťa čakajú. Ak chceš, aby sa ten zápas uskutočnil, tak príď a zariaď si to, aby si mohol mať zápas v Oktagone,“ uviedol Neruda. Nateraz bude podľa všetkého medzi Pirátom a Terminátorom pokoj, keďže je nepravdepodobné, že Vémola bude chcieť zápasiť na turnaji konkurenčnej organizácie. Namiesto toho nás však čaká rovnako atraktívny súboj Piráta s Melounom, ktorý bude ozdobou jesenného programu Oktagonu.

Samuel „Pirát“ Krištofič podpisuje novú zmluvu v organizácii Oktagon!

Pirát podepisuje

☠️ Pirát Krištofič ✍️ podepisuje novou smlouvu a my se i společně s vámi těšíme na všechny velké věci a zápasy, které budou následovat. ?? OKTAGON MMA #oktagon #oktagonmma

Uverejnil používateľ OKTAGON MMA Piatok 13. júl 2018

Zdroj fotografií: Oktagon MMA


Oktagon vracia úder: Novotný odmieta akúkoľvek komunikáciu s Vémolom!

Vo štvrtok sme informovali o tom, že Karlos Vémola odmietol ponuku Oktagonu na duel so Samuelom „Pirátom“ Krištofičom. Podľa vyjadrení „Terminátora“ prebehol telefonický hovor medzi ním a predstaviteľmi slovenskej organizácie. „Slyšeli ode mě jasnou odpověď. Jedině pod XFN 21.10. v Bratislavě! Už se nemůžu dočkat,“ uviedol na sociálnych sieťach Vémola. Teraz sa však do veci obul Ondřej Novotný, ktorý tieto slová rezolútne odmieta!

Jeho vyjadrenie je v ostrom protiklade s Karlosovými tvrdeniami, čo vnáša do celej situácie úplne nový pohľad. „Je to k smíchu i k pláči zároveň. Na podobné statusy mohou skočit jen ti, co si ješte nevšimli anti-kampaně, kterou se snaží vést lidé, co se nestydí si cpát do úst heslo: pracujeme pro české MMA. Karlos by si měl dávat pozor, komu dá přístup ke svým socialním sitím. Tihle nohsledi a hlupáci se vůbec nezajimají o něj, ale jen o svůj prospěch. Karlos nemůže ukázat výpis z telefonu, kde jsme mu volali, protože se to nestalo. Ví to on, já i Palo,“ uviedol podľa portálu MMA Shorties Ondřej Novotný.

Novotný zároveň povedal, že v Oktagone si Karlosa vážia a za tieto vyjadrenia sa nehnevajú. „Navíc už dnes se mohou fanoušci těšit na zprávu, která mnohé vysvětlí,“ uzavrel tajomne predstaviteľ slovenskej organizácie. Nech je tak, či onak – tieto „vojny“ medzi XFN a Oktagonom začínajú prerastať klasické doťahovačky. Už sme svedkami osobných útokov, čo rozhodne nerobí dobrú krv. Určite existuje istá forma ovplyvňovania zápasníkov ich organizáciami – je jasné, že žiadny fighter nepôjde proti svojmu chlebodarcovi. Takéto obvinenia sú už aspoň z nášho pohľadu na pomyslenej hranici, kde by sa mali zastaviť. A zdá sa, že to prestáva baviť aj fanúšikov…

Zdroj fotografií: Oktagon MMA